Václav Froněk: Jak se mi podařilo odchovat ary arakangy pod rodiči v domácnosti

UVNITŘ FOTO A VIDEO – Odchovat ary přirozeným způsobem pod rodiči není nic jednoduchého. O tom by mohli mluvit mnozí chovatelé, kteří se snaží těmto velkým a inteligentním papouškům nabídnout co největší voliéry a co nejideálnější prostředí. Ale odchovat ary, konkrétně ary arakangy, od ručně dokrmených domácích mazlíčků v bytě? To se zatím nikomu v České republice nepodařilo. Tedy až na Václava Froňka z Prahy. Zároveň to je asi první odchov arakang od rodičů, s nimiž jejich majitel praktikuje volné létání. Podrobnosti o tom úspěchu popsal Václav Froněk v rozhovoru pro časopis Nová EXOTA a server Ararauna.cz.

Vašku, jak jsi vlastně přišel na to, že chceš doma chovat arakangy?

Původně jsme se poohlíželi po araraunách, ale jelikož už od začátku jsme chtěli pár papoušků a všichni měli jen samečky, na chvíli jsme jejich pořízení odložili. Po nějaké době se mi ozval Petr Augustýn z Fauna parku v Lipové-lázních, že má krásnou samičku ary arakangy a že paní ještě zbyl pěkný sameček, jestli bych neměl zájem. Jeli jsme se tedy na něj podívat a byla to láska na první pohled. Krásně k nám šel, měl hezké opeření a i když byl ještě mladší a musel se stále dokrmovat kaší, vzali jsme si ho. Měl jsem něco málo zkušeností s dokrmováním menších druhů papoušků, takže jsme si na to troufli. Petr nás i ubezpečil, že sehnat samičku k němu nebude problém. Také nám ukázal, jak dělat kaši a krmit, takže jsem si osvěžil svoji zkušenost z dřívějších dob. Zhruba po měsíci a půl přibyla i samička. Ta už byla starší, žrala sama, ale kaši jsme jí ještě večer přeci jen trochu dávali. Samozřejmě ještě než jsme si jeli pro samečka, nastudovali jsme si, co vše arakangy potřebují k životu.

Proč jste se rozhodli rovnou pro pár a nechtěli jen jednoho mazlíčka?

Dost mne tenkrát ovlivnil Zdeněk Krňávek se svým párem arů araraun Bárou a Endym, s nimiž praktikoval volný let. A posléze i Petr Augustýn, ke kterému jsme ještě před pořízením arakang několikrát přijeli podívat na návštěvu a vedli dlouhé rozhovory. Petr trpělivě odpovídal na všechny naše otázky. Později nám při tréninku volného letu pomáhali Míša a Lukáš Ručtí a nejvíce Přemek John, se kterým jsem konzultoval veškeré kroky tréninku.

Takže od začátku jste počítali s volným létáním. Bylo těžké je vycvičit? Pokud si dobře pamatuji, arakang v té době v Česku příliš vycvičených na volný let nebylo a oproti araraunám mají trochu jiný charakter.

Když jsme si je pořizovali, nikdo s arakangami u nás na volno nelétal. První byl právě Petr Augustýn a někdy měsíc po něm se poprvé prolétli na volno i naše Goldie s Diegem. A i teď jsme vlastně jen tři, pokud vím. Ještě přibyl Petr Hobza, který když viděl Diega s Goldie na srazu „volnoletců“ na Krásném u Šumperka, byl naprosto uchvácen a řekl, že si je také pořídí. Trénink s mláďaty arakang se myslím moc neodlišuje od tréninku jiných velkých druhů arů. Občasná paličatost, temperament a někdy až přílišné sebevědomí se projevilo až později, zvlášť sameček Diego dokázal sedět delší dobu vysoko v korunách stromů a pozorovat okolí. Ostatně, to mu zůstalo doteď, ale už to tak beru, že asi chce mít klid a je mu tam dobře. Většinou ale na zavolání přiletí.

