Jan Potůček Odhalit nová hnízdiště, migrační trasy i zimoviště ararů zelených, jednoho z posledních druhů severoamerických papoušků, se podařilo vědeckému týmu z americké organizace San Diego Zoo Wildlife Alliance a mexické Organización Vida Silvestre AC. Společnými silami vytipovali a označkovali desítky mláďat ararů zelených ve volné přírodě solárními GPS lokátory, díky nimž bylo možné ptáky sledovat při cestách za potravou, v hnízdním období i při migraci do zimovišť. Po třech letech vědci projekt vyhodnotili a analyzovali na 40 tisíc zachycených lokalit, informoval na svém webu americký magazín Forbes. „Doposud bylo záhadou, kde ararové zelení přezimují i místa, kde se zdržují při migraci, což ztěžovalo jejich ochranu,“ uvedl šéf týmu James Sheppard ze San Diego Zoo Wildlife Alliance.
Ararům uškodilo vyhubení datlů císařských
Ararové zelení se původně vyskytovali na poměrně velkém území jižní části Spojených států, nyní se však soustředí pouze na vybrané lokality v Mexiku. Kvůli ztrátě přirozeného prostředí, těžbě dřeva a změně klimatu klesla početnost jejich divoké populace na méně než dva tisíce jedinců. O jejich životě se toho ví velice málo. Ararové jsou vázaní na borovicové lesy, protože patří mezi potravní specialisty, kteří se živí semeny borovicových šišek. V dobách před osídlením jihu USA evropskými přistěhovalci byl areál jejich výskytu poměrně rozsáhlý, od Utahu na severu až po jih Venezuely. Nyní se soustředí pouze na severní a střední Mexiko v pohořích Sierra Madre Occidental a Durango, kde se vyskytují v borovicových, dubových a jedlových lesích v nadmořských výškách 1200 až 3600 metrů.
Kromě šišek se ararové v menší míře živí žaludy a pupeny borovic. Jsou závislí na staletých stromech, v nichž si tvoří hnízdní dutiny. Často využívají dutiny, které před mnoha lety vydlabali datli císařští, dnes již vyhynulý největší druh datla na světě. Konec tohoto ptačího druhu se patrně negativně podepsal na velikosti populace ararů zelených. Díky solárním GPS lokátorům vědci zjistili, že ararové se na zimu stěhují do míst, která nejsou z 80 procent vůbec chráněna a probíhá v nich intenzivní těžba dřeva. „Před touto studií existovaly pouze neoficiální důkazy, které naznačovaly, kde ararové zelení trávili hnízdní sezónu a kde přezimovali,“ uvedl Ernesto Enkerlin-Hoeflich z Parque Fundidora, který se na studii přímo nepodílel.
Ochránci věří, že jednou tyto papoušky vrátí i do USA
„Nyní už víme, že ptáci tráví hnízdní sezónu převážně ve státech Chihuahua a severní Durango, poté přezimují v jižní a centrální Sierra Madres, a můžeme tyto informace předat místním úřadům a zapojit i ochranářskou komunitu, aby pomohli tomuto ptačímu druhu přežít,“ dodal Ernesto Enkerlin-Hoeflich. Z dat stažených z GPS lokátorů vyplývají znepokojující skutečnosti: téměř žádný ze sledovaných ararů nebyl ušetřen rizika spojeného s těžbou dřeva. „Překvapivé je, že méně než 20 procent nově identifikovaných zimujících ararů zelených je chráněno před dřevozpracujícím průmyslem a běžným postupem při těžbě dřeva,“ uvedl James Sheppard ze San Diego Zoo Wildlife Alliance. V pohoří Sierra Madre Occidental podle něj zůstalo méně než jedno procento původního lesa, který je pro přežití ararů klíčový.
„Stávající sítě chráněných území nemusí být pro přežití ararů dostačující, protože měnící se klima zvyšuje intenzitu a četnost lesních požárů a také nahrávají stromovým škůdcům, kteří dokáží zdevastovat dříve zdravý les,“ vysvětlil Sheppard. „Dobrou zprávou je, že jsme díky studii pochopili, co je potřeba k záchraně tohoto ikonického ptáka,“ dodal. „Doufáme, že se nám nyní i díky zapojení místních institucí a organizací podaří úspěšně obnovit divoké populace ararů zelených i staré lesy a možná jednoho dne využijeme tyto informace k opětovnému vypuštění ararů zelených do jejich dřívějších areálů výskytu, včetně Spojených států.“ O to se v minulosti bezúspěšně pokoušeli ochranáři ve Spojených státech, ale všechny vypuštěné papoušky postupně odlovili místní dravci.
Úvodní foto: Wikimedia Commons, Jenni Douglas
