Aratinga červenolící (Psittacara erythrogenys)

Středně velký „zelený“ aratinga. Celkově je zbarven zeleně, na spodní části těla bledší až žlutavý. Temeno, uzdička a přední líce jsou červené, stejně jako okraje křídel a spodní krovky křídelní a peří na holeni. Zobák je rohové barvy, lysé okolí oční bílé, oko žlutém běhák šedý. Dorůstá délky 33 cm a hmotnosti do 180 g.

Divoká populace obývá poměrně malé území v západním Ekvádoru a severozápadním Peru. BirdLife International odhaduje, že ve volné přírodě žije asi 10 tisíc jedinců. Nezdá se však, že by ubýval, a tak není zařazen mezi druhy, které podléhají registraci podle mezinárodní úmluvy CITES o ochraně volně žijících živočichů. Existuje pouze nominální forma, nemá žádné poddruhy

Chov v zajetí

Běžně chovaný druh aratingy, i když nepatří mezi nejznámější zástupce svého rodu, nemluvě o popularitě mezi chovateli. Na chov je náročný podobně jako ostatní aratingové, ptáci jsou poměrně dost hlasití a nároční na pravidelný přísun čerstvých větví na okus. Měl by mít k dispozici prostornější voliéru.

Poprvé jej v tuzemsku odchoval František Jirotka v roce 1985. Nyní jej chová větší počet chovatelů, v České republice je odchováván každoročně.

Dostupnost a cena

Běžně dostupný druh papouška, který ale není obecně příliš známý. V roce 2011 se cena za jedince pohybovala okolo sedmi tisíc korun. V chovatelské inzerci se objevuje méně často než známější druhy aratingů, ale pravidelně.

Výskyt v českých a moravských ZOO

Žádná tuzemská zoologická zahrada je nechová.