Méně známý příbuzný ary hyacintového, největšího papouška světa. Oproti němu je asi o třetinu menší, dorůstá délky 70 cm a váhy necelý kilogram. Zbarvení má podobné jako ara hyacintový, peří má ale tmavší a matnější. Lysina okolo očí a dolní části zobáku je spíše vybledle žlutá oproti sytě žluté u ary hyacintového. Kroužek okolo oka není symetrický, tvarem připomíná kapku. Je hbitějším letcem s delšími a užšími křídly (více o rozdílech mezi těmito druhy v samostatném článku). Žije na poměrně malých územích severovýchodní Brazílie ve státě Bahia, v těžce přístupných kaňonech.
Ve volné přírodě byl znovuobjeven až v roce 1978, poté byl zahájen program na jeho ochranu, takže jeho stavy ve volné přírodě stouply z několika desítek kusů asi na tisíc exemplářů (v roce 2009) a nadále přibývají. Pro porovnání: v roce 1987 se divoká populace odhadovala na pouhých 70 jedinců, v roce 1994 na 140, v roce 2003 na 455 a v roce 2007 na 751 exemplářů. Podle posledního sčítání v roce 2022 jich bylo ve volnosti již přes dva tisíce. Je zařazen do přílohy přílohy I Úmluvy o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin (CITES). V zemích, které se připojily k CITES, podléhá každý exemplář povinné registraci.
Chov v zajetí
Na celém světě je v zajetí legálně chováno asi 200 jedinců, mezinárodní chovnou knihu vede Loro Parque Tenerife na Kanárských ostrovech. Naprostá většina registrovaných exemplářů byla původně zabavena chovatelům, kteří je drželi nelegálně, nebo pašerákům. To je i případ tří mladých arů kobaltových, které v červnu 2010 zadržela Celní správa České republiky na jižní Moravě. Papoušci byli později umístěni do ZOO Praha, kde je vystaven jeden pár v Rákosově pavilonu. Zahrada mezitím vyměnila několik ptáků a nyní chová tři jedince.
Vzhledem k přísné ochraně tohoto druhu jsou všichni jedinci chovaní v zajetí zapojení do záchranného programu majetkem brazilské vlády. Bez jejího souhlasu s nimi nesmí být nijak nakládáno. V celé Evropě je tento druh legálně chován ve čtyřech zoologických zahradách: v Loro Parque Tenerife na Kanárských ostrovech, v belgické Pairi Daiza, v pražské zoo a nejvíc jedinců chová Asociace pro ochranu ohrožených druhů papoušků (ACTP) v Německu. Právě ta ovšem není zapojena do záchranného programu a od ní pochází ptáci, kteří se postupně objevují v soukromých chovech u evropských chovatelů. Aru kobaltového tak již lze legálně získat i do privátních chovů.
Dostupnost a cena
Donedávna šlo prakticky o nedostupný druh pro soukromé chovatele. To se změnilo ve chvíli, kdy katarská záchranná stanice Al Wabra převedla všechny své jedince do německého ACTP, které vystoupilo ze záchranného programu. S ptáky odchovanými v ACTP tak lze obchodovat a již několik let se objevují v privátních chovech v západní Evropě. Legálně lze aru kobaltového získat i v Brazílii, v přepočtu vyjde cena jednoho ptáka na 2,25 milionu korun, ale jedince nelze vyvézt ze země. V Evropě se měla cena mladého páru v roce 2022 pohybovat okolo dvou až čtyř milionů korun.
