Jan Potůček Každoročně se na sociálních sítích objeví hned několik případů majitelů ochočených papoušků, jejichž mazlíček uhynul několik měsíců po pořízení. Následně tito majitelé zjistí, že papoušek byl nemocný a patrně si ho už nakaženého přivezli od původního majitele. Scénář je vždycky stejný, ostatně o víkendu se na Facebooku opět objevil případ desetiměsíční ary ararauny, která měla uhynout na bornavirus. Tedy existuje na to podezření, ale zatím není potvrzené veterinárním vyšetřením. Majitel se ptá, jakou má šanci pohnat prodejce k odpovědnosti a získat zpět nemalé peníze, které za papouška zaplatil. Jak v takových případech postupovat?
Vždy při koupi papouška vyžadujte kupní smlouvu
Předně je třeba říct, že na takové eventuality se musí myslet už při pořizování papouška. Mnozí zájemci o mazlíčka nevědí, že papoušci můžou trpět nevyléčitelnými chorobami, které sice nejsou přenosné na člověka, ale můžou se naplno „rozjet“ po změně majitele a prostředí. Pro ptáka je to vždy velký stres, který může nastartovat nemoc, již už měl papoušek v těle, ale dosud se nijak neprojevovala. Jakmile nastane taková situace, pták je apatický, nepřijímá potravu, je načepýřený, případně má vodnatý trus, zbytky nestrávené potravy v exkrementech, případě má problém s vyprazdňováním, je nutné s ním okamžitě zajít k nejbližšímu veterinárnímu specialistovi na exotické ptactvo. A nechat si vystavit potvrzení o vyšetření a jeho závěrech.
To se ale už bavíme o hašení následků. Kupci by měli vědět, že aby byli do budoucna jištěni proti takové situaci, musí s prodávajícím podepsat kupní smlouvu. Bez ní těžko prokáží, že jim papouška prodal právě ten konkrétní člověk. Důležitým požadavkem při koupi papouška jsou také testy na základní skupinu nemocí, jako je cirkovirus (PBFD), aviární pneumovirus (APV) nebo chlamydie (psitakóza), které by měly být zmíněny v kupní smlouvě. Ale ani to nemusí kupujícího ochránit od toho, že si koupí nemocného ptáka. Nemusí to vědět ani prodejce a pták se může jevit jako zcela zdravý, přesto může být už nakažený a nemoc se změnou prostředí projeví. Proto nestačí ani kupní smlouva, ani testy od prodávajícího.
Testy od prodávajícího jsou základ, ale raději je zopakujte
Když si kupuji papoušky do chovu, nevěřím nikomu. Sice dostanu testy, které určují pohlaví ptáka a vylučují zmiňované nemoci, ale stejně ho umístím do samostatné klece a všechny testy si zopakuji. A musím říct, že se to vyplácí. Majitelé mazlíčka si tím potvrdí, zda testy, které jim předal prodávající, jsou pravdivé. Pokud mají na papouška kupní smlouvu, dá se pak jednoduše prodávajícímu argumentovat: podívejte, tehdy a tehdy jste nám prodal papouška, podle těchto testů měl být v pořádku, ale naše kontrolní testy provedené třeba měsíc po koupi, říkají něco jiného. Pojďme se tedy domluvit na kompenzaci a vrácení ptáka. V tu chvíli má kupující v ruce dostatek důkazů pro případný právní spor, pokud prodávající nechce reklamaci uznat.
Pokud kupní smlouva neexistuje, ještě nemusí být všechno ztraceno. Jde-li o papouška, který podléhá povinné registraci CITES, je původní majitel vždy znám a dohledatelný. Problém je, že papoušci a zejména ti velcí se často prodávají přes zprostředkovatele, například dokrmovače. U těch se shromažďuje větší počet mláďat od různých chovatelů a pokud se mládě nakazí při dokrmování, může se tak stát od jiného mláděte pocházejícího od jiného chovatele. Pak nám registrační list CITES prokazující původního majitele nepomůže, protože na vině je onen dokrmovač. Ale s tím by si to po právní stránce prodávající chovatel jistě vyřídil. Zkrátka máte v ruce potvrzení, od koho papoušek pochází a toho můžete hnát k odpovědnosti.
Pro právní spor je důležitý výsledek pitvy a uchovaný vzorek
Zmiňovaný případ desetiměsíční ary ararauny se má týkat boronaviru. To je onemocnění, které se podle některých veterinářů může vyskytovat až u třetiny všech papoušků chovaných v zajetí. U některých se po celý život nijak neprojeví, ale stále jsou jeho přenašeči. Pták, který je nějak oslaben jinou méně závažnou nemocí, úrazem neb stresem, ale může na bornavirus doplatit, protože tato nemoc, pokud dospěje do akutní fáze, není léčitelná. Majitel uhynulého papouška se ptá, zda pro případný spor s prodejcem postačí výsledky pitvy od místního veterináře, nebo musí papouška předat na pitvu do Státního veterinárního ústavu. V prvním případě by totiž potom mohli tělíčko mazlíčka pohřbít u sebe na zahradě.
Za důkaz může posloužit výsledek pitvy od jakéhokoli veterináře, ale je dobré, aby si pro případ právního sporu ponechal vzorek, který poslouží jako důkaz. Vzorek společně s testy DNA, které potvrdí, že tento vzorek skutečně pochází z uhynulého papouška a žádného jiného, by pro spor měl jako důkaz stačit. Ale opět na začátek: když si kupujete aru, kakadua nebo žaka jako domácího mazlíčka, vždy vyžadujte testy na základní nemoci a kupní smlouvu. A testy si poté proveďte znovu na vlastní náklady, abyste si výsledky předané prodávajícím potvrdili nebo vyvrátili. V Česku bohužel není zvykem sepisovat kupní smlouvy na papoušky, ale mělo by jít o standard. Jinak se podobným sporům nevyhneme ani do budoucna.
Úvodní foto: Freepik.com
