Jan Potůček Asi jste tu zprávu zachytili. Okresní soud v Ostravě odsoudil na jeden rok odnětí svobody s roční podmínkou jednadvacetiletou ženu, která loni v jednom z ostravských zverimexů ponořila nemocnou andulku do sava a poté ji dala do mrazáku, kde pták uhynul. Trest je pod dolní hranicí sazby za takto kvalifikovaný trestný čin, ženě hrozilo až šest let vězení. Místo toho vyvázla s podmínkou a soud jí dokonce ani nezakázal chov zvířat, protože vlastní dva psy, bez nichž si prý nedokáže svůj život představit. Práci ve zverimexu ztratila okamžitě, nyní je hlášená na Úřadu práce a plánuje se vrátit k profesi kadeřnice, kterou se vyučila.
Je roční podmínka adekvátním trestem za takové týrání zvířete? A do jaké míry nese odpovědnost za tento čin majitel zverimexu, který zjevně zaměstnal osobu nekvalifikovanou pro práci se zvířaty? Andulka měla trpět vápenkou, což je velice jednoduše vyléčitelná nemoc. Místo toho ji mladá prodavačka dala do karanténní přepravky, do které předtím nalila savo a přepravku dala do mrazáku. Pro andulku to bylo dvojí utrpení, než uhynula. Žena před soudem vyjádřila lítost, verdikt nad ní zohlednil, že dosud neměla žádný „škraloup“. Může dál vlastnit dva pejsky, které snad nebude nikdy léčit savem a kúrou v mrazáku.
Trest měl dostat i majitel zverimexu
Kde jinde než ve zverimexech by měli pracovat lidé, kteří mají zkušenosti s chovem zvířat a základní povědomí o veterinární praxi? Jenže to by majitelé zverimexů nesměli najímat co nejlevnější pracovní sílu, která nemusí mít ke zvířatům vůbec žádný vztah a postrádají jakoukoli intuici, jak řešit jejich zdravotní problémy. A je jedno, zda v savu a mrazáku skončí andulka, chameleon nebo králík. Nedejbože žako nebo ara, ale ti se už naštěstí ve zverimexech moc nevyskytují. Pro odsouzenou ženu je určitým trestem medializace celého případu, ale asi bych očekával, že jí soud alespoň zakáže pracovat se zvířaty, když už jí ponechala možnost je chovat.
Zveřejněný případ je špičkou ledovce, protože zverimexy obecně a jejich zaměstnanci si často nevědí radu, co dělat se zjevně nemocnými zvířaty. Pokud jde o levnější mazlíčky, často se s nimi nijak nepářou a normálně je usmrtí a tělíčka skončí v popelnici. Nebo je zkrmí u hadů. Provozovatel zverimexu totiž nechce nést náklady spojené s veterinární péčí, potom by už zvíře neprodal se ziskem, ale s velkou ztrátou. Role majitele zverimexu, který z dané ostravské lokality mezitím zmizel, tak měla být u soudního řízení zohledněna, protože práci se zvířaty by mělo předcházet jasné školení, jak s těmito živými tvory zacházet.
