Jan Potůček Sprchování jako jeden ze stimulů pro páření papoušků? Podle Povla Jorgensena, dánského chovatele a jednoho z řečníků 3. mezinárodního kongresu chovatelů exotického ptactva EXOTA Olomouc, to funguje. „Během hnízdní sezóny denně pouštím papouškům sprchy, opravdu je to stimuluje k hnízdění,“ ujišťoval během své úvodní přednášky druhého dne kongresu v neděli 19. října v kongresovém sálu olomouckého hotelu Flora. Povl Jorgensen nikdy nechoval větší počet papoušků, podle svých slov má spíše menší kolekci, protože při tomto koníčku docházel do běžného zaměstnání. Zálibu převzal po otci a bez přestávky se jí věnuje přes 60 let.
„Řadu papoušků mám v druhé generaci po otci. Odchoval jsem přes 100 druhů papoušků. Můj otec se věnoval australským papouškům a stejně jako on dávám přednost přirozeným odchovům mláďat pod rodiči. Mám sice doma inkubátor, ale nepoužívám ho,“ konstatuje Jorgensen, který si ponechal část papoušků původem z Austrálie a přidal k nim druhy z Jižní Ameriky a Afriky. V jeho chovu se tak nachází například v přírodě kriticky ohrožení latamové vlaštovčí, které chová ve skupině čtyř párů pohromadě a nezaznamenal mezi nimi žádný problém. Od 80. let se pak věnuje chovu papoušků rudobřichých, kteří podle Jorgensena mají rádi užší hnízdní budky o vnitřních rozměrech 12 x 17 cm.
13 let čekal na hnízdění vazů velkých, k samici dal jediného samce
„U papoušků chocholatých jsem jako u jediných pozoroval, že si berou hmyz do pařátu. S těmito papoušky je ale dost velký problém s příbuzenským chovem, proto jsou ptáci chovaní v Evropě menší,“ konstatuje Povl Jergensen. Z papoušků rodu Alisterus, mezi které patří papoušek královský nebo karmínový se chovatel specializuje především na druhy z Oceánie. Chová například šalamounský poddruh papouška amboinského, který se vyznačuje kompletně černým ocasem a je menší než nominátní poddruh. Z australských druhů se Povl Jergensen věnuje ještě chovu papoušků mnohobarvých.
Ve voliérách dánského přednášejícího z letošního kongresu EXOTA Olomouc se nachází i oba nejznámější druhy vazů. „Prvního vazu velkého jsme si koupili v roce 1986 a od té doby tento druh chováme. Šlo o samici, která vydržela do roku 2023 a ještě v roce 2022 odchovala mladé,“ popsal Jergensen, kterému ale podle jeho slov trvalo 13 let, než vazové velcí v roce 1999 snesli první vejce. Přikládá to faktu, že choval pouze jednoho samce se samicí, kdežto v přírodě mívá samice hned několik samců, s nimiž se páří a kteří o ni v době hnízdění pečují. Stejně tak bývají vazové velcí chovaní v zajetí: na jednu samici připadá několik samců.
Papoušci kapští rádi hnízdí s otevřeným stropem budky
Povl Jergensen upozornil na další charakteristické rysy vazů velkých, totiž že samici v době hnízdění vypadá peří na hlavně a holá kůže se zbarví do žluta. „To se u příbuzných vazů malých neděje. Samicím se pouze mění barva peří a kůže okolo očí a zobáku,“ vysvětlil. Na vazech je podle něj také zajímavý způsob páření, kdy samci vyhřezne kloaka a se samicí se pevně spojí. „Když jsem to viděl poprvé, byl jsem tím hodně překvapený,“ přiznal. Z afrických druhů se Povl Jergensen zaměřil i na chov v zajetí vzácných papoušků kapských, kteří podle něj mají rádi hnízdní budky s otevřeným stropem. „Víko si u nás vykousali a hnízdí bez střechy,“ konstatoval.
Z jihoamerických druhů papoušků se Povl Jergensen specializuje na chov amazoňanů modročelých se selekcí žluté barvy. „Nejde o mutaci, ale posilování žluté barvy selekcí chovných ptáků,“ vysvětlil. Třicet let se také věnuje chovu amazoňanů žlutobřichých. „Tyto ptáky jsem nikdy neviděl se pářit ani krmit. Prý se páří v budce. Mláďata mají žluté prachové peří a dospělým během hnízdění vypadá peří na čele,“ popsal Povl Jergensen, který si také v roce 2018 dovezl jako jeden z mála evropských chovatelů z ptačí farmy v Jihoafrické republice amazónky červenozobé.
Úvodní foto: Jan Potůček, Ararauna.cz
