Zdeněk Krňávek: Zakládáme klub chovatelů volně létajících papoušků

UVNITŘ FOTO – Pokud jste pravidelnými čtenáři serveru Ararauna.cz, určitě znáte příběh Zdeňka Krňávka a jeho araraun Báry a Endyho. Loni na jaře s nimi začal trénovat na volné létání a od května s nimi pravidelně létal v okolí Šumperka i na dalších lokalitách. Postupně se k němu začali přidávat další chovatelé a letos v létě uspořádal poblíž kempu Krásné u Šumperka první veřejný sraz majitelů volně létajících papoušků. Během něj poskytnul serveru Ararauna.cz a časopisu Nová Exota rozhovor, v němž přibližuje svoje zkušenosti z dvou létacích sezón i svoje plány do budoucna.


Jak jsi vůbec přišel na to, že vyzkoušíš volné létání s papoušky?

Napadlo mě to již dříve, když jsem viděl videa s volným létáním arů na YouTube. Od té doby jsem o tom začal přemýšlet. Od myšlenky už nebylo daleko k realitě.

Proč jsi zvolil zrovna ararauny?

Ararauny jsou z arů asi takové „nejlíbivější“ a zároveň cenově nejdostupnější. Ara je tak velký papoušek, že u nás nemá přirozeného nepřítele ve volné přírodě. Bylo už  několik střetů s káňaty a podobnými dravci, ale vždycky to dopadlo tak, že si sebe navzájem nevšímali.

Inspiroval ses videy na YouTube, ale postup výcviku jsi neznal. Jak ses k němu dopracoval?

Neznal jsem výuku volného letu, vlastně vůbec nic, takže jsme na to šli selským rozumem a došli jsme do zdárného cíle.

Jak ten postup vypadal?

Nerad bych ho znovu popisoval, protože se už stalo, že si to lidé přečetli, potom nedodrželi správný postup a ptáci jim ulétli. Raději se se zájemci zkontaktuji a pomůžu jim. Stávalo se totiž, že lidé výcvik zkracovali a arům pak předčasně sundávali kšíry. Začátky výcviku se můžou zkrátit, ale ne koncové fáze, kdy je důležité ptáky naučit kroužit okolo místa, kde je jejich majitel. Musí se dodržet určitý počet vycházek, protože jakmile jich člověk udělá méně a sundá papouškovi kšíry předčasně, pták po krátké době  létá příliš daleko a bývá problém s vracením se. To papoušek vycvičený na volný let dělat nesmí.

Stalo se už, že někomu takhle papoušek uletěl a majitel ho už nenašel?

To ne, ale hledali je do druhého dne a  pták se našel. Zalekl se dravce, zazmatkoval, navíc s ním létali ve špatně zvoleném prostoru, pták tam měl ještě slabou orientaci a zabloudil.

Jak by měl vypadat „správný prostor“ pro volný let papoušků?

Pokud s ptákem začnu létat a sundám mu kšíry, musím  jít na otevřenou plochu. Můžu být klidně u města, ale nesmím být v uzavřeném prostoru, třeba v sadu, mezi chatkami a podobně. Nejde o to, že by se pták nevrátil, ale jakmile ho něco vystraší natolik, že zazmatkuje, ztratí orientaci a není schopen si zapamatovat cestu zpět, je to pro něj těžké. Navíc ze začátku má ještě slabý „navigační systém“ v hlavě, a i ten si musí nejprve procvičit a stále zdokonalovat.

Zdeněk Krňávek se svými araraunami Bárou a Endym (Foto: archiv Zdeňka Krňávka)

V jakém věku jsi začal cvičit svoje ararauny?

Naše ararauny jsme začali učit v pěti až šesti měsících. Dá se začít i později. Ptáci už byli odstavení. Jsou to říjnová a listopadová mláďata a s tréninkem jsme začínali v březnu, kdy jsme chodili na první vycházky s kšírami. Koncem května 2012 jsme je poprvé vypustili na volno.

Jak často jsi s nimi potom začal chodit ven? Každý den?

Od té doby každý den, pokaždé na stejné místo u Šumperka a ptáci si terén opravdu zmapovali natolik, že v dnešní době létají už extrémní dálky.

Nebojíš se, že se někdy nevrátí? Při tak dlouhých výletech ti musí na dlouho zmizet z očí.

