Stavíme voliéry pro papoušky (5.): volba pletiva, topení a dokončovací práce

Dokončování voliér pro papoušky do stavu, kdy je do nich možné vypustit první ptáky, nebo stavbu zkolaudovat (pokud se na ni vztahuje stavební povolení) zpravidla zabere nečekaně mnoho času. Jestliže základy a hrubá stavba postupují velice rychle, finální práce jsou časově o dost náročnější. Nejde přitom ani tak o vytváření kostry venkovních výletů a natahování pletiv, které v dnešní době už řada chovatelů přenechává specializovaným firmám (a mnohdy se to skutečně vyplatí), ale spíše výbavu vnitřního zázemí, které zároveň slouží i jako zimoviště. O potřebě obložit vnější stěnu zázemí směřovanou do venkovních výletů jsme se zmiňovali už v předchozích dílech tohoto seriálu, obklady jsou ale vhodné i pro vnitřní zálety – tedy pokud chovatel zvolil zděnou variantu.

Obklady jsou velmi praktické, pomáhají udržovat chovné zařízení v lepší čistotě, lépe se omývají a papoušci díky nim nemohou začít rozebírat stěny a likvidovat zálety. Jestliže u venkovní stěny u výletů je nutné na obklady použít mrazuvzdorný materiál, uvnitř postačí klasické obklady, které se běžně dávají do koupelen. Je přitom dobré myslet i na správnou barvu obkladů, tmavší odstíny v zázemí ještě utlumí přirozené světlo a chovatel tak bude muset papouškům více přisvěcovat, zcela bílé obklady ale také nejsou vhodné, protože je na nich vidět sebemenší nečistota a spíš než voliéry pro papoušky připomínají pitevnu. Pokud je v zázemí úzká obslužná chodba, vyplatí se vykachlíkovat i zeď, která je protilehlá k vnitřním voliérám, protože papoušci dokáží rozházet krmivo (zejména ovoce) docela daleko a jeho zbytky poté ulpívají na omítce.

Zásuvek není v zázemí nikdy dost

Už při plánování hrubé stavby je nutné myslet na rozmístění elektrických zásuvek a světel, v případě elektrického topení i topných těles, případně výstupů pro monitorovací kamery do hnízdních budek. Se zásuvkami se vyplatí nešetřit, nikdy nevíte, kolik jich budete do budoucna potřebovat, například pro malou ledničku či mrazák, filtr vzduchu, či pro vysavač při úklidu. Zvláště u většího počtu voliér s delší obslužnou chodbou se vyplatí umístit jednu zásuvku zhruba po dvou metrech, než situaci nárazově řešit rozdvojkami a prodlužovačkami, o které pak budete v obslužné chodbě zakopávat. Při umisťování světel, pokud se rozhodnete použít lampy s UV zářením, je důležité, aby mířily přímo do vnitřních záletů, tedy aby byly buď přímo ve vnitřních voliérách, nebo v obslužné chodbě, ale ne na stropě, nýbrž na protilehlé stěně.

PŘEDCHOZÍ DÍLY:

• Stavíme voliéry pro papoušky (1.): Volba správného umístění a typu stavby
• Stavíme voliéry pro papoušky (2.): Projektová dokumentace a jednání s úřady
• Stavíme voliéry pro papoušky (3.): Na co byste neměli zapomenout při kopání základů
• Stavíme voliéry pro papoušky (4.): Volba stavebního materiálu a příprava hrubé stavby

UV lampy sice nahrazují přirozené sluneční světlo, aby však papoušci z tohoto záření dostali do těla důležité látky, muselo by být světlo umístěno maximálně 20 cm od ptáků, což je prakticky nerealizovatelné – všeteční papoušci by světla postupem času zlikvidovali. Pokud jsou světla umístěna přímo ve vnitřních voliérách, neměli by k ním mít papoušci přístup, protože by se o ně mohli lehce zranit a také je poničit. Jsou-li tedy na svislých stěnách poblíž bidel, vyplatí se kolem nich dát mřížku. U světel je také dobré myslet na časovač zapínání a vypínání, případně stmívač, který začne v určenou hodinu postupně snižovat intenzitu světla v záletech téměř na úplnou tmu. Je dobré nevypínat na noc světla úplně, a když už, nechávat v zázemí puštěné bezpečnostní světlo, které se běžně používá v dětských pokojích.

Proč je dobré bezpečnostní světlo?