Mladé arakangy bývají v pohodě, ale jakmile dospívají, stávají se agresivní. Řešili jste s nimi nějaké problémy? Myslím tím agresivitu mezi nimi dvěma nebo vůči vám nebo jiným lidem?

Ano určitě, oni dva se zhruba ve svých dvou až třech letech hodně prali, až někdy lítalo peří, ale nikdy si neublížili, že by tekla krev. Nejspíše si takto zajišťovali svoje pozice dominance v páru. Jednou nebo dvakrát jsem se snažil do toho zasáhnout, ale vždy to skončilo tak, že moje ruce vypadaly, jako kdybych je strčil do sekačky na trávu, takže jsem to nechal na nich, ať si to ujasní mezi sebou. No a pak sameček Diego hodně kloval cizí lidi a ač se jeho povaha dosti změnila, z těch dob puberty mu pořád zůstala pověst rabiáta… Co se týká nějakých ataků na nás, jde jen o drobné škrábance a klovance, žádný větší úraz, že bychom museli do nemocnice na šití, nebyl. Horší je to se samičkou poslední dva roky v době hnízdění, zvlášť tento rok, když se vylíhla mláďata. Na ní si i já musím dávat pozor, hlídá si mláďata doopravdy sveřepě. Důkazem může být můj prokouslý dolní ret (viz foto v galerii). Ale na druhou stranu mi dovolí, abych si je jako už opeřené bral na ruku. Ale oba neváhají použít zobák, když se jim něco nelíbí. Není v tom žádná zákeřnost, spíše upozorněni, že takto ne…

To jsi už nakousl hnízdění. Počítali jste od počátku s tím, že jim poskytnete budku a zkusíte, zda zahnízdí?

Každopádně, vždyť je to jejich přirozenost! Zhruba tři až čtyři roky nazpět už se trošku zkoušeli pářit, takže jsme jim tenkrát zkusili udělat otevřenou budku stlučenou z prkýnek. Ale to se jim moc nelíbilo, tam si vlezli snad dvakrát, aby to okoukli, jinak ji absolutně ignorovali. Pak jsem narazil na Pavla Kováře a ten nám udělal dubovou kmenovou budku na zakázku. To bylo někdy na podzim a hned na jaře měli první dvě snůšky 3 a 2 vajíčka, bohužel všechna byla prázdná…

Změnili jste jim během snůšek nějak denní režim? Chodili jste s nimi dál létat ven, nebo ne?

Sameček Diego dál chodil ven, ale samička nikoli. Nechal jsem to na nich, jestli si vylétnou nebo ne. U samce bylo vidět, že by i chtěl, kolikrát váhal, ale většinou vyhrála touha získat ořech mimo krmnou dávku. Samička většinou nevylezla ani z budky. Letos samička vylezla poprvé v době hnízdění z budky, až když bylo mláďatům 10 a 13 dnů. Takže zhruba po měsíci a půl. Denní režim zůstal zachován takový, jaký byl před hnízděním.

Jak moc jste do hnízdění zasahovali? Nechali vás arakangy kontrolovat snůšku?

Snažili jsme jim do hnízdění co nejméně zasahovat. Všechno bylo v jejich režii. My jen doplňovali misky s jídlem a vodou… Jelikož jsem s tím počítal, u vchodu do budky jsme udělali místo na malá plechová vrátka, aby se nemohli dostat k mláďatům v době kontroly a vážení mláďat, protože jsem se bál reakce – zvláště pak samičky, aby jim neublížila, když by je třeba bránila. Kontrola probíhala vždy při večerním krmení a před jejich zraky, takže byli relativně v klidu, pozorovali mláďata, co se s nimi děje a u toho jedli z misek.

Poté, když jsme mláďata vrátili do budky, jsme rodičům postupně opatrně otevírali vrátka, aby tam nevtrhli jako Švédi na Prahu a neublížili jim. Párkrát jsem zkusil pohledem zkontrolovat mláďata i za přítomnosti rodičů přímo v budce a všechno bylo v pořádku, dokonce se podařilo natočit i pár pěkných videí, jak mláďata krmí. Myslím, že to je výhoda papoušků „mazlíčků“, kteří mají sice strach o mláďata, ale zároveň mají i nějakou důvěru ve svého majitele.