Sice zmizí, ale vrací se. Zatím se vrátili pokaždé, takže není důvod, proč by se neměli vrátit i jindy.

Jak dlouho bývají z dohledu?

Nejdéle byli pryč dvě a půl hodiny, ale ne tak, že by dvě hodiny létali, prostě si sedli asi kilometr od nás na strom , najdli se třešní, potom opět poodlétli jinam a až je to přestalo bavit, nebo se možná nudili, tak se vrátili zpět

Takže jste je viděli?

Neviděli, dozvěděli jsme se to následně až další den od lidí z okolí.

To už musíš být docela nervózní, když ti arové zmizí na dvě hodiny pryč a nevíš o nich, ne?

Nejsem, z jednoho prostého důvodu: oba ptáci se pokaždé od jejich vypouštění vrátili, takže nervozita není na místě. Na začátku jsem řekl, a to tvrdím  dodnes, že kdyby ptáci zabloudili, tak bych je nehledal. Byli by totiž nedohledatelní, směr jejich letu je neurčitelný. Pták odletí nějakým směrem, ale vrátí se z úplně opačné strany. Dělají kruh, půlkruh, prostě jak se jim zrovna zachce. Zaletí za horizont nebo za nějakou překážku, za kterou nevidíš a pak už nevíš, na kterou stranu se vydali. V současné době jsme se propracovali tak daleko, že jdu s nimi jen před vchod paneláku a vypustím je na sídlišti. Sami potom přiletí na místo vypuštění odkud odlétli. Samozřejmě nedělám to tak každý den, ale svůj „domov“ již znají a vědí, kam se mají vracet.

Chodíte ven za každého počasí?

Ne, zhruba dvě hodiny před létáním se dívám na předpověď počasí, aby nezačalo pršet. Nebylo by dobré, kdyby arové na dvě hodiny odlétli a pak byli celou dobu v dešti.

Letošní léto bylo extrémně teplé. Jak snášeli velká vedra?

Ve vedrech jsme chodili i jako předešlý rok létat až kolem 19 hodiny večerní a někdy i později.

Jak řešíte volné lety v zimě?

Nijak, v říjnu je ukončíme. Během čtrnácti dnů až tří týdnů vycházky postupně utneme, chodíváme ven méně a méně, až přestaneme úplně.

Takže to není nárazový konec?

Kdepak, ale ono to je dané také tím, že se začíná brzy stmívat, takže arové mají jiný denní režim.

Nejsou nervózní kvůli tomu, že se v zimě nedostanou ven?

Nejsou, opravdu ne. Hodinu a půl až dvě se jim stejně doma věnujeme, a to je stejná doba, kterou by strávili venku.

Neuvažoval jsi o tom, že bys je v zimě pouštěl v uzavřeném prostoru, třeba v nějaké tělocvičně?

Uvažoval, ale pak jsem to zavrhl. Je to zbytečné. Letos jsme je na jaře normálně vzali a bez obav je vypustili. Neuletěli nám. Jediné, co je trochu překvapilo, byl sníh. Báli se přistát, takže přistáli na stromě a asi po dvaceti minutách slétli.

A potom už zkoumali sníh?

Ne, opravdu se ho báli. V životě ho neviděli, tak se k němu báli přiblížit. Ale nebyl to důvod pro to, aby mi uletěli.

Takže při zahajování druhé sezóny po zimní přestávce jste nezačínali s kšírami, ale pouštěli jste je rovnou na volno?

Ano. Kšíry jim nedáváme, dali jsme jim je třeba při veřejném pouštění papoušků na Krásném u Šumperka, abychom je udrželi na jednom místě a mohli je vypustit společně s dalšími vycvičenými papoušky, což se nakonec povedlo. Sice neletěli stejným směrem, ale to ani nebyl záměr.

Na Krásném létalo dohromady 13 araraun, to je asi nejvíc v historii volného letu papoušků u nás, ne?

Rozhodně. Bylo tam 13 araraun a čtyři žaci, z toho ale jen jeden létal na volno, tři byli na kšírách.

Všimnul jsem si tam i ary zelenokřídlého.

Ano, ten v době společného setkání ještě nebyl připraven na volné puštění a z toho důvodu byl na kšírech. V současné době již navolno létá a kšíry se mu nenasazují.