Takové bezpečnostní světlo může zabránit velkým nepříjemnostem, když papoušky v noci něco vyleká a oni začnou bezhlavě poletovat po zcela zateměných záletech. V šeru se mohou lépe zorientovat a pokud náhodou spadnou z bidla, vylezou po pletivu zpět nahoru. Pokud dopředu víte, že se v noci poblíž voliér bude dít něco netypického a papoušky by to mohlo vylekat (oslavy Silvestra nebo jakékoli garden party), nechte papouškům rozsvícená světla naplno po celou noc a choďte je pravidelně kontrolovat. Dobré je též světlo na fotobuňku před vstupem do zázemí voliér, které v noci vyplaší procházející kočky a také může odradit případné zloděje. Mělo by být ale umístěné tak, aby neproblikávalo průletovým oknem do vnitřních voliér a nelekalo uvnitř spící ptáky.

K TÉMATU: Zákonem stanovené rozměry voliér? V Německu je mají odstupňované podle druhů papoušků

Když už jsme u výletových oken, při dokončování voliér je třeba společně s natahováním pletiva vyřešit i zasouvací okénka mezi vnitřním zázemím a venkovními výlety. Dnes už existuje celá řada typů okének i systémů jejich vysouvání a zasouvání. Z praktického hlediska je dobré pořizovat okénka s ovládáním na dálku prostřednictvím ocelového lanka, aby chovatel nemusel kvůli otevírání a zavírání okének chodit přímo do jednotlivých voliér. Lanko lze vést po stropu venkovní voliéry a ovládat tak okénka zvenku, nebo vnitřkem a okénka otevírat a zavírat zevnitř. Obojí má své výhody i nevýhody. Venkovní ovládání umožňuje otevírat okna, aniž by chovatel např. rušil hnízdící ptáky v záletech, k lanku vedoucímu uvnitř záletů se zase nedostane nikdo nepovolaný. V obou případech je potřeba myslet na to, aby ovládací lanko nebylo přístupné papouškům, kteří by ho mohli zničit a poranit se (stávají se i případy, že jeden papoušek zlikviduje lanko a padající okno zabije nebo zraní druhého papouška sedícího v průletu mezi záletem a výletem).

Kostra výletů, pletiva a vnitřní rámy

Co říci k samotné kovové konstrukci voliér? Volba materiálu hodně záleží na chovaném druhu papoušků. Dnes se už málokdy staví kostry voliér ze dřeva, většina papoušků je totiž dokáže poměrně rychle zlikvidovat a materiál je třeba pravidelně udržovat. Nejčastějším řešením bývají hliníkové profily a jekly, na které se přidělávají jednotlivé sítě pletiva. Minimálně mezi jednotlivýmu výlety by mělo být pletivo dvojité, aby se papoušci navzájem neporanili. Odstup pletiv má být několik centimetrů, jinak hrozí, že papoušek z jednoho výletu papouškovi v druhém výletu uklovne drápek nebo dokonce celý prst. Dvojité pletivo je dobré ale i po celé venkovní konstrukci, pokud voliéry stavíte v lokalitě, kde je příliš mnoho koček nebo další škodné. Na papoušky dovnitř sice není tak dobře vidět jako u jednoduchého pletiva, ale jsou ve větším bezpečí.

ROZHOVOR: Jan Barvík: Z čínských pletiv voliéry nestavím, nejsou kvalitní. Cena není všechno

Při plánování venkovních výletů je třeba myslet na jejich vnitřní vybavení. Veškeré velké stromy a kmeny je nutné do budoucích voliér nanosit před namontováním čelní stěny, protože dvířka do venkovních voliér nebývají zpravidla tak velká, aby později umožňovala nějaký takový strom dovnitř dostat. Nemluvě o případech, kdy si chovatel nechá před venkovní výlety postavit ještě oblužnou chodbu z pletiva – v té je problém se „vytočit“ i s obyčejným bidlem. Dobré je také myslet na zastřešení části venkovních výletů, aby ptáci měli při dešti nebo přímém slunci na výběr, zda budou sedět přímo na dešti/slunci, nebo pod stříškou (ve stínu). Nejjednodušším řešením je potažení části stropu voliér průzračným polykarbonátem. Vynikající jsou také venkovní sprchy, které se dají natáhnout po stropu všech výletů a umístit nad vybraná bidla.

Jaký druh pletiva, jak silný drát a jak velké oko?

