Novým předsedou Českého svazu chovatelů je Radek Novotný, který stojí za brněnskou výstavou Moravia
Výrazný nárůst počtu arů kobaltových ve volné přírodě oproti poslednímu sčítání před pěti lety zaznamenaly ochranářské organizace v Brazílii. Zatímco v roce 2018 jich napočítaly 1694, letos už dospěly k číslu 2273. Na sociálních sítích o tom informovalo Národní centrum pro výzkum a ochranu volně žijících ptáků (Cevame) a Institut Chico Mendes pro ochranu biologické rozmanitosti (ICMBio). Arů kobaltových je tak v přírodě více než arů zelených (u těch se odhaduje populace na 500 jedinců), arů červenouchých (jich by podle loňského sčítání mělo být 1160), či arů kanind (okolo 400 jedinců). Nárůst populace arů kobaltových je stabilní již přes 20 let, proto byl v roce 2019 vyřazen z kategorie kriticky ohrožených druhů.
Ačkoli se vždy zdálo, že arů kobaltových v přírodě není příliš mnoho, realita byla poněkud jiná. Tito papoušci obývají těžce dostupné skalnaté kaňony v biotopu Caatinga, což je těžce prostupná polopoušť zarostlá trnitými keři a kaktusy. S objevem každého nového hnízdiště počet volně žijících ptáků rapidně stoupal. Ještě v roce 1990 přitom ornitologové odhadovali, že v přírodě žije jen okolo 60 arů kobaltových. Zajímavé je, že než byl ara kobaltový, který se rovněž nazývá ara Learův, objeven a oficiálně popsán v přírodě, objevovaly se jednotlivé kusy v zajetí jako odchytoví ptáci. Vědci přitom až do roku 1978 neznali místa, kde žijí a kde jsou jejich hnízdiště. Někteří lidé je navíc považovali za poddruh ary hyacintového.
Jak se liší ara kobaltový od ary hyacintového? Několik znaků, podle kterých je spolehlivě rozeznáte
Býval nejvzácnější po aru škraboškovém
V roce 2001 sčítání odhalilo již 246 jedinců v přírodě, v roce 2004 jich bylo 400 až 500, v roce 2006 dokonce 630, v roce 2008 pak 960. Poté se jejich počet přehoupl přes tisícovku: v roce 2010 šlo o 1125 jedinců, v roce 2012 o 1263 jedinců, v roce 2014 o 1294 jedinců, v roce 2017 o 1354 jedinců a v roce 2018 o 1694 jedinců. Stoupal také jejich počet v zajetí. V současné době jich asi nejvíce chová německé Sdružení na ochranu ohrožených papoušků (ACTP), které před časem převzalo veškeré ptáky od katarské chovné stanice Al Wabra. ACTP ale není zapojeno do záchovného programů arů kobaltových. Nejúspěšnější v jejich odchovu v zajetí je Loro Parque na kanárském ostrovu Tenerife, který se může pochlubit více než 40 mláďaty.
Loro Parque některé ptáky odchované v zajetí vypouští do volné přírody v Brazílii. První takto vypuštěný pár už ve volnosti vyvedl jedno mládě. Arové kobaltoví jsou ale také předmětem černého obchodu se zvířaty. Protože jde o aru, kterého prakticky nelze legální cestou sehnat do soukromého chovu, je po něm obrovská poptávka. V roce 2010 byla tři mláďata zabavena i v České republice a umístěna do záchranného centra CITES v Zoo Praha, do jejíž vlastnictví pak byla se souhlasem brazilské vlády převedena. Z původní trojice je v Praze už jediný pták, další dva zahrada získala ze Švýcarska, kde byli zabaveni soukromému chovateli. Z původní trojice jeden pták putoval do Loro Parque a jeden do ACTP.
Za pašování arů kobaltových do Česka padnul trest tři roky vězení
Úvodní foto: Arara Azul de Lear/Pesquisa e Conservação