Kriticky ohrožený nelétavý papoušek, který vzezřením připomíná spíše sovu a vzdáleně i nestora keu nebo nestora kaka, s nimiž obývá Nový Zéland. Oproti nim je však výrazně větší a ještě zavalitější. Celkově je zelený, s nepravidelným hnědým a žlutým proužkováním. Spodní část těla má zelenavě žlutou se světlejším proužkováním. Nadočnicový proužek a uzdička jsou nepravidelně žluté, čelo a obličej žlutavě hnědé. Zobák žlutavě bílý, u horní čelist u kořene hnědavější, oko tmavě hnědé, běhák tmavě šedý. Dorůstá délky 64 cm a hmotnosti do 3 kg.
Ve volné přírodě obývá už jen malou oblast na Jižním ostrově Nového Zélandu o rozloze 26 kilometrů čtverečních. Na této ploše žije podle webu ARKive posledních 127 jedinců kakapa sovího (údaj z ledna 2012). Nikdy nebyl příliš hojný, od začátku 20. století sedmdesátých let byl dokonce považován za vyhynulého. Znovuobjeven byl až v roce 1974. Na snižování populace kakapů se negativně podepsalo rozšiřování toulavých psů a krys po osídlení Nového Zélandu evropskými přistěhovalci. Je zařazen do první přílohy mezinárodní úmluvy CITES.
Chov v zajetí
Mimo Nový Zéland, kde bylo uměle odchováno mládě z volné přírody, chovala pár kakapů sovích na konci 19. století londýnská zoologická zahrada. Jinak se chov omezuje jen na zoo na Novém Zélandu, jakýkoli vývoz těchto ptáků je přísně zakázán.
Dostupnost a cena
Prakticky nedostupný druh.
Výskyt v českých a moravských ZOO
Nechová jej žádná ze zoologických zahrad v České republice.