Jan Potůček 
Třetím rokem provozuje veřejný zookoutek v srdci Jeseníků, k němu hospodu s penzionem a objíždí různé akce s ochočenými a volně létajícími papoušky. Petr Augustýn začínal jako chovatel papoušků, prošel si obdobím, kdy dokrmoval mláďata a z těch nejlepších si sestavil skupinku, s níž vystupoval na základních školách po celé republice. Dnes má malou soukromou zoologickou zahradu, v níž papoušci opět hrají důležitou roli: ochočení arové se po areálu Faunaparku v Lipové-lázních pohybuje zcela volně mezi návštěvníky. „Měl jsem to v plánu už dlouho, letku brzy ještě rozšířím,“ říká Petr Augustýn v rozhovoru pro server Ararauna.cz.
Jak ses dostal k tomu, že jsi ve Faunaparku začal volně létat s papoušky? Co byl ten prvotní impuls?
Před zhruba 17 lety jsem si pořídil aru červenoramenného – nobilisku, s kterým jsem už tenkrát létal na volno. Impuls pro volné lety s velkými papoušky mi dal Zdeněk Krňávek, kterého jsem viděl volně létat s araraunami v televizi a poté jsem ho kontaktoval. Bavili jsme se, jakým způsobem papoušky učí volnému letu. Chtěl jsem se tomu věnovat už dlouho, směřoval jsem k tomu, že jednou ve Faunaparku budou papoušci takhle volně létat. Popravdě řečeno úspěch Zdeňka Krňávka mě přiměl k tomu, abych se o to pokusil hned. Jinak bych se k tomu dostal třeba až za dva roky. Pořídil jsem si nejprve aru zelenokřídlou, ale s jedním papouškem se mi to zdálo být takové slabé, tak jsem k němu postupně dokoupil aru harlekýna, kakadu bílého, aru araraunu a teď nedávno aru arakangu. Chtěl bych těch ptáků mít víc, třeba osm.
Ve voliérách Faunaparku jsou další papoušci, kteří volně nelétají. Co to je z ptáky?
To jsou chovné páry, u kterých předpokládám časem hnízdění a z jejich odchovů bych mohl mít další papoušky na volný let.
Papoušky jsi choval už dříve?
Ano, chovám je přes dvacet let.
Co tě vedlo přejít od chovu papoušků k vytvoření Faunaparku, což je taková menší kontaktní zoologická zahrada přístupná veřejnosti?
Je to můj sen z mládí. Už jako kluk jsem měl andulky, korely a další papoušky. V roce 2003 jsem dostal nápad jezdit po školách s ochočenými papoušky. Byl jsem první v republice, kdo takto vystupoval po základních školách. Objel jsem jich přes osm set. Byl o to obrovský zájem, jenomže přišla ptačí chřipka a tou to všechno skončilo. Přes dva roky nebylo možné s papoušky volně vystupovat, tím pádem jsem tuhle aktivitu zastavil. Udělal jsem ještě jednu výstavu zvířat v Jeseníku a pak se mi naskytla příležitost koupit areál v Lipové-lázních a to mě tak nadchlo, že všechno ostatní šlo stranou. Myšlenku na vlastní Faunapark jsem měl už od mala.
Čili jsi chtěl vytvořit menší zoologickou zahradu, kde by se návštěvníci dostali do přímého kontaktu s vybranými zvířaty?
Ano. Je sice menší, ale snažíme se, aby byla hodně kontaktní a pokud možno, aby lidé měli bezprostřední přístup ke zvířatům.
Bylo těžké přesvědčit lidi, aby přijeli do Lipové, která je přeci jenom trochu z ruky?
Ono to přišlo samo. Pro veřejnost máme otevřeno teprve třetím rokem. První rok jsme zavedli více méně dobrovolné vstupné, protože zvířat jsme neměli tolik jako dnes. Každý rok koupím dva tři kusy, takže jich postupně přibývá. Lidi si nás sami našli. Když jsme dělali onu výstavu zvířat v Jeseníku, měli jsme obrovskou návštěvnost. Proč by se tedy ti samí lidé za námi nevypravili i do Lipové? A když jsou u nás spokojení, řeknou to dál.
Je těžké provozovat malou zoo v horách, kde je v zimě mnohem složitejší situace než ve městech, kam jsou situované velké zoologické zahrady?
