Jan Potůček 
UVNITŘ FOTO A VIDEO – Pro sledování papoušků ve volné přírodě nemusíte cestovat do Jižní Ameriky, Afriky či Austrálie. Dvanáct druhů, většinou jihoamerických, ale i afrických a v jednom případě australský, se usadilo i v zemích Evropské unie. Právě kvůli nim loni přijalo Španělsko zákon, kterým upravuje boj proti invazním druhům zvířat a přímo omezuje chov alexandrů malých a mníšků šedých. Osm dalších papouščích druhů zmiňuje jako potenciálně invazní. Jenže nejde jen o Španělsko a jen o alexandry malé a mníšky šedé.
Německo: amazoňani, alexandři, mníšci
Zdivočelé populace papoušků žijí prakticky ve všech jižních státech Evropské unie a zemích Beneluxu, ale také v sousedním Německu. To je zároveň jedinou evropskou zemí, kde lze sledovat volně žijící kolonii amazoňanů. Přímo ve Stuttgartu žije populace padesáti amazoňanů velkých, mezi kterými byli pozorováni i amazoňané modročelí. Ptáci se zde volně rozmnožují, bez problémů přezimují a dokonce bylo zaznamenáno pozorování, kdy hnízdící pár zabil holuba, který se připletl příliš blízko hnízdní dutině.
V Německu se volně vyskytují i dva druhy alexandrů: na severní polokouli poměrně dost rozšířený alexandr malý, na kterého lze narazit snad v každé západoevropské metropoli a je společně s mníškem šedým nejrozšířenějším nepůvodním druhem papouška na světě, a alexandr velký. Na toho lze podle webu European Exotics, který vede databázi nepůvodních živočišných druhů v Evropě, narazit v několika městech na jihozápadu země a vyskytuje se i v Amsterodamu, který se proslavil zejména největší evropskou kolonií alexandrů malých (v centru města jde o šestý nejčastější druh volně žijícího ptáka).
Španělsko: ráj pro aratingy, zejména v Barceloně
Doslovným rájem pro volně žijící nepůvodní druhy papoušků na starém kontinentu je Španělsko, konkrétně pak Barcelona. V té lze narazit na smíšené kolonie aratingů škraboškových, aratingů červenolících, aratingů dlouhoocasých a nandejů černohlavých (na všechny čtyři druhy papoušků pamatuje zmiňovaný španělský zákon o nepůvodních druzích zvířat). Aratingové červenolící se usadili i ve Valencii. Papoušci se drží výhradně v městských aglomeracích, kde mohou snadněji nalézt potravu (nezřídka je přikrmují lidé), těžko tedy říci, zda je lze považovat za invazní – ve volné krajině prakticky nežijí.
Zdaleka největším problémem pro Španěly jsou ale alexandři malí a mníšci šedí, kteří se rozšířili prakticky po celé zemi a jejich počty dosahují tisíců jedinců. Nepůvodní druhy papoušků obývají i Kanárské ostrovy, které patří ke Španělsku. Na ostrově Tenerife, který je milovníkům exotických ptáků známý především největším papouščím parkem Loro Parque, žije poměrně silná zdivočelá populace nandejů černohlavých. Rozšířila se tu ale i andulka vlnkovaná, které se v minulosti dařilo uchytit i v Británii. Tamní malá populace ale již vymřela a nikde jinde v Evropě se andulky na volno nevyskytují.
Francie: kolonie agapornisů na Riviéře
V jižní Francii poblíž hranic s Itálií lze na poloostrově Saint Jean Cap u Nice přímo na francouzské riviéře narazit na velké kolonie agapornisů škraboškových a agapornisů fišeri. Podmínky tu mají naprosto ideální: teplota zde v podstatě nikdy neklesá pod nulu, jen tři měsíce v roce (od prosince do února) se pohybuje pod deseti stupni. Nevyskytují se tu jen přírodně zbarvení ptáci, u agapornisů škraboškových byly pozorovány i modré mutace a oba dva druhy se mezi sebou běžně kříží. Jde o jediné místo v Evropě, kde se tito ptáci původem z Tanzanie volně vyskytují a množí.
Francie jinak kupodivu nepatří mezi země, které by čelily velké invazi nejčastěji se vyskytujících nepůvodních druhů papoušků – alexandrů malých a mníšků šedých. Je to zajímavé, protože sousední Itálie má poměrně velký problém s přemnoženými alexandry malými, kteří se vyskytují zejména v Janově. Toto město je také domovem větší zdivočelé populace aratingů dlouhoocasých, kteří se v Evropě kromě Itálie vyskytují i ve Španělsku a v menším množství v britské metropoli (zde je ale největším problémem alexandr malý, který vytlačuje v parků původní druhy ptáků).
Británie: alexandři, aratingové, ale i agapornisové
Na britských ostrovech se ovšem vedle alexadrů malých vyskytují volně i jejich větší příbuzní alexandři velcí. Menší populace žije v Londýně. Mimo metropoli byl prokázán výskyt volně žijících papoušků ve Skotsku, kde žije menší životaschopná skupina agapornisů růžohrdlých. Ve srovnání s francouzskými agapornisy škraboškovými a fišeri ale mají o poznání horší podmínky: nevlídnější podnebí. Stejně jako jiné evropské země má Británie problémy i s rozšiřujícími se populacemi mníška šedého, který opět hnízdí i přímo v Londýně (na kontinentu jsou známá jeho hnízdiště např. v Bruselu).
Zajímavé je, že za někdejší železnou oponou v zemích bývalého sovětského bloku se podobný výskyt papoušků, kteří by zakládali životaschopné kolonie ve velkých městech, neeviduje. Možná to je dáno krutějšími zimami a celkově horšími hnízdními podmínkami, nebo zkrátka chovatelé v těchto zemích mají více odpovědnosti a nevypouští papoušky do volné přírody. Nebo neexistuje obdobný výzkum, na kterém západoveropští ornitologové pracují již mnoho let. Mimochodem, právě minulý týden skončilo první celosvětové sčítání nepůvodních druhů papoušků. Objeví se ve výsledcích i nějaké údaje ze střední Evropy? Nechme se překvapit.