Když jsi loni zveřejnil první fotografie a videa z vlastního úspěchu s volným letem araraun, začali se o tuto možnost zajímat další lidé z Česka. Kolik jich teď praktikuje volný let a jste spolu v kontaktu?

Těch, o kterých vím a pomáhám jim s výcvikem, je zhruba 19-náct. Kromě araraun a žaků už na volno létají i arové červenoramenní – nobilisky. Někteří chovatelé se dostavili i na setkání na Krásném, dokonce přijel i chovatel z Karlových Varů.

První veřejný sraz chovatelů praktikujících volný let papoušků proběhnul letos v létě na Krásném u Šumperka (Foto: archiv Zdeňka Krňávka)

Za takovými lidmi z daleka jezdíš pomáhat s výcvikem, nebo jim předáváš instrukce po internetu a telefonu?

Ne, pokud chtějí poradit, musí nejprve natočit video z výcviku, a když vidím, že dochází k nějaké chybě a myslím si, že je něco špatně, poradím jim. Většinou zájemci dotrénují až do konce, ale jak jsem řekl, občas se stalo, že se trénink uspěchal a dopadlo to tak, že pták zazmatkoval a musel se hledat.

Nastaly i případy, že někdo výcvik ke konci vzdal, protože se bál, že mu papoušek uletí?

Jeden takový případ se stal, jedna chovatelka s námi cvičila aru zelenokřídlého, ptáka pustila na volno, jeden den létal v pohodě a druhý den odlétl dál, než se jí pozdávalo a ze strachu ho už venku nepouští. Takže pták neselhal, ale neustál to člověk. Chovatel na to musí psychicky mít, musí věřit zvířeti, musí tam být vzájemná důvěra, bez které to prostě nejde. Každý na to prostě nemá a není na tom nic nenormálního, ale zmíněná chovatelka chodí s papouškem ven na kšírách a je to pro něj určitě lepší, než kdyby byl celý život zavřený doma v kleci či místnosti.

Je rozdíl, když papoušek létá sám, nebo je v páru? Tvoje ararauny létají ve dvou.

Je lepší, když jsou dva nebo i více ptáků pohromadě. Více je to baví. Jednoho ptáka to tolik nebaví, člověk prostě nemá odhad, co všechno by měl dělat, aby to toho papouška bavilo. Ale určitě je pro něj lepší, když je venku, než když je doma zavřený v kleci.

Existují pro volně pouštěné papoušky nějaká rizika? Zmínil jsi, že dravci pro ary nejsou nebezpeční, ale co třeba dráty vysokého napětí?

Sem tam někomu papoušek sedne na elektrické vedení. Podle mě je mnohonásobně větší riziko, že mě někdo srazí protijedoucím autem, než že by se stalo něco papouškovi při volném letu.

Na internetu jsem se dočetl, že ti spousta lidí ze Šumperka a okolí píše a volá, kde všude vaše ararauny létaly. Dokonce se prý objevil i inzerát, ve kterém kdosi informoval majitele ulétných araraun, že je viděl v blízkosti svého bydliště.

Ano, to se stalo přímo v Šumperku. Je to dobré, že nám to lidé nahlásí. Proto vlastně víme, kde ti ptáci byli, dá se to zmapovat. A kdo nás zná, zavolá nám. Proto víme, že létali i nad okolními obcemi.

Takže si zvětšují rádius, kam létají?

Ano, jasně. Do sedmi kilometrů od místa, kde je vypouštíme. Když chodíme na místo asi kilometr od našeho domu, vrací se nám vždycky na toto místo. Ale když jedeme na Krásné, letí odtamtud k nám domů, což je deset kilometrů.Takže vlastně s papoušky jedu létat společně, ale vracíme se každý sám na jedno místo (před vchod paneláku), kde se sejdeme a jde se domů…

Když jedete někam, kde jste s nimi v životě nebyli a pouštíte je na volno, dávají si tam bacha a létají menší okruhy?

Byli jsme na jižní Moravě a tam nám odlétli na 20 minut, ale jak říkám, Bára s Endym mají již tak vyvinut orientační systém, že nezabloudí a toto si dovolím tvrdit na základě všeho, co a kde mám s nima odlítáno

A když se setkají s neznámými papoušky a pouštíte je společně? Zvyknou si na sebe?