U vnitřních pletivových rámů v zázemí voliér je dobré myslet na speciální otvor nebo dvířka pro kontrolu hnízdní budky, aby chovatel nemusel lézt přímo do voliéry a vystavovat se útoku agresivního chovného páru. Samozřejmostí jsou krmné pulty, které většina chovatelů umisťuje právě do zázemí, kde je minimální riziko kontaminace krmiva trusem divokých ptáků a ovoce nebo zelenina se tak rychle nekazí, protože nejsou na přímém slunci. Vyplatí se investovat do nerezových krmných pultů, buď otočných, a nebo – v současné době nejpoužívanějších – výsuvných, které se lépe čistí a při manipulaci s miskami nehrozí, že ptáci uletí. Jak venkovní výlety, tak vnitřní pletivové rámy dnes dokáže na zakázku vyrobit a namontovat několik specializovaných firem, které provozují chovatelé papoušků a tato investice se rozhodně vyplatí.

ČTĚTE TAKÉ: Jak velké zdravotní riziko představuje pozinkované pletivo pro papoušky?

Častým tématem diskusí při stavbách voliér bývá typ pletiva, tloušťka drátu a velikost ok. Rozhodně nejlepší bývají svařované sítě, buď z pozinkovaného pletiva, nebo z nerezu. Nerezové sítě ale bývají i třikrát dražší než pozinkované pletivo a celou stavbu by neúměrně prodražily. Pozinkované pletivo sice nemá ve srovnání s nerezem tak dlouhou životnost, ale cenově je přístupnější, jen je třeba hledět na kvalitu pozinkování – na pletivu nesmí být výčnělky, „kapičky“, které by papoušci mohli ozobávat a polykat. Zinkem by se ptáci lehce otrávili. Kvalitně pozinkované pletivo je ale takřka bez rizika, jakmile na vzduchu mírně zkoroduje, pro ptáky je zdravotně zcela bezpečné. Tloušťka drátu a velikost oka u pletiv hodně souvisí. Je zbytečné pořizovat pro ary pletivo o tloušťce pěti milimetrů, když jim lze postavit voliéry z klasického pletiva s drátem 2,05 mm a menšími oky, aby v nich nemohli zapáčit zobákem.

NAPSALI JSME: Jak se léčí papoušek, který má zjevnou otravu zinkem?

Oka pletiva by měla být čtvercová. U obdélníkových ok stoupá riziko narušení sítě, protože papoušek může do takového otvoru lépe strčit zobák a použít ho jako páku. Postupným narušováním pletiva pak může vytvořit otvor, který postupně zvětší, až jím může prolézt a ulétnout. Vůbec nejjistější jsou tak menší čtvercová okna, např. 20 x 20 mm, u kterých už není třeba nijak extra silný drát. A když je takové pletivo dvojité, prakticky žádný papoušek by se z takové voliéry neměl „prokousat“ ven. Záleží ovšem na tom, jak má vybavenou venkovní voliéru a zda se nenudí. Pokud mají papoušci dostatečný přísun větví a stromů na okus, většinou je ani nenapadne začít ničit pletivo. Dostatečné množství podnětů zamezí i takovým nešvarům, jako je škubání peří nebo okusování omítky.

Čím a jak v zimě topit v zimovišti

Na závěr si řekněme něco málo k zimní sezóně a vytápění záletů, které slouží jako zimoviště. Druhů topení může být několik, opět záleží na tom, jak a kde jsou voliéry situovány a zda je lze např. jednoduše napojit na centrální topení v rodinném domě. Většina voliér ale není přímo napojena na obytné domy a topení je třeba řešit individuálně. Chovatelé, kteří mají dobrý přísun ke dřevu a jinému pevnému palivu, kvůli finanční stránce věci vsadí na topení přes kotel na tuhá paliva. Častejším řešením bývají elektrické či klasické radiátory. Jejich nevýhodou je poměrně velká prašnost, na radiátorech se uchycují částečky prachu z peří papoušků a sálající horký vzduch je uvolňuje zpět do prostoru. Naprosto bezprašné jsou elektrické sálavé panely, které se dají umístit buď na stěnu, nebo na strop. Blíže jsme o nich na Ararauně psali v tomto článku:

K VĚCI: Účinné topení do voliér, které příliš nevysušuje vzduch, ani nevíří prach? Zkuste sálavé panely

Počet radiátorů nebo sálavých panelů v zázemí voliér je třeba uzpůsobit druhu chovaných ptáků. Dodavatel topného zařízení vám na vyžádání spočítá, kolik jednotek bude třeba pro vytopení prostoru na určitou teplotu. Pokud si k topení pořídíte i univerzální termostat, můžete nastavit konkrétní požadovanou teplotu a radiátory/panely ji budou v zázemí udržovat bez potřeby jakéhokoli dalšího zásahu. Pozor! I čerstvě postavené a dosud prázdné voliéry by měly být přes zimní sezónu vytápěny alespoň na nezámrznou teplotu 7°C, abyste zabránili šíření plísně a popraskání vnitřních obkladů.