Zaznamenal jsem, že jste rodičovský pár během krmení mláďat pouštěli ven proletět a že vám jednou uletěli k nějakým cizím lidem na balkon.

Ano, to už bylo v době, když mláďatům bylo více než měsíc a myslím, že v tomto případě hrálo roli to, že se rapidně změnilo počasí a začalo hodně foukat, takže je možné, že je vítr zanesl dál, než chtěli. Mohl jsem to předvídat a možná je nepouštět. Když jsem tam přijel, lidé, u kterých přistáli, měli podobnou terasu jako my a chlapík, který tam bydlel, měl dokonce podobnou vizáž jako já… Ale nešli k němu a přilétli, až když jsem si pro ně dojel.

Když už byla mláďata opeřena a skoro před vylétnutím z budky, oba rodiče dokonce několikrát nocovali na stromech v okolí, ale vždy se druhý den vrátili. Mláďata nikterak nebyla ohrožena, nestrádala, možná jim to i prospělo. Dokonce jsem pořídil i trošku dokrmovačky, kdyby bylo úplně nejhůř.

Jak mláďata vnímají, že jejich rodiče mohou odlétnout pryč? Připravujete je taky na volnoletectví?

Mláďata vypadala úplně v pohodě, nikterak se neprojevovala, když byli oba rodiče pryč. Možná je to i tím, že měla pořád plná volátka, tak neměla potřebu volat rodiče. A od doby, co mláďata vylezla z budky a začala zkoušet sama žrát, už venku rodiče myslím nebyli, protože bylo špatné počasí. Protože obě mláďata nejspíše půjdou do chovu, je asi zbytečné je připravovat na volný let. Ale pořád si je beru postupně k sobě a obzvláště samička je hodně přítulná a důvěřivější. Byla by ideální adept na volný let, krásně jde na ruku, nebojí se a oba mají ohromnou chuť k létání.

Měnil jsi nějak složení krmiva před a během doby hnízdění?

Víceméně bylo vše nastejno, jen jsme skoro ztrojnásobili dávky krmiva, ať už suchého nebo ovoce a zeleniny a v drtivé většině měli vše vyjedeno. Také jsme jim dávali obden mix klíčeného a na prášek nadrcené slepičí skořápky, když bylo jasné, že samička bude snášet vajíčka. Jen jsem si všiml, že hned po vylíhnutí až cca do 30. dne života mláďat nejdříve mizí zelenina, převážně mrkev, červená řepa a petržel a když už něco zbylo, tak spíše ovoce. Tak jsme jim dávali více těchto druhů zeleniny.

Mimo hnízdní období je to přesně naopak, rodičové asi vědí, co mláďata potřebují. Samozřejmostí je velmi pestrá strava hlavně co se týká ovoce a zeleniny, a hlavně sezónních letních čerstvých plodin. U suchého klasicky směs zrnin Versele Laga pro ary, všechny možné druhy ořechů dostupné na našem trhu a hlavně valašské ořechy mléčné zralosti utržené přímo ze stromu. To rodičové milují, a i mláďatům jsou hodně prospěšné. A jako drobný doplněk suchého jsme dávali večer granule Nutribird P15. Na podzim krmivo doplňujeme o všechny možné bobule z přírody: šípky, hloh, aronie, červená jeřabina, rakytník… Nejdříve čerstvé a teď už jen sušené. Myslím, že mláďata nebudou mít problém u nových lidí s přijmutím jakékoliv potravy.

Jak hnízdění arakang ovlivnilo denní chod vaší domácnosti? Musely se arakangy přizpůsobit vám nebo naopak?

Mají svůj vlastní pokoj v bytě, takže chod domácnosti i život papoušků se vzájemně nikterak nezměnil, spíše jsme je méně navštěvovali, aby měla mláďata klid v budce a i rodičové byli tišší, zvláště po vylíhnutí mláďat… Zato teď, když spustí všichni čtyři, to je jako kdyby startoval za barákem Concord…

Co si myslíš, že byl hlavní důvod, že tvoji papoušci úspěšně zahnízdili?

Myslím, že to je možnost se svobodně prolétnout a tudíž jsou v perfektní kondici, kterou vždy potvrdí každoroční preventivní prohlídka u paní doktorky Vaidlové. Dalším důvodem může být, nejen podávaná pestrá strava od nás lidí, prostá jakýkoliv průmyslových doplňků stravy, ale i to, že si mohou po stromech sezobnout cokoliv je napadne. Na jaře to jsou to například všemožné květy stromů, na sklonku léta a zkraje podzimu jsou to plody katalpy, které jsou vysazeny u nás v parku. Ale naprosté top jsou jehnědy z břízy a „vrtulky“z javoru, ze kterých vykusují drobná semena…

Všiml jsem si, že jsi mláďata pravidelně vážil. Porovnával jsi údaje s informacemi v knížkách? A radil ses při odchovu s nějakými dalšími chovateli?

Určitě, byl jsem hodně v kontaktu právě s Pavlem Kovářem, od kterého máme budku. Poradil nebo ubezpečil, že se nic neděje, když se mi něco nezdálo. Za to bych mu hodně rád poděkoval. Ptal jsem se třeba na úplné prkotiny a on mi nikdy neřekl, že nemá čas… Potom jsem se ještě radil s Petrou Benčatovou, která je také z Prahy a měla zrovna také mláďata arakang. Dokrmovala je ale ručně. S ní jsme porovnávali jejich váhy a pomohla mi také s kroužkováním mláďat. A z literatury jsem hodně sledoval Tonyho Silvu, který ve svých knížkách má mj. tabulky s denními přírůstky u mláďat arakang (ale i u něj šlo o mláďata ručně krmená kaší) a musím říct, že přírůstky váhy u mláďat pod rodiči a těch krmenými kaší jsou úplně v jiné dimenzi. Možná to bylo lehce zkreslené, jelikož mláďata měla prakticky pořád plná volátka až do doby, než poprvé vylezla z budky ven. Sledoval jsem taky videa od Harryho Sissena na YouTube.

Uvedl jsi, že mláďata půjdou nejspíš do chovu, nikoli na mazlíčky. Proč ses takto rozhodl a máš nějaké požadavky na jejich budoucí majitele?

Ty nejvyšší požadavky! Protože mám jen jeden pár papoušků, můžu si dovolit vybírat, aby šli ke správným lidem. Ozvalo se hodně mazlíčkářů, ale popravdě jsem jim řekl vše o povaze druhu a všechny to odradilo, což je nejspíše dobře. Nechci, aby z potomků Diega a Goldie byli putovní oškubaní papoušci nebo mi lidi posléze volali, že je na ně arakanga „moc drsná“, že si s ní neví rady a tak podobně. Prostě musí přijmout jejich povahu takovou, jaká je. Takže chov v adekvátních podmínkách je ideální stav pro naše mláďata, jelikož zkušení chovatelé moc dobře vědí, co a jak.

Co bys poradil zájemcům, kteří by chtěli chovat arakangy tak jako Ty v bytě?

Aby měli volnoletce. Ve vzduchu se vždy vydovádí, uvolní a unaví. Ale to není samozřejmě pro každého, protože to chce velký kopec trpělivosti… Hodně s nimi pracovat, učit je různé triky třeba s pomocí klikru, a mít na ně dostatek času, což bych vyzdvihl. Dále je brát takové, jaké jsou, nesnažit se je „zlomit“ ve svůj prospěch. S tím souvisí i to, že arakanga si dlouho pamatuje a ne zrovna snadno odpouští lidská pochybení. Je nutností počítat s drobnými šrámy na rukách. Je výhodné je mít v páru, zvláště až budou v budoucnu dospělí, protože papoušci v sobě navzájem mají tu největší oporu. A jako poslední věc bych zmínil, že arakangy nejsou až takovými mazlíčky a nenechají sebou tak snadno manipulovat jako třeba ararauny. Z arakang totiž přímo čiší majestátnost a toto chování se k nim prostě nehodí…

