Ararauny nad Šumperkem aneb výcvik arů „na volno“

UVNITŘ VIDEO Každý, kdo chová v bytě ochočeného aru, jistě potvrdí, že tak velký papoušek se potřebuje denně alespoň trochu prolétnout. Jenže málokdo má tak prostorný pokoj, v němž by se mohl ara s metrovým rozpětím křídel alespoň „otočit“. Stále častěji se tak v České republice rozmáhá papouščí „venčení“. Od toho je už jen krok k něčemu mnohem odvážnějšímu – volnému proletu arů, který v zahraniční praktikuje celá řada chovatelů. V Česku téhle myšlence propadnul Zdeněk K. ze Šumperka.

Na začátku byly kšíry a „výlety“ na balkon

Zdeněk se věnuje chovu exotických zvířat od roku 1995. Nějakou dobu se ale musel tohoto koníčku vzdát a znovu se k němu vrátil před třemi lety. Loni si s přítelkyní Lenkou pořídili mládě žaka, které si ručně dokrmili. Ke konci roku jejich „domácí zoo“ obohatila tříměsíční samička ary ararauny Bára, k níž letos v lednu přikoupili stejně starého samečka Endyho. Oba ary zvykali hned od začátku na kšíry, takže s nimi mohli postupně chodit ven. Nejprve jen tak na loučku za panelákem v Šumperku, později za město na rozlehlou louku. Právě tam se zrodil nápad vyzkoušet prolet arů na volno, bez jištění kšírami nebo delším lankem.

„Inspirovala mě videa na YouTube ze zahraničí a protože neznám nikoho, kdo by to zkusil a dokázal, pustil jsem se do toho sám,“ popisuje Zdeněk. Pokusil se kontaktovat i některé zahraniční chovatele, kteří podobný výcvik úspěšně praktikují, ale žádný prý nebyl moc sdílný. Pustil se do toho tedy po svém. „Zpočátku to byly krátké vycházky na balkon, aby ve chvíli, kdy jsme jim nasadili kšíry, pochopili, že se bude něco dít. A ještě před balkonem jsem s nimi jel jenom do sušárny v domě a zpět, teprve potom jsme zkusili volný prostor,“ říká Zdeněk.

Začátek výcviku – ararauny na lavičce na šumperském sídlišti

První fáze výcviku: přílet na zavolanou

Pozvolný postup se vyplatil, arové si nějakou dobu zvykali na rušivé vnější podněty, jako byl letící vrtulník, jedoucí vlak nebo blízkost venčících psů. „Zpočátku byli vyplašení vesměs ze všeho, postupem času jim ale už nevadí ani letadla, ani volně prolétávající ptáci nebo psi,“ líčí Zdeněk. Jakmile se jen trochu oteplilo, vyrazili s ary na cvičnou louku za městem. Zdeněk je posadil na bidlo s dobrotami a postupně s nimi nacvičoval přílet na ruku na délku šňůry od kšír. Sice šlo maximálně o deset metrů, v téhle fázi výcviku bylo ale důležitější, aby papoušek reagoval na zavolání svého jména a okamžitě přiletěl k majiteli.

Jakmile se podařilo nacvičit povely k příletu, přišla na řadu etapa s delším provazem. „Uvidíme, jak to půjde, snad se nám nebude lanko různě motat. Škoda, že tu není někdo, kdo má s takovým výcvikem zkušenosti, aby nám mohlo poradit, jak v něm pokračovat,“ posteskl si Zdeněk pro web Ararauna.cz asi přede dvěma týdny. Jeho obavy se částečně vyplnily: třicetimetrové sisalové lano se občas zachytává o vysokou trávu. V takových chvílích letící ara změní směr a buď pokračuje do strany, nebo se vrátí na místo, odkud vzlétl. V ideálním případě, kdy je lano zcela volné, ale ara může uletět poměrně dlouhý úsek. „Když máme lano ukotvené, je to až 55 metrů ze strany na stranu,“ popisuje Zdeněk.

Na bidle na cvičné louce. Okolo je dostatečný prostor pro prolet.

Mezikrok před velkým finále: 150 metrové lano

Arové přiletí na zavolání jak z bidla, tak ze země. Ačkoli je při výcviku vždycky víc lidí, papoušci téměř vždy přistanou jen na Zdeňkovi nebo jeho přítelkyni Lence, na něž jsou zvyklí z domova. Třicetimetrové lanko teď chce Zdeněk vyměnit za naviják k prutu na ryby, na který namotá 150 metrů rybářského vlasce o síle 0,40 mm. Nynější délka totiž už arům nevyhovuje. „Nemůžou letět dál a i když za letícím arou běžím, stejně ho lanko zabrzdí, protože jsem pomalejší,“ vysvětluje. Přemýšlí také nad tím, jak aru donutit, aby se začal v letu stáčet, když ho zbrzdí lanko zachycené za vyšší trávu.

Delší lano chce Zdeněk vyzkoušet co nejdříve. „Pokud to půjde tak, jak si představuji, zkusíme to už teď o víkendu. Bude ale záležet na počasí, musí být hezky a slunečno,“ říká. A kdy chce vyzkoušet první opravdu volný let? „Zatím nevím. Musím mít jistotu, že se mi arové vrátí. Dokud se nebudou pokaždé vracet, když jsou na lanku, nemůžu to zkoušet. Rozhodně je nebudu pouštět na volno oba najednou. Nejdřív jednoho a až to bude umět, pak i druhého,“ popisuje plánované „finále“ výcviku Zdeněk. Druhý ararauna by měl v případě útěkových choutek toho prvního přivolat jako volavka.

Jak šumperský experiment dopadne, vám zcela jistě brzy zprostředkujeme v přímé reportáži na Ararauna.cz. Zdeněk i redakce uvítají tipy na jakékoli další chovatele, kteří se pokouší o něco podobného. „V žádném případě nejsem profesionál, jde o amatérský pokus. Proto bych rád uvítal zkušenosti i od dalších chovatelů,“ říká Zdeněk. Další fotografie a videa z výcviku najdete i na webu www.operenimazlicci.estranky.cz.

Foto a video: archiv Zdeňka K.

Láká vás pokus "venčit" papoušky na volno?

View Results

Nahrávání ... Nahrávání ...

2 komentáře

  1. Zdeněk napsal:

    Taky bychom s kolegou z Brna Přemkem Johnem(který pouští navolno aratingu sluneční) uvítali,kdyby se nám ozvali ti,co již volný let praktikují anebo se k jeho výcviku teprve chystají.Veškeré kontakty na mě naleznete na http://www.operenimazlicci.estranky.cz a na Přemka Johna je tel: 737 702 220 anebo email: prem9@email.cz

  2. verča napsal:

    bydlím kousek od tebe a často vidím ty papoušky a jeden se jmenuje barča a moje babička se svámi bavila tak nashledanou