Šumperské ararauny už létají bez kšír. Výcvik se vydařil

UVNITŘ VIDEO – Česko má patrně prvního chovatele, kterému se podařilo vycvičit pár arů araraun k volnému proletu bez kšír a vodícího lana. Zdeňkovi Krňávkovi ze Šumperka a jeho přítelkyni Lence k tomu stačily pouhé dva měsíce výcviku. Poprvé začali s mladými araraunami chodit na rozlehlou louku za Šumperkem v polovině března (více v tomto článku) a o uplynulém víkendu oba ptáky poprvé vypustili zcela na volno. Papoušci se bez problémů vrátili na zavolání zpět.

„Odhodlali jsme se k tomu o dost dříve, než jsem plánoval,“ přiznal Zdeněk Krňávek pro server Ararauna.cz. Původně počítal s tím, že vypuštění na volno poprvé vyzkouší koncem června. Nakonec jej přesvědčila učenlivost obou papoušků, kteří po několika týdnech pokusů s vodícím lankem pochopili, že mají kroužit v prostoru okolo bidla a na zavolání se vrátit zpět k majiteli. „Podstatné bylo, aby se naučili kroužit. Bez toho bych si je netroufnul vypustit,“ zdůrazňuje Zdeněk.

Ani ne ročním araraunám netradiční „venčení“ svědčí. První týdny se ale musely spokojit s létáním na lanku, aby je náhodou nenapadlo ulétnout. Zdeněk Krňávek lano postupně prodlužoval. Začínal na deseti metrech, později se dostal na 30 metrů sisalu, který by ale podle svých slov nikomu nedoporučoval, protože se často zaplétal a drhnul o vyšší trávu a pampelišky. V úplném závěru pak přišel rybářský vlasec o délce 150 metrů, který však Zdeněk použil jen dvakrát. „Vlastně jsem chtěl mít jenom jistotu, zda se ara v letu otočí a vrátí se,“ vysvětluje.

Jakmile viděl, že papoušci velice rychle pochopili, co se po nich chce, rozhodl se premiéru s volným vypuštěním urychlit. Jako prvního vypustil minulý pátek dopoledne samečka Endyho. „Zvolili jsme čas v 10 hodin dopoledne – pro jistotu, kdyby nám náhodou uletěl, abychom měli čas na chytání. Všechno ale proběhlo v naprostém pořádku a tak jsme ho odpoledne okolo 18. hodiny vypustili znovu,“ líčí Zdeněk. Samičku Báru se pustit neodvážil, chtěl s ní ještě jeden den trénovat, protože měla zpočátku problém s držením směru a „přetahovala“ se s vodícím lankem.

„Báru jsme ale vypustili hned druhý den, pro jistotu opět zase ráno,“ pokračuje Zdeněk. Neletěla ale sama. Oproti původním plánům se hned prolétli oba papoušci, i když se Zdeněk chtěl zpočátku jistit tím, že bude papoušky pouštět po jednom a druhý bude plnit roli jakési vábničky pro případ, že by se prolétávající ara nechtěl vrátit zpět. „Nakonec jsem se rozhodl, že je pustíme hned oba, protože jsem si byl na sto procent jist, že se Endy vrátí a Bára je na něj fixovaná. Vím, jak se k sobě oba ptáci mají u nás doma,“ vysvětluje chovatel. Ani v tomto případě nenastaly žádné komplikace, papoušci se dokonce k majiteli vraceli, i když před nimi běžel.

Zdeňkovi Krňávkovi při výcviku hodně pomohli majitelé místního baseballového hřiště, na němž mohl ararauny naučit potřebnému kroužení. Tvar a rozměr hřiště byly pro tyto účely naprosto ideální, navíc na něm byl pravidelně sečený trávník, takže se o něj nezadrhávalo vodící lanko, které by potom strhávalo letícího aru. „Majitelé mi vyšli hodně vstříc, hřiště jsem měl k dispozici pokaždé, když jsem to potřeboval,“ pochvaluje si Zdeněk. Pokud to počasí dovolí, chce nechat ararauny prolétávat každý den. „Trošku prekérní situace nastane v zimě, ale chci jim alespoň jednou týdně zajistit tělocvičnu,“ říká.

Ararauny prý při vypuštění létají i poměrně daleko, na písknutí a zavolání se ale vždy vrací. Určitý problém mají se silným větrem, který je dokáže odnést dál a návrat proti němu je namáhavější. „Nebojí se letadel, poštolek ani dalších okolních ruchů,“ líčí chovatel. I když už papoušci venku nepoužívají kšíry, Zdeněk jim je doma nadále nasazuje, aby si na ně neodvykli. „Na louce jim je ale vždycky sundávám a pak je venku už nedostávají,“ dodává.

Další informace o výcviku araraun v Šumperku najdete na webu www.operenimazlicci.estranky.cz.

[poll id=“30″]