Pár slov na závěr od úspěšného chovatele

Když jsme si kdysi pořizovali pár arů arakang, už jsme dopředu věděli, že dříve nebo později přijde čas, kdy naši papoušci budou chtít zahnízdit. Zhruba tři až čtyři roky zpět už jsme pozorovali jejich první snažení o páření, ale to byly jen takové pubertální hrátky… Jak zmiňuji v rozhovoru, nejdříve měli k dispozici otevřenou budku z prkýnek, ale o tu nejevili vůbec žádný zájem, až to hraničilo s ignorancí toho prostoru. Na krátký čas měli na výběr z této a z uzavřené dubové kmenové, vyrobené na zakázku, kterou mají horizontálně připojenou ke kleci. Jejich výběr byl jednoznačný a už když jsme budku přivezli, ihned ji začali prozkoumávat.

První hnízdění bylo minulý rok, ovšem obě dvě snůšky, po třech a dvou vajíčkách, byly prázdné. Pár lidí mne zrazovalo v tom, že úklid takové budky bude náročný, že rodiče mne tam nepustí a tak podobně. S tím jsme také počítali a pro jistotu jsme udělali místo na malá zasunovací dvířka ve vchodu do budky, aby rodiče případně na krátkou dobu nemohli k mláďatům. I toto nesli naprosto v pohodě, veškerá manipulace s nimi byla u nich v pokoji nebo hned ve vedlejším, kam také vidí. Navíc úklid moc potřeba nebyl, jelikož samička vrch podestýlky, pro kterou jsme zvolili hrubé bukové štěpky, pravidelně pařátky vyhrabávala zuřivě ven, bez toho, aniž by jakkoli ublížila mláďatům, takže v době vážení stačilo shrábnout ty největší hrudky trusu od mláďat, rodičové pochopitelně potřebu vykonávali mimo budku. Navíc, nevím, jestli je to možné, tak zkušený nejsem, ale všiml jsem si, že samička cosi, nejspíše trus mláďat, sebrala zobáčkem v budce a dala to mláděti do zobáčku… Zbývá doplnit rozměry budky: vnitřní průměr cca 40 cm, délka: 85 cm.

Dále bych rád doplnil něco o samotném hnízdění. Chtěl jsem už od počátku nechat vše v režii Diega a Goldie, a pokud by nenastal žádný větší problém, aby je vyvedli až na bidlo, naučili je se sami krmit a následně, aby se samotní odstavili a už nepotřebovali rodičovskou péči. Opět mne mnozí zrazovali, že mláďata budou divoká, nekontaktní a kousavá. Velký omyl! Když si člověk dá práci a věnuje jim čas, tak mláďata poznají, že člověk není „nepřítel“. Mladší samička je dokonce tak kontaktní, že už mi sama jde na ruku, když jim uklízím, létá ke mně a sedí mi na rameni. Ovšem v tom případě si musím velmi hlídat Goldie, která je velmi ostražitá a sleduje své mládě. U staršího samečka, který ač je skoro ve všem napřed, je to už horší a spíše přebírá chovaní samičky. Není tak kontaktní, maličko zkouší kousat, ovšem to neznamená, že je to divočák, i on se nechá občas pohladit, a i on mi sedí na rameni, ale okusuje mi lehce uší…

Proto zkusím apelovat i na jiné chovatele, nechte kaši kaší, péči svěřte rodičům, a pokud to jen alespoň bude trochu možné, věnujte svůj čas mláďatům. Ta získají ten nejlepší start do života po fyzické i psychické stránce a zároveň budou i kontaktní s člověkem. Vždy mi srdce krvácí, když vidím, že někdo s absolutně žádnou zkušeností má doma dvou či tříměsíčního papouška, který jim „najednou“ nežere a přitom je „chovatel“ ujišťoval o tom, že už louská papoušek pomalu ořechy… Když to srovnám s našimi, tak ti byli v tomto věku možná před prvním vylétnutím z budky.

