Jan Potůček 
UVNITŘ VIDEO – Neobvykle zbarveného kakadua havraního objevil začátkem února ornitolog Johnny Prefum v západoaustralském Bunbury poblíž Perthu. Oproti přírodním ptákům u něj převažovala světle žlutá barva, kterou tu a tam doplňovala přirozená černá. Podle zpravodajského serveru ABC je nezvyklá barva výsledkem genetické mutace, jež se nazývá leucismus a je opakem známějšího albinismu. Žlutá barva se u papouška objevuje na místech, kde má mít červené nebo černé peří. Johnny Prefum na kakadua narazil náhodou, když projížděl okolo policejní stanice v Bunbury. „Zrovna jsem řídil a zpočátku jsem si myslel, že šlo o záblesk světla, ale když jsem si uvědomil, co to bylo, málem jsem se vyboural,“ vzpomíná Prefumo.
Podobně zbarveného ptáka pozorovali ornitologové o několik měsíců dříve v Bedfordale, přes 150 km severně od Bunbury. Nelze ale říci, zda jde o totožného kakadua. Johnny Prefum líčí, že jeho objev byl v podstatě náhodný, protože cestou okolo policejní stanice slyšel velké hejno kakaduů, podíval se jeho směrem a spatřil žlutě zbarveného ptáka. „Byl to úžasný a velmi emociální moment, protože jde asi o nejvzácnějšího ptáka, kterého jsem kdy viděl,“ dodal ornitolog. Informace o pozorování nezvykle zbarveného kakadua vzbudila pozornost dalších ornitologů a vyznavačů birdwatchingu. Zejména na sociálních sítích se strhla debata, zda nejde o stejného papouška, kterého pozoroval a vyfotografoval birdwatcher Mark Eatwell, který papouška pojmenoval „Kambella“.
Další mutace kakadua havraního:
Mutační ptáci jsou v přírodě zranitelnější
Podle ornitologa Allana Burbidge z úřadu na zachování biologické rozmanitosti a ochrany přírody sice nejsou genetické mutace u ptačích druhů ve volné přírodě neobvyklé, ale pozorování dospělého ptáka s tak odlišnou barvou peří je vzácné. „Takové zbarvení odsuzuje ptáka k tomu, že bude náchylnější k predaci, protože vyniká mezi ostatními,“ upozornil Burbidge. „Kvůli tomu ve volné přírodě nenarazíte na příliš mnoho dospělých ptáků odlišných barevných mutací, protože je větší pravděpodobnost, že je uloví dravci.“ Koordinátorka záchranného projektu černých kakaduů v organizaci BirdLife Australia Rebecca Boylandová konstatuje, že kakaduové havraní nemají ve zvyku příliš migrovat. Vyplynulo to z výzkumu vědců z Murdochovy univerzity.
K TÉMATU: Modrý kakadu? Sydney po třech letech opět řeší otázku netypicky zbarvených papoušků
Během hnízdní sezóny nemají kakaduové havraní tendenci zalétat dále než 12 km od hnízdní dutiny. Mimo hnízdění však mají sklon pohybovat se od jednoho zdroje potravy k dalšímu a procestují tak poměrně velké území. „Víme, že při hledání potravy se pohybují v malých rodinných hejnech,“ přiblížila Boylandová. „V metropolitní oblasti Perth jsme během posledních deseti let zaregistrovali, že kakaduové černí sestupují z lesů na pobřežní pláně, aby se zde nakrmili a poté se vydali zpět do svého lesního biotopu.“ Zájem o ptáky s leucismem mezi veřejností roste, což je podle Boylandové důsledek zveřejnění jejich fotografií na sociálních sítích. „V minulosti jsme narazili i na další ptáky s leucismem, ať už šlo o kakaduy krátkozobé nebo různé druhy kachen,“ dodala šéfka záchranného projektu černých kakaduů v Západní Austrálii.
Úvodní foto: ABC/Anthony Pancia
