Jan Potůček Nízká genetická variabilita mezi divokou populací kriticky ohrožených neofém oranžovobřichých vede australské vědce k úvahám o úpravách genu ptáků chovaných v zajetí, nebo v zájmu zachování druhu dokonce i o křížení s příbuznou neofémou modrokřídlou, případně neofémou skalní. Upozorňuje na to australský zpravodajský server ABC News. Počet velmi vzácných neofém oranžovobřichých v posledních letech paradoxně narůstá, genová variabilita ale rapidně klesá. To znamená, že druh prochází častým příbuzenským křížením a vědci odhadují, že neofémě oranžovobřiché z 25 procent hrozí, že do roku 2041 zcela vyhyne.
Nízká genová variabilita nahrává nemocím
Před osmi lety klesla početnost divoké populace neofém oranžovobřichých na pouhých 19 jedinců, a i když se poté vyšplhala až na 90 ptáků, kteří se loni vrátili ze zimovišť na hnízdiště v Tasmánii, pořád jde o velmi malý počet na to, aby zajistil potřebnou genovou rozmanitost. Analýzou historických a současných genomů neofém oranžovobřichých vědci zjistili, že mezi lety 1829 a 2020 tento druh ztratil 62 procent své genetické diverzity. Ta v průběhu staletí rostla a klesala v závislosti na velikosti populace a dramaticky poklesla během sedmdesátých let minulého století. Z časového modelu vyplývá, že v 17. století ji tvořilo 20 tisíc jedinců.
„Zvýšení počtu ptáků žijících v přírodě je jen jednou polovinou bitvy o záchranu druhu. Druhou polovinou je schopnost zachovat co největší genetickou rozmanitost. Bohužel se nám podařilo prokázat, že velkou část této rozmanitosti druh ztratil,“ řekl webu ABC Nws bioinformatik Luka Silver ze Sydneyské univerzity. Nízká genetická rozmanitost může podle bioložky a hlavní autorky studie Carolyn Haggové vést k horším reakcím papoušků na nemoci nebo adaptaci na změnu klimatu. Vědci se obávají, že by neofémám mohla výrazně uškodit ptačí chřipka typu H5N1, která se nyní šíří Austrálií a požadují radikální opatření na záchranu druhu.
Není jisté, zda by kříženci byli plodní
Pokud by se současná populace neofém oranžovobřichých v přírodě ponechala svému osudu, trvalo by to stovky generací, než by dosáhla stejné genetické rozmanitosti, jakou měla před 200 lety. Mnohem rychlejším způsobem je křížit jedince z různých subpopulací stejného druhu. Ty ale neoféma oranžovobřichá nemá. Další možností je křížení různých poddruhů v rámci jednoho druhu, ale neoféma oranžovobřichá žádné poddruhy nemá. Vědci ve své studii proto došli k závěru, že jedinou možností, jak tento druh zachránit, je jeho křížení s jiným druhem neofém nebo úpravou genů technologií známou jako CRISPR.
Za nejvhodnější adepty na křížení s neofémou oranžovobřichou označili vědci neofému modrokřídlou a neofému skalní. Není však jasné, zda by kříženci byli plodní. „Když zkřížíte koně a osla, získáte mulu, ale ta je neplodná,“ vysvětluje profesor Hogg. „Můžeme se pokusit predikovat, zda budeme mít životaschopné potomky. Ale pokud chceme provést křížení mezi různými druhy, bude to vyžadovat velmi seriózní úvahu a diskusi, a také společenskou licenci k takovému křížení.“ Křížence by poté bylo možné dále křížit s neofémou oranžovobřichou a to dále opakovat tak, aby u dalších ptáků bylo zachováno co nejvíc genů z tohoto kriticky ohroženého papouška.
Úvodní foto: Wikimedia Commons / Ron Knight