Závěrem ještě napíšu pár řádek o podávaném krmivu. Rodičovský pár jsem nikterak nemotivoval k hnízdění pomocí jídla, spíše mi přišlo, že jakmile přišlo jaro a začali jsme chodit ven (také jejich letošní snůška byla o měsíc později, jak loňská, nejspíše kvůli delší zimě), tak i na papoušky přišel tok. Jak minulý rok, tak i letos na samečka začátek hnízdění přišel o trochu později, takže když se samička chtěla pářit, on ji jednoduše místo páření zkracoval pravidelně ocas. Když bylo nakonec jasné, že k něčemu dojde a oba si pravidelně zalézali do budky, začali jsme jim zhruba obden podávat směs klíčeného a na jemný prášek nadrcené skořápky od slepic z domácího chovu. Papouškům-rodičům nepodávám žádnou chemii či průmyslové doplňky stravy v běžném stavu a chtěl jsem v tom pokračovat i v době hnízdění, takže jediné doplňky stravy byl třeba rouskový pyl, bio šťáva z goji lisovaná za studena či spirulina a jíl s drobnými kamínky.

Doporučil bych také lyofilizovaný prášek z acai. Rodičové naprosto zbožňují, když mají ve vodě rozpuštěný tento prášek a mláďata tomu přišla velmi rychle na chuť, a i tak se nejspíše rychle naučila sama pít… Jak rodičům, tak mláďatům velmi chutnala kukuřice v mléčné zralosti. Ranní denní krmná dávka se skládala z ovoce a zeleniny s pár zrníčky slunečnice. Zakládám si na velké pestrosti, s důrazem na sezónní plodiny. Když už byla mláďata venku z budky, tak jsem jim společně s rodiči zkoušel nejdříve dávat piniové oříšky a později i rozpůlené vlašské ořechy, aby se mláďata už učila od rodičů i mimo klec. Večerní krmení se skládalo ze směsi zrnin Versele Laga pro ary, ke které jsem přidával různé druhy ořechů, 2-3 za týden, také polosušené plody goji a když už byly k dispozici, tak různé bobule z přírody, které jsme posléze dávali sušené.

Mláďata si později, když už žrala sama, velmi oblíbila sušené červíky a bource morušového, které jsme přidávali zhruba 2-3 do měsíce po pár kusech. Obden dostávala do večerního krmení také nakrájené kousky čerstvé kokosové dužiny, i kokosové mléko se využilo, jako přísada do vody večer. Na konci povídání ještě upřesním, jak to bylo u nás s krmením mláďat rodiči. Po vylíhnutí krmila téměř výhradně samička, kterou krmil sameček ve vchodu do budky, ale i on sám občas přiložil zobáček k dílu. Později se role otočily a začal většinou krmit sameček tím, co sám sežral, ale to už byla mláďata téměř opeřena. V současné době sameček do budky už vůbec neleze ani přes den ani v noci (to trvá více jak měsíc a půl) a spí na svém obvyklém místě jako v době mimo hnízdní období. Samička Goldie s mláďaty dále zalézá do budky na spaní a tam je pravděpodobně ještě přikrmuje, když jim nestačí to co dostanou od Diega nebo sežerou sami.

Všem od srdce přeji, aby Vám také vaši papoušci dělali takovou radost jako nám, aby měli zdravé a silné odchovy a někteří se zkuste, prosím, zamyslet, nad svým přístupem ke svým svěřencům, a hlavně k mláďatům…

UPOZORNĚNÍ: Odchovaný sameček ary arakangy je stále k dispozici, určen do chovu (nikoli na domácího mazlíčka). Zájemci se mohou hlásit Václavu Froňkovi na e-mail darth.bane@centrum.cz.

Úvodní foto: Václav Froněk