Jan Potůček Jak to, že papoušci dokáží reprodukovat lidskou řeč, a dokonce se naučí opakovat i desítky slov? Převratný objev učinili vědci z New York University Langone Health, kteří se zaměřili na sledování mozku andulek. Studiem způsobu, jakým se v mozku těchto nejčastěji chovaných papoušků vytváří řeč, může pomoci porozumět poruchám řeči u lidí. Ze studie, kterou vědci zveřejnili v prestižním časopisu Nature vyplývá, že papouščí mozky jsou stavěné tak, aby tito ptáci dokázali mluvit jako lidí, protože mají podobné řečové obvody. Navíc se ukazuje, že u papoušků nejde jen o pouhé napodobování slov.
Řečové centrum andulek funguje jako klávesnice
Andulky jsou podle neurologa Michaela Longa z New York University Langone Heal zatím jedinými známými zvířaty, která mají v mozku centra pro tvorbu jazyka podobná těm lidským. „Je to opravdu první zvíře, u kterého to bylo prokázáno,“ uvedl Long. Nejde přitom jen o opakování slov, která lidé chtějí papouška naučit, andulky dokáží napodobit celou škálu zvuků. Guinessova kniha rekordů popisuje andulku jménem Puck, která se naučila používat rekordních 1728 slov. Michael Long s kolegou Zetianem Yangem sledovali aktivitu jednotlivých nervových buněk v mozku čtyř andulek, když opakovaly naučená slova.
Pro záznam mozkové aktivity vědci použili křemíkové sondy. Když andulky „mluvily“, Long a Yang sledovali posuny v elektromagnetické aktivitě mozku a mapovali, jak jejich neurony reagují na různé zvuky. Vědci zjistili, že tyto buňky umístěné v oblasti mozku známém jako přední lalok, jsou přímo propojeny se zvuky, které ptáci vyluzují. „Existují buňky, které jsou aktivní při používání souhlásek. Jiné se specializují na samohlásky, přičemž některé reagují na vysoké zvuky a jiné na nízké,“ vysvětlil Long. Pomocí klávesnice jako analogie těchto mozkových buněk Long vysvětlil, že organizace aktivit těchto neuronů je poměrně jednoduchá.
Podobný výzkum u zebřiček nic takového neprokázal
Stejně jako klávesnice může produkovat řadu zvuků – souhlásky, samohlásky, vysoké a nízké výšky tónů – jsou tyto neurony uspořádány tak, aby andulky mohly generovat různé zvuky. „Mají k dispozici tento druh sady klíčů, nebo v tomto případě sadu mozkových buněk, které můžou reprezentovat každý z těchto hlasových výstupů a pak s nimi hrát, co chtějí,“ uvedl Long. Lidský mozek má podobní hlasové mapy. Long a Yang tento pokus zopakovali i na zebřičkách, které nejsou známé tím, že by dokázaly opakovat slova po lidech. Těmto ptákům se podaří naučit pískat jedinou melodii, obvykle kratší než jednu sekundu, a trvá měsíce, než se v ní zdokonalí.
Na rozdíl od andulek zebřičky nevykazovaly žádné jasné mapování hlasových projevů v jejich mozku. Místo toho jejich mozek zakóduje danou melodii složitým a obtížně dešifrovatelným způsobem. Podle vědců by jiní zkušení napodobitelé zvuků, jako jsou například lyrochvosti, mohli mít podobné hlasové mapy v mozku jako andulky, ale zatím to nebylo nijak prozkoumáno. Zkoumání způsobu, jakým andulky vytváří v mozku řeč, by mohlo napomoci k porozumění poruch řeči u lidí. Lidé, kteří prodělají mozkovou mrtvici, často zažívají afázii, kdy si obtížně vybavují správná slova. Podle Michaela Longa by výzkum řečových toků v mozku andulek mohl pomoci porozumět základním příčinám mnoha komunikačních poruch, jež mají vážný dopad na život lidí.
