Jan Potůček Velmi často se setkávám s názorem, že s opatřeními proti ptačí chřipce se to přehání nebo dokonce že ptačí chřipka je vymyšlená, aby stát mohl likvidovat soukromé chovy drůbeže a musel nakupovat drůbeží maso a vejce z jiných zemí Evropské unie. Sociální sítě a obecně internet jsou plné takových nesmyslů, které mezi sebou sdílí lidé, co nejsou – slušně řečeno – moc chytří ani bystří, zato dokážou být hlasití a překřikovat všechny kolem sebe. Asi jako někteří politici v televizních diskusích (asi shodou náhod jde o zástupce stran, které často volí tito méně chytří spoluobčané). Ptačí chřipka tu ale je a zdá se, že bude stále častější. Budeme si tedy muset zvyknout na opatření, která se zavádí proti jejímu šíření.
Setkat se s ptačí chřipkou může být velmi jednoduché. Zvláště v těchto dnech, kdy trochu předčasně probíhá jarní tah migrujících vodních ptáků. Tisíce a tisíce vodních ptáků se soustředí na poměrně malých vodních plochách, a tak se infekce může dobře šířit. Jednou takovou menší vodní plochu jsem navštívil uplynulou sobotu během cyklovýletu se synem. Bohumilečský rybník na Pardubicku je známou zastávkou vzácných ptačích druhů a tak je vděčným místem pro ornitology. V zimě se tu soustředilo poměrně velké množství několika druhů husic, zejména těch „invazních“ nilských. A některé tu zůstávají i v předjaří a hledají si místa k hnízdění.
Co dělat, když najdete uhynulého vodního ptáka?
Na hladině rybníka ale převažovaly husy velké. Jejích kejhání bylo slyšet ze všech stran. Husice nilské se soustředily na ostrůvky, které si pečlivě hlídaly před ostatními ptáky. Jejich agresivita vůči dalším opeřencům je dobře známá a snad proto se jim u nás tolik daří. Hnízdí už skoro na každé druhém rybníku. Chvilku tedy sledujeme čtveřici volavek bílých a několik kormoránů na protějším břehu rybníka a potom popojíždíme k ostrůvku, na kterém postávají tři husice nilské. Prakticky nejsou plaché, na 20 metrů si je můžu fotit a natáčet. Najednou mě syn upozorňuje, že na břehu pod námi leží ve vodě nějaký pták. Bělavým břichem vzhůru. Poznávám husu velkou.
Mrtvolka husyse zachytila na kamenitém břehu, hlavu má zvrácenou do vody. Tělo nejeví známky nějakého poranění nebo chronického onemocnění. Ptačí chřipka? Pravděpodobně ano. Fotím detail a také širší záběr pro dokumentaci a lepší identifikaci místa nálezu. U nedalekého Újezdského rybníka pak z mobilu posíláme e-mail na podatelnu Státní veterinární správy (SVS) s fotografiemi a odkazem na Mapy.com, kde jsme vyznačili umístění uhynulé husy. Pokud si to Krajská veterinární správa pro Pardubický kraj vyhodnotí jako riziko, pro husu dojede a nechá ji vyšetřit ve Státním veterinárním ústavu v Praze. Ostatně, podle databáze potvrzených nálezů byla loni na Bohumilečském rybníku idenifikovaná ptačí chřipka u uhynulého racka.
Nejvíc případů teď hlásí východní Čechy
Od začátku letošního roku se ohniska ptačí chřipky v chovech drůbeže objevují nejčastěji ve východních Čechách: na Chrudimsku, Pardubicku i Královéhradecku. V obou krajských městech byly nalezené uhynulé labutě, u kterých se nemoc prokázala. Během pouhých dvou týdnů se nákaza prokázala ve třech komerčních velkochovech v Kosičkách a Novém Městě nad Cidlinou. Veterináři museli nechat vybít 2548. 236 000 a 7 851 kachen a slepic. Mimochodem, mezi postiženými společnostmi byla i firma Perena, která takto likvidovala chovy už poněkolikáté. A stále nepřijala taková opatření, aby se nemoc do chovů znovu nevrátila. Na Pardubicku nemoc zasáhla od začátku roku čtyři menší soukromé chovy a objevila se dvakrát u divokých labutí na Labi.
Ve stejný den, kdy byla potvrzená ptačí chřipka v prvním velkochovu drůbeže v Kosičkách na Královéhradecku, byla potvrzená i u uhynulé labutě nalezené na rybníku v této obci. Zkrátka platí, co nemoc se šíří od divokých ptáků a stačí si ji do chovu donést na podrážkách bot v podobě zachyceného trusu nemocného ptáka. A platí to i pro chovy soukromé, pro jakékoli druhy ptáků. Jakmile jsme se vrátili z cyklovýletu po rybnících, převlékl jsem se a přezul. Za necelou hodinu jsem šel krmit papoušky do voliér už v jiném oblečení a v jiných botách. Je to drobnost, ale i to patří k prevenci. Byť papoušci nejsou k ptačí chřipce nijak zvlášť vnímaví a museli by asi sežrat kontaminované krmivo nebo vypít vodu se zbytky trusu nakaženého divokého ptáka. Ostatně, při nedávném osazování venkovních voliér vánočními stromky mi nad hlavou prolétla divoká volavka. Ty běžně při leknutí utrousí, aby byly lehčí a mohly rychleji ulétnout.
Případ pražské zoo varuje
Ptačí chřipka tu zkrátka je a představuje riziko, o čemž by nyní mohli vyprávět chovatelé z pražské zoo. Dva dny po nálezu mrtvé husy na Bohumilečském rybníku jsem se zúčastnil tiskové konference k uvedení nové ředitelky Lenky Poliakové do funkce a při té příležitosti jsem se byl podívat na opatření zavedená po potvrzení úhynu několika vodních ptáků na ptačí chřipku. Polovina dolní části zoo je uzavřena pro návštěvníky, ptáci z otevřených expozic jsou v zázemí. Zoo ale čeká hledání systémového řešení, protože se nachází hned vedle Vltavy, kde zimují tisíce vodních ptáků a řada z nich si zvykla do zoo zalétat na přilepšenou. V otevřených expozicích s jezírky ujídají pelikánům, plameňákům a dalším vodním ptákům potravu, kterou jim předkládají ošetřovatelé.
Zoo teď stojí před rozhodnutím, zda všechny vodní plochy zasíťovat. Ale to samo o sobě by nestačilo, protože mezi Vltavou a horní částí zoo se nachází kolonie volavek popelavých, a ty přelétají nad všemi venkovními vodními expozicemi, takže do nich můžou volně kálet. To znamená podávat veškerou potravu pod stříškami. To je ale věc, kterou SVS radí chovatelům už mnoho let a pražská zoo se jí měla řídit dávno. V tak úzkém propojení s divokými vodními ptáky, kteří často v areálu zoo hnízdí, bylo opravdu jen otázkou času, kdy se chovaní ptáci nakazí ptačí chřipkou. A neuhynuly jen kachny, pelikáni, kolpík nebo nesyti, ale i v přírodě vyhubený bažant Edwardsův nebo holub kouřový.
Úvodní foto: Jan Potůček, Ararauna.cz