Ze začátku je neregistrují, navzájem se ignorují. Maximálně se spolu proletí.

Tvoje ararauny jsou letos dvouleté. Mění se věkem jejich chování a charakter?

Vůči sobě určitě ano, ale vůči chovateli ne.

Umožníš jim hnízdit?

Dám jim budku, ale zda budou hnízdit, nebo ne, záleží čistě na nich. Neřeším to. V podstatě je mi to jedno, nemám je na chov, ale proto, abych jim mohl dopřát volnosti.

Bydlíš v paneláku, což není pro chov arů zrovna ideální prostředí. Nemáš problémy se sousedy kvůli hluku?

Ne. Nám nadělá víc hluku žako než arové. O nich v podstatě nevíme, ale je to poravdu na základě výchovy, ničeho jiného.

Jak na tvoje volné lety s ary reagují lidi, které potkáš v okolí Šumperka?

Zvykli si, po tom roce, co praktikujeme volný let, už to znají. Naši arové jsou v Šumperku už natolik známí, že to nikoho nepřekvapí. Dřív nám volali, kde je viděli, teď už méně. Nezaznamenali jsme žádné negativní poznámky.

Spíš to asi lidi zajímá, ne?

Sledují je, ano.

Jak jsi přišel na pořádání hromadných setkání chovatelů, kteří praktikují volné lety papoušků?

Napadlo mě, že bychom mohli zorganizovat takové setkání, až těch volně létajících papoušků bude více. Hledal jsem vhodné místo, chtěl jsem, aby to bylo např. blízko Olomouce, kvůli dálničnímu spojení. Nenašel jsem vhodnější místo než kemp u koupaliště Krásné u Šumperka, je vhodné jak pro lidi, tak pro zvířata. Je to klidné místo, nevede tam žádná frekventovaná silnice, je tam voda i stromy. Ideální pro volné létání.

Budete taková setkání opakovat, zavedete nějakou tradici?

Počítáme, že koncem srpna uděláme ještě jeden sraz, ale někde jinde. Zatím nevím, kde. Musím najít podobné místo jako na Krásném. Pokud ho nenajdu, uděláme sraz zase tam.

Neuvažuješ o tréninku nějakých jiných druhů papoušků?

Ne a to z důvodu bezpečnosti papouška samotného, protože čím menší papoušek, tím větší riziko napadení nějakým predátorem

Ještě se vrátím k letošní jarní sezóně. Bylo na arech vidět, že mají po zimě, kdy jste nechodili létat, horší kondici?

Určitě ano, byli trochu zesláblí a počítal jsem s tím, že se budou do kondice dostávat delší dobu, než nakonec potřebovali. Během dvou až tří týdnů ji měli zpátky a začali létat svoje obvyklé dlouhé trasy. Tím ale myslím dvacet létacích dnů, ne tři týdny, během kterých jsme byli venku jen párkrát.

Všimnul jsem si, že když ary někam převážíš v autě, nemáš je v přenosce, ale volně na sedadlech.

Ano, mám. Naučil jsem je sedat na sedačce za mnou. Mám vyhozenou záhlavní opěrku a ptáci tam sedí bez problémů. Nelétají po autě, jsou klidní. Dřív to tak nebylo, ale postupně jsme je k tomu vychovali, dá se říci, že drezurou. Nebudu je dávat do přepravky, protože by si tam už nezvykli. Nebezpečí, že by se jim něco mohlo v autě stát, je stejné, jako kdyby byli v přepravce.

Původně jsi chtěl mít čtyři ararauny, s nimiž bys chodil volně létat, nakonec jsi ale od toho plánu upustil. Proč?

Přehodnotil jsem ho z několika důvodů. Jedním z nich byly časové důvody, nelze se naplno věnovat čtyřem arům tak, jak se teď věnuji dvěma. Další důvod byl, že bych se nemohl věnovat dokrmování mláďat. A ten poslední důvod byl hluk. Čtyři arové jsou už opravdu hluční. Dva jsou bez problémů, ale tři a více už jsou problém. Tam už to je kolotoč, řetězová reakce. Krákne jeden, přidá se druhý a třetí a člověk neví, kterého za to má vlastně pokárat. Ve čtyřech to nerozeznáš.

Zdeněk Krňávek s araraunou a žakem při volném letu (Foto: archiv Zdeňka Krňávka)

Jak dlouho se věnuješ dokrmování mláďat?

