Jan Potůček 
UVNITŘ VIDEO – Jubilejní čtyřsté mládě ary kanindy letos odchoval největší papouščí park na světě, Loro Parque na kanárském ostrovu Tenerife. První chovatelský úspěch s tímto druhem slavil populární zoopark před šestatřiceti lety, v roce 1984. Počet odchovaných mláďat v Loro Parque již předčil celkovou divokou populaci těchto ptáků v jejich domovině v Bolívii. V porovnání s pohlavně dospělými jedinci ve volnosti jich dokonce odchoval téměř dvojnásobek. Podle posledních odhadů mezinárodní organizace BirdLife International žije v bolivijských savanách už jen 240 pohlavně dospělých arů kanind. Toto číslo stoupá jen velmi mírně, protože ubývá vhodných hnízdních biotopů.
Ara kaninda se v posledních letech stal populární i mezi soukromými chovateli, a to i v České republice, kde jich bylo ke konci loňského roku registrováno hned 147. Vzhledem k tomu, že na odchov není tento papoušek tak náročný, populace arů kanind chované v zajetí mnohonásobně převažují jejich stavy v divočině. Všichni takto chovaní ptáci přitom pochází z úzké skupiny jedinců, která byla odchycena a vyvezena z Bolívie v 70. a začátkem 80. let minulého století. Proto se vědci zabývali otázkou, jak velká ke genetická rozmanitost u volně žijících populací arů kanind a ptáků chovaných v zajetí. Tým vedený profesorem Timem Wrightem ze Státní univerzity v Novém Mexiku zkoumal genetický profil 66 divokých papoušků z Bolívie a 54 jedinců chovaných v zajetí v USA, Kanadě a Bolívii.
Umělé budky pro ary kanindy v Bolívii přináší ovoce: letos historický rekord 12 mláďat
Vypouštět ptáky ze zajetí? Ne, raději podkládat vejce
Prvotní výsledky výzkumu jsou fascinující. Divoké populace arů kanind jsou geneticky výrazně odlišné od ptáků chovaných v zajetí. To by znamenalo, že volně žijícím populacím by napomohlo „ředění“ s ptáky odchovanými v zajetí. Má to ale jedno velké ale. Vypouštěním uměle odchovaných ptáků do přírody se riskuje přenos nemocí, které by mohly ohrozit zbytky původních generací papoušků. Loro Parque jako jeden z hlavních garantů záchovného programu ary kanindy v Bolívii, který na jeho ochranu vynaložil již bezmála dva miliony dolarů (okolo 50 milionů korun), proto razí myšlenku podkládání inkubovaných vajec od papoušků chovaných v zajetí do hnízd volně žijících arů kanind.
Podle Davida Waugha, ředitele nadace Loro Parque Fundación, je to levnější a bezpečnější varianta, než se pokusit rozšířit divokou populaci vypouštěním jedinců odchovaných v zajetí. Tam je totiž obrovské riziko nákazy a vyžadovalo by si to ten nejpřísnější screening. U některých smrtelných onemocnění papoušci ani nemusí jevit známky nákazy a být pouze přenašeči. Pokud by se takový pták dostal do společnosti volně žijících kriticky ohrožených arů kanind, následky by byly fatální. Nestačí přitom ptáky testovat jen na nejzákladnější choroby, jako je cirkovirus (PBDF), ptačí pneumovirus (APV) nebo chlamydie. Když bylo v roce 2013 posláno šest arů kanind z chovu ve Velké Británii do Bolívie, aby se zde zapojili do reintrodukčního programu, základní testy vyšly všem negativně.
O více než dva roky později se ukázalo, že ptáci byli nakaženi dalšími infekčními chorobami, na které se papoušci běžně netestují. Bolivijská vláda proto požádala Evropskou unii, aby při dovozu ptáků na její území testovala všechny jedince na přítomnost deseti různých patogenů.
Úvodní foto: Jan Potůček, Ararauna.cz
