Jan Potůček UVNITŘ GALERIE – Výstavy exotických ptáků už dávno nejsou jenom o papoušcích a tradiční akce v Třebechovicích pod Orebem to dokazuje každoročně. Kromě drobných exotů a okrasných holubů se na téhle výstavě už několik let po sobě objevují i sovy a letos jich bylo dokonce šest druhů. Mezi návštěvníky sovy o uplynulém víkendu rozhodně bodovaly, však v anketě o nejzajímavější druh zvítězil kulíšek brazilský, vůbec nejmenší vystavená sova. Velikostně jí zdatně sekundoval tuzemský druh výreček malý, kterého doplňovali ještě výreček filipínský a bělolící, sýček obecný a sovy pálené. Organizátoři jejich klece situovali do jednoho rohu místnosti, takže si je mohli návštěvníci hezky porovnat.
V protilehlém rohu letos třebechovičtí připravili dvě nové voliéry obložené dřevem, které v premiéře obsadili tokové rudozobí a ara zelený. Nešlo o jediného zástupce největších papoušků v Třebechovicích, už v přední místnosti s tombolou a prodejním ptactvem příchozí vítal ochočený ara ararauna, kterými chvílemi dal k dobru nějaké to slovo. V hlavní výstavní místnosti pak hned za vchodovými dveřmi návštěvníci narazili na rovněž ochočeného aru žlutokrkého a o pár metrů dál i na pár arů marakán, s nimiž sousedili amazoňani modročelí, letos jediní zástupci svého rodu na této výstavě. Zato amazónci se letos v Třebechovicích sešli hned tři druhy: amazónek bělobřichý, amazónek černotemenný a amazónek běločelý.
Vzácní kakaduové goffin a oba druhy papoušků žako
Zůstaneme-li u velkých druhů papoušků, pak i vstupu do hlavní výstavní místnosti, hned vedle klece s arou žlutokrkým, byl k vidění pár kakaduů goffin. Tento papoušek býval před časem mezi chovateli hojnější, nyní jich je v celé republice jen okolo padesáti, takže dopárovat lichého jedince je trochu problém. V případě samce, který se v Třebechovicích objevuje každoročně, se to podařilo a poprvé se tak na výstavě ukázal v páru. „Goffini“ tak patřili mezi největší papouščí rarity třebechovické výstavy, protože v současnosti se téměř neobjevují ani na celostátních chovatelských akcích. Původně avizovaný kakadu žlutočečelatý do Třebechovic z veterinárních důvodů nedorazil, ale kakaduy zastupoval ještě párek přírodně zbarvených kakaduů růžových a samozřejmě korely, které obývaly klec s papoušky nádhernými a křepelkami.
Pořadatelům se letos podařilo na výstavu získat oba druhy papouška žako, a tak vedle sebe umístili žaky velké a žaky liberijské. Málokdy mají laici možnost vidět tyto dva druhy u sebe a porovnat si jejich rozdíly. Z jihoamerických „křiklounů“ se na výstavě objevili nandejové černohlaví a také aratingové tmavohlaví. Pronikavějším hlasem se ozývali i pyrurové zelenolící, vystavení v přírodním zbarvení i v kolekci ptáků různých barevných mutací. Z pyrur byl k vidění i jediný zástupce rodu, na kterého se vztahuje povinná registrace jedinců podle úmluvy CITES – pyrura modrobradý. Z kriticky ohrožených papoušků zase zaujalo početné hejno latamů vlaštovčích, kterým v jejich domovině na Tasmánii hrozí vyhubení, zatímco mezi českými chovateli jde o častěji chovaný druh.
Unikátní leskoptve a raritní špaček holohlavý
Africké papoušky v Třebechovicích zastupovali nejen žakové, ale také papoušci senegalští a papoušci žlutotemenní, oba zástupci rodu Poicephalus, a také alexandři malí v barevných mutacích a jejich asijští příbuzní alexandři rudohlaví. Ti obývali společnou voliéru s holubem zelenokřídlým a křepelkami korunkatými. Neofémy na výstavě zastupovalo hned několik druhů, vesměs v barevných mutacích, z nichž nejvíce vynikala žlutě zbarvená neoféma modrohlavá a růžová neoféma bourek. Nechyběli ani jim vzdáleně příbuzní papoušci mnohobarví či mutační papoušci zpěvaví. Austrálii zastupovaly i rosely pestré, novozélandské papoušky pak mutační kakariki rudočelí, včetně modré mutace, která byla před několika lety ještě hodně vzácná a drahá.
Letošní novinkou bylo i několik druhů leskoptví, včetně leskoptví tříbarvých, malých a purpurových, a vůbec největší raritou pak byl jim příbuzný špaček holohlavý. Sameček byl celkem zvědavý, a tak se nechal vyfotit i z velké blízkosti. To samé se nedá říci o věčně poskakujících a poletujících kardinálech šedých. Velmi bohatá byla kolekce drobných exotů, která nabídla hned několik druhů afrických snovačů, motýlků, astrildů, hýly mexické i obecné, ale i zvonohlíky, čížky, panenky a další. Řada z nich obývala vitrínové klece s čelním sklem místo pletiva a integrovaným světlem. Za hlavní výstavní místností následovala další, kde se tradičně nacházeli bodovaní ptáci rozdělení do postavových a barevných andulek a výstavních agapornisů. Celkem šlo o 109 bodovaných ptáků.
Jak dopadla bodovaná část výstavy?
Největší zastoupení měly postavové andulky. Devět chovatelů vystavilo celkem 69 ptáků, přičemž vítěze výstavy dovezl Jaroslav Jelínek, který vyhrál i nejlepší protějšek výstavy. V kategorii nejlepšího starého ptáka zvítězila andulka od Pavla Svatoše a jejím nejlepším protějškem byla andulka od Jaroslava Jelínka. Kategorii nejlepšího mladého ptáka i jeho protějšek ovládl opět Jaroslav Jelínek, který zvítězil i v osmi ze 17 soutěžních skupin. Dvě vyhrál Pavel Svatoš, tři chovatel Šebesta, dvě chovatel Dostál, jednu chovatel Špaček a jednu Rudolf Mareš. Barevných a andulek soutěžilo 17 od tří chovatelů, zvítězil Karel Novák a druhé a třetí místo připadlo Marii Foltýnové.
V kategorii agapornisů bral první a druhé místo předseda pořádající ZO ČSCH okrasného a exotického ptactva Třebechovice pod Orebem Jiří Mucha za mutační agapornise růžohrdlé a třetí místo Karel Novák za mutačního agapornise škraboškového. Soutěžilo celkem 23 ptálů od tří chovatelů, přičemž letos se neúčastnil minulý vítěz Jiří Vojtěch, který o týden dříve ukončil svoje soutěžení s agapornisy na pardubické výstavě Pod křídly exotů, na níž zvítězil. Třebechovickou výstavu doplňovala i bohatá tombola, kterou se podařilo zcela vyprodat a zájemci si mohli ve venkovním stánku zakoupit i upomínkové předměty a trička s potisky. Nechyběl ani tradiční guláš, letos z divočáka (příště prý bude z daňka), a další občerstvení. A to už pořadatelé plánují, že na příští rok připraví další nové stálé voliéry pro větší druhy ptáků.
Úvodní foto: Jan Potůček, Ararauna.cz