Dokrmování vyloženě papoušků ara druhý rok

Původně jsi dokrmoval žaky, teď se soustředíš hlavně na ary. Kvůli volnému letu?

Žaky jsme dokrmovali už v devadesátých letech, teď děláme druhý rok ary – ararauny, zelenokřídlé a arakangy, ale u žaků jsme taky okrajově zůstali. Lidé, co si od nás berou araraunu, si v drtivé většině časem berou druhou k dopárování. Dvě ararauny jsou lepší jak doma, tak na volné létání. Když třeba porovnám u lidí, kteří si od nás brali aru a doma si ho dokrmili, a k němu si od nás pořídili už druhého odstaveného, velkého, je to jako nebe a dudy. Nejde to vůbec srovnat – jak z hlediska volného letu, tak vazby na majitele. Vždycky, když byly nějaké problémy s tréninkem volného letu, týkal se ptáků, které si majitel nevzal ještě neodstavené ve věku dva až tři měsíce a nedokrmil si ho.

To je hodně diskutované téma, mnoho chovatelů razí myšlenku, že arové by se neměli prodávat neodstavení. Ty říkáš opak. Zvládají ale lidé, kteří si od tebe berou neodstavené ary, správně dokrmovat?

Odpovím úplně jednoduše: žaky dokrmujeme do úplného odstavu, tam není žádný problém. Když jsme prodali odstaveného aru, byl problémve všech směrech, jak fixací na chovatele, tak zvyklostí na kšíry, výchovou a dalšími věcmi s tím spojenými. V neposlední řadě, když si někdo koupí odstaveného velkého aru (kdo papouška nikdy předtím neměl), bojí se ho. Jakmile po něm ara vyjede a jednou ho klovne, člověk se začne bát a spouští se řetěz problémů. Tomu se vyhne, když má mládě odmala. Majitel ví, co si může dovolit, není ničím zaskočený. U žaků ten strach nových majitelů není tak velký (vzhledem k velikosti papouška), takže je dokrmujeme do úplného odstavení. U arů jsme to prostě přehodnotili. Zatím se nestalo, že by někdo nezvládal dokrmování. Ale myslím si, že je to taky proto, že jsme těmto lidem všechno prakticky ukázali, vysvětlili, do konce odstavu jsme s nimi v kontaktu. Vlastně i potom, protože hodně těchto lidí praktikuje volný let.

Tak to už musíš mít docela slušnou databázi známých.

Jasně, ale my ty papoušky předáváme s cílem, že když už s nimi nebudou noví majitelé praktikovat volný let, že s nimi budou alespoň chodit ven na kšírách. Protože to je pro ně něco úplně jiného, než když jsou jen v kleci či bytě celý život…

Máš nějakou statistiku, kolik procent lidí, kteří si od vás brali ary, začalo trénovat volný let?

Je to tak osmdesát až devadesát procent. Ostatní chodí na kšírech

Jaké máš plány do budoucna? Za první rok jsi toho stihnul docela dost.

Opravdu nevím, co bude za rok. Myslím, že lidí, kteří budou volně létat s papoušky, bude čím dál víc.

S tím ale přichází riziko, že někomu ti papoušci skutečně ulétnou a už je nenajde.

Ano, čím více lidí bude praktikovat volný let, tím bude riziko větší, že se může něco přihodit, ale i s tímto majitel papoušky pouští.Všechno má svoje rizika. Dnes se s tebou bavím a zítra tu už nemusím být.

A k těm plánům?

Chceme založit klub chovatelů volně létajících papoušků, aby se tito lidé třeba jednou ročně v zimě sešli bez ptáků a vyměnili si zkušenosti. Podobně jako letos na jaře, kdy jsme o volném letu udělali seminář v Lipové-lázni. Bylo tam přes třicet lidí. Zimní setkání může být kdekoli, jde o výměnu zkušeností, včetně promítání videí z výcviku a volných letů. Místa se můžou střídat, aby to měli blízko všichni zájemci. Pokud by to mělo být v sezóně i s létáním, je výběr místa komplikovanější. To se nedá dělat v kdejakém kempu.

Rozhovor vznikal pro časopis Nová Exota, kde vyšel v čísle 9/2013


Komentáře jsou uzavřené.