Jan Potůček 
V předchozích třech dílech našeho seriálu jsme zatím spíše teoretizovali, nyní se dostáváme k samotné stavbě. Už na začátku jsme se dotkli otázky, zda je lepší zděné nebo dřevěné zimoviště. Alternativou k těmto dvěma variantám jsou stěny z Lexanu, který podle zvoleného typu průzračnosti propouští světlo, ale má skvělé izolační vlastnosti. Výjimkou nebývají ani voliéry opláštěné ze všech stran, včetně venkovních výletů, a zastřešené tak, že připomínají skleník (i když v tom by ptáci v létě „upekli“). Jedno takové chovné zařízení jsem měl možnost nedávno navštívit a vypadalo opravdu dobře. Jeho majitel ale čeká na první zkušenost se zimní sezónou, protože ho dokončil letos na jaře. Letní parna ale tyto voliéry přečkaly bez větších potíží, protože na střechu byl použit Lexan mléčné barvy s menší propustností tepla.
Dřevostavba je levná, ale vyžaduje údržbu
Volba stavebního materiálu hodně závisí na finančních možnostech chovatele, ale i dlouhodobosti jeho záměru: lexanová stavba s pevnou kostrou se dá kdykoli rozebrat nebo lehce přestavět, zděný objekt se předělává o dost hůře. Dřevěná konstrukce dobře dýchá, je v ní pro ptáky nejlepší klima, ale nehodí se pro destruktivní druhy papoušků, tedy pro většinu jihoamerických druhů, alexandry, žaky a velké kakaduy. I kdyby byli ptáci od dřeva izolováni pletivem, dřevěná konstrukce má velkou nevýhodu v případě, že se do chovu dostane nějaká nemoc nebo paraziti. Zlikvidovat nálet čmelíků v dřevěné voliéře fakticky nejde, nemluvě o epidemii PBFD nebo dilatace žlaznatého žaludku. Účinná dezinfekce dřevěných voliér neexistuje, v takových případech by je musel majitel spálit a postavit nové.
PŘEDCHOZÍ DÍLY:
- Stavíme voliéry pro papoušky (1.): Volba správného umístění a typu stavby
- Stavíme voliéry pro papoušky (2.): Projektová dokumentace a jednání s úřady
- Stavíme voliéry pro papoušky (3.): Na co byste neměli zapomenout při kopání základů
Zděné voliéry jsou nejnákladnější a na stavbu nejnáročnější, ale zároveň mají i nejdelší životnost. Jejich nevýhodou je dražší vytápění a udržování tepla, boj s velkou vlhkostí a plísněmi (pokud se chovatel snaží šetřit na topení a přes zimu papoušky „otužuje“) a komplikovanější úpravy, pokud je třeba chovatelské zařízení přestavět. Mají ale obrovskou výhodu ochrany před nevítanými náštěvami, ať už by šlo o zloděje nebo škodnou. Pokud je k dispozici starý zděný objekt, dá se dokonce částečně ušetřit na výstavbě zcela nového zimoviště a přestavět ho na zázemí. Jeden z největších chovatelů papoušků v České republice Jan Nedělník takto přestavěl celý kravín, z něhož po obou podélných stranách vybudoval prostorné venkovní výlety a vnitřní část poskytla dostatek prostoru pro zálety a zimoviště.
Voliéry se zděným zázemím vyjdou na statisíce
Když zůstaneme u „malochovu“, v rozhodování o stavebním materiálu a