Jan Potůček Tristní výsledky zaznamenali vědci z indického Assamu, kteří vůbec poprvé v historii testovali papoušky chované v zajetí na přítomnost bornaviru (konkrétně kmenu PaBV-4). Ten je spojovaný s dilatací žláznatého žaludku, nevyléčitelnou nemocí, která postihuje trávicí ústrojí a nervový systém a projevuje se nestrávenou potravou v trusu. Autoři studie otestovali v letech 2020 až 2024 celkem 83 papoušků chovaných v Assamu, Karnátaku a v Západním Bengálsku. Studie se zabývala 13 druhy exotů a přítomnost bornaviru prokázala u více než poloviny testovaných ptáků. Část ptáků byla testovaná po úhynu, část pozitivně testovaných navenek nevykazovala žádné známky nemoci. „Znepokojivé je, že mezi nakaženými ptáky bylo několik ohrožených nebo téměř ohrožených druhů,“ uvedli autoři studie.
Potvrzený kmen bornaviru byl podle vědců shodný s kmeny zjištěnými u papoušků chovaných v zajetí v Kanadě, Japonsku a Jižní Koreji, což může naznačovat souvislost s globálním obchodováním s exotickými ptáky pro zájmový chov nebo na mazlíky. „Výsledek testů zdůrazňuje potřebu lepšího monitorování ptačích nemocí, zejména u exotických ptáků v chovných zařízeních,“ nechali se slyšet autoři studie. Obava je právě z toho, že s bornavirem je úzce spjaté šíření dilatace žláznatého žaludku, ale ta nemusí u všech papoušků s pozitivním testem na bornavirus propuknout. Bornavirus je poměrně široce zastoupený i v evropských chovech a donedávna se na něj ptáci téměř netestovali.
Je to hrozba i pro chovatele v České republice
„Při šetření v západních zemích se prokázalo, že zhruba 30 % papoušků v chovech má protilátky, a dokonce v sobě mají i ten virus (dilataci), ale nejsou nemocní a ani nikdy neonemocní. Takže ne všichni ptáci s prokázaným bornavirem trpí dilatací, ale zdá se, že všichni, kteří onemocní a histologicky se prokáže, že to byl syndrom dilatace, mají potvrzenu přítomnost bornaviru,“ popsala v roce 2015 v rozhovoru pro web Ararauna.cz veterinářka Ľubica Nečasová. Prokázání syndromu dilatace žláznatého žaludku je možné jedině histologicky, tedy až při pitvě uhynulého jedince, což komplikuje případnou snahu o léčbu nebo potlačení nemoci.
„Definitivní diagnózu můžeme určit až po úhynu ptáka. Takže u některých ptáků třeba víme, že mají příznaky, že je přítomen bornavirus, a pomocí diety a léků jsme schopni takového ptáka udržet i léta naživu. A pak je otázka, když ten pták nakonec uhyne, zda se udělá histologie. Pokud ne, pak zase nevíme jistě, že to byla opravdu tato nemoc. V tomhle je to problematické,“ popsala před lety Ľubica Nečasová. Aktuální výsledky studie v Indii jsou špatnou zprávou pro chovné stanice a zoologické zahrady, které se zabývají chovem kriticky ohrožených nebo dokonce v přírodě vyhubených druhů papoušků. Připomeňme, že do soukromé zoo Vantara před časem německé ACTP převezlo desítky arů škraboškových.
Úvodní foto: Gregory Rich