Je to samozřejmě komplikovanější, náročnější na spotřebu energií i na údržbu, protože když napadne metr sněhu, je co uklízet. Jenom uličky mezi voliérami, aby se tam člověk dostal, protože musí dvakrát denně krmit… Takže o to je to horší, ale dá se to zvládnout.
Kde vlastně tráví zimu zvířata? Máš pro ně nějaká vytápěná zázemí?
Mají vytápěné prostory a pokud je pěkné počasí, otevřeme jim a můžou vylézt ven. Podle potřeby, jak chtějí, nikdo je nenutí. Ale využívají toho. Když je sníh, úplně běžně chodíme volně létat s ary. První let, když napadne sníh, je takový rozpačitý, protože koukají, co to vlastně je, protože včera to venku ještě nebylo, ale jinak jsou v pohodě.
Faunapark Lipová je takovým neformálním centrem klubu Nespoutaná křídla, ve kterém se sdružují majitelé volně létajících papoušků z celé republiky. Pořádali jste už dvě veřejná létání a odborný seminář, což přitáhlo pozornost médií. Pomáhá to návštěvnosti Faunaparku?
Je vyšší, určitě. A nezáleží na počasí, protože při prvním setkání bylo ošklivo a přesto přišlo 150 lidí, což mluví samo za sebe. Faunapark byl totiž jediný, kdo v okolí nezrušil plánovanou akci. Lázně v Lipové měly mít zahájení lázeňské sezóny, ale kvůli počasí ho odpískaly. Podobně dopadly další akce, zatímco my jsme setkání nezrušili a lidé prostě přišli. Samozřejmě se musíme snažit o propagaci, máme reklamu, vylepujeme plakáty. Už jenom tím, že máme polepená auta obrázky papoušků, si děláme propagaci. Nechali jsme vytisknout osm tisíc letáků, které jsme roznesli po penzionech v okolí.
Všimnul jsem si taky, že chodíte s papoušky volně létat na různé akce v širokém okolí. Tím vlastně taky propagujete Faunapark.
Ano.
Jak daleko jezdíte na takové akce? Je to spíš po okolí v Jeseníkách, nebo se dostanete i dál?
Nechci to moc přehánět, takže daleko nejezdíme. Nedávno jsem měl třeba tři akce v jeden den. V Ramzové, Branné a chtěli mně ještě na Dolní Moravě, ale tam bych to časově nezvládal, a byli jsme taky unavení, takže jsem se domluvil s Tomášem Koukolou ze Šumperka, aby tam zajel místo nás. I když je to pro mě zakázka, nevezmu všechno, i kdybych z toho měl zisk, protože bych ptáky za chvíli ztrhal. To nejde.
Ary a kakadua máš volně puštěné v areálu Faunaparku, kde si dělají, co chtějí. Lezou třeba po okapech nebo si létají na okolní stromy. Nebojíš se, že by se ti mohli ztratit?
Ne, vůbec. Nad tím člověk ani nemůže přemýšlet. Myslím si, že jsou tady už tak zažití, že nic takového nehrozí. Opravdu, i když tady proletí tři čápi, arové zmizí, někde si sednou, ale za hodinu se vrátí.
Nemáte tu problém s dravci?
Jednou jsme ho měli. Ale šlo o ochočeného sokola, kterého tu na louce pouštěl sokolník. Pustil se do toho ve chvíli, kdy jsem na té samé louce pouštěl papoušky. Sokol šel po arovi Harrym a druhý ara Rio, když si toho všiml, toho sokola „sundal“. Sokol to tedy otočil a letěl zpátky.
Takže jeden papoušek chránil druhého.
Ve finále si Rio sednul na toho chlapa, který přišel se sokolem, a já jsem za ním šel zeptat se, proč pouští dravce, když vidí, že tam létáme s papoušky. Nakonec se to vysvětlilo, na začátku nás totiž neviděl. Takže jsme se pobavili, představil mi toho sokola. A když jsme se rozešli a každý odcházel jiným směrem, Rio musel ještě jednou letět za sokolem a začal do něj šít, i když sokol už měl nasazenou čepičku. Zkrátka to nechtěl nechat jen tak být, že napadl jeho parťáka. Sokolník z toho byl úplně v šoku.
Zajímavé je, že když do Faunaparku přijedou chovatelé dalších volně létajících arů, papoušci se v letu drží u sebe a dokonce se přátelsky „pošťuchují“. Zvyknou si na sebe ti ptáci hned, když se vidí poprvé?
Jak kdy. Někteří ptáci si navzájem sednou hned a někteří jsou takoví, že… Ararauna Guča od manželů Ruckých napoprvé nalétával na moje ptáky, napadal je, ale teď to už nedělá. Ale zase to začal dělat můj Rio. Asi vidí nějakou svoji konkurenci, tak ji chce vyhnat a ukázat, že tady je to naše. Když jsme minulou sobotu pustili moji trojku arů společně s araraunou Bluem od Honzy Matouška, okamžitě se rozlétli směrem na Ramzovou. Najednou vidím, jak se všichni zase vrací, ale Blu se odpojil a letěl zase dál. Bylo vidět, že ostatní ptáci létali tak dlouho, dokud ho nedotlačili zpátky k Faunaparku. Naši ptáci jsou prostě takoví: buď nováčky vyženou, nebo je navádějí zpátky.
Projevuje se na jejich chování v hejnu fakt, že někteří z těch ptáků jsou starší? Nebo jde výhradně o mladé ptáky?
Jsou to samí mladí ptáci, ale myslím, že až půjdou do toku, bude to s nimi trošku složitější.
Ono to tak asi bude u všech chovatelů, co u nás létají s ary volně, protože se s tím začalo ve velkém teprve přede dvěma lety.
Vím, že se chování těch ptáků změní. Nezmění se na něm ale to, že by uletěli.
Takže myslíš, že budou dál poslouchat.
Ano, ale jak koho. Teď naši arové Harry, Rio a Charlie berou celou rodinu. Ale ve chvíli, kdy půjdou do toku, vyberou si z nás pouze jednoho a to ještě nevím koho. Předpokládám, že to budu zase já, protože jsem ten první, kdo s nimi přijde do styku.
Budeš volně létající ary párovat?
Mám samečka ararauny Charlieho a k němu dám arakangu Zoey, kterou teď dokrmuji. Ale jestli z toho něco bude nebo ne, mě až tak nezajímá. Nemám potřebu je množit.
Takže pokud by ses pustil do chovu arů, spíš ti jde o křížence.
Ano, chci, aby to bylo pestřejší, zajímavější. Nejde mi o to mít deset chovných párů a „valit“ každoročně mláďata, nepotřebuji to. To je tak časově náročné, i když jsem to měl v plánu, že si pořídím právě deset párů a budu žít jenom z toho, ale časově to opravdu nejde stíhat. Na to bych musel mít dalšího zaměstnance a to už pak nemá smysl.
Když sis nedávno pořizoval arakangu, říkal jsi, že tím je letka Faunaparku hotová, ale na sobotním setkání ses zmiňoval o plánech s arou vojenským. Tak jak je to?
Pokud se mému kamarádovi podaří odchovat ary vojenské, asi si ho pořídíme.
A máš potom ještě nějaký plán, myslíš ještě na další druh?
Ano, rád bych časem i aru hyacintového. Beru to tak, že jsme zatím jediní v republice s tímto denodenním programem, takže pokud sem budou jezdit lidi a bude to fungovat, zainvestujeme do něho.
Dá se Faunapark objednat dopředu třeba pro nějaké firmy? Dokážeš pro ně udělat uzavřený program včetně volného letu papoušků?
Ano, dokážeme je ubytovat, připravit pro ně show, máme cyklobar, zábavu…
Máš kromě papoušků ještě další plány s Faunaparkem, chystáš se ho nějak rozšiřovat?
Budujeme výběhy pro lemury, to je hlavní plán pro letošek. Přispěla nám na ně obec Lipová-lázně a získali jsme i sponzorský dar od společnosti Campa net. Finance tedy máme připravené, zbývá jen udělat výběhy.
Všiml jsem si, že v jedné z voliér máte ve Faunaparku menší druhy papoušků: korely, papouška senegalského a alexandra velkého. Všechny pohromadě. Proč?
Jsou to ptáci, které nám donesli lidé s tím, že jim to doma řve a že už to nemůžou vydržet…
Takže se z Faunaparku stal takový útulek pro nechtěné papoušky.
Ano. Udělali jsme jim větší voliéru, je to takové pestřejší. Oni i ti menší papoušci jsou zajímaví.
V samostatných voliérách jsou spárovaní amazoňani modročelí. Počítáš, že by zahnízdili?
Doufám. V samostatných voliérách máme šestiletý pár papoušků senegalských, amazoňanům teď byly tři roky a arům je pět a půl roku. U těch to vypadá, že by mohli zahnízdit, protože se už navzájem probírají a samice chodí do boudy. Možná to nebude hned napoprvé, ale je tam jakási naděje. Přeci jenom, u arů zelenokřídlých bývá první úspěšné hnízdění tak v sedmém roce.
Když se zadaří, necháš mláďata odchovat rodičům, nebo odebereš vejce do líhně a dokrmíš je ručně od vylíhnutí?
Ne, líhnout nechci. To jsem si zažil už několikrát a je to strašná piplačka. Dělal jsem to před patnácti lety, líhnul jsem si papoušky, ale to je spíš pro člověka, který nemá nic jiného na práci. Tehdy jsme žili v bytě, měl jsem pět párů papoušků a dalo se to zvládnout. Ale teď máme těch zvířat tolik, že když si představím, že bych musel co dvě hodiny krmit mláďata… To je radši nechám do měsíce nebo měsíce a půl pod rodiči a teprve potom je odeberu a dokrmím.
Jaké papoušky jsi choval před těmi patnácti lety?
Ary ararauny, ary zelenokřídlé, papoušky senegalské, amazoňany…
A to jsi dokrmoval mladé, které jsi kupoval u chovatelů, nebo sis je odchovával sám v bytě?
On to nebyl jenom byt. Sám o sobě měl 120 metrů čtverečních a k tomu byla 200 metrů čtverečních zahrada. Tam jsem měl postavené voliéry, a potom jsem si z odchovů vytvořil šestku papoušků, s kterými jsem jezdil po školách. Do dodávky jsem si udělal vestavěnou klec, a takhle jsme projeli pomalu celou republiku.
Nevyužil jsi kontakty na ty školy později pro propagaci Faunaparku?
Oni mi z těch škol volají ještě dnes sami, a já je přehazuji Radkovi Podolskému. U škol to funguje tak, že si představení s papoušky objednávají ob dva roky. Jeden rok si brali sokolníky s dravci a druhý rok mně s papoušky. Ty, co mi zavolají dnes, odkazuji na Radka Podolského.
Nejezdí školy přímo do Faunaparku na školní výlety?
Jezdí. Před koncem školního roku jsme tu měli přes 60 škol. Třeba 90 dětí najednou, to pak bývá mazec.
V létě máte frmol, ale jak to bývá v zimě?
To máme zavřeno. Tedy pro veřejnost. Je to dané tím, že v zimě vždycky připravujeme novinky na další sezónu a taky se toho tady nedá dělat tolik jako v létě.
A uvažuješ o tom, že byste v budoucnu byli otevření i v zimě?
Myslím si, že to nejde. Jeden den může mrznout a papoušci nevylezou ven a lidé by dali peníze za to, že uvidí třetinu zvířat, což nechceme. Zima je vždycky taková chudší, hospoda u nás sice funguje, ale zvířata jsou zalezlá.
Děláte si nějakou statistiku návštěvnosti Faunaparku? A pokud ano, stoupá?
Děláme. První rok tu bylo zhruba okolo pěti tisíc lidí, loni od dubna do konce října sedmnáct a půl tisíce a letos to vypadá přes dvacet tisíc.
Spolupráci s velkými zoologickými zahradami nebo organizátory výstav zvířat nechystáte?
Se zoo ne, ale budeme vystupovat na letošní Exotě Olomouc. Budeme tam volně létat s papoušky. Ale jinak jsem časově tak zasekaný, že těžko můžu přibírat další aktivity. Do loňského roku jsem ještě provozoval půjčovnu bagrů, abychom mohli dotovat Faunapark. Dnes už můžu říct, že jsme soběstační. Likvidovaly nás energie, proto jsme pořídili fotovoltaiku a dostali jsme se na polovinu nákladů. Oproti loňsku jsme zdražili vstupné, protože jsme nemohli donekonečna Faunapark dotovat z vlastního. Čím víc zvířat tu bude a čím větší atraktivita, tím půjde cena vstupného nahoru, ale ne nějak skokově. Třeba o desetikorunu. Myslím si, že když pro dospělé bude vstup 50 korun a pro děti 40, pořád to je únosné.
Navíc za ty peníze nabízíte kontakt se zvířaty, který jiné zoologické zahrady nemají.
Přesně tak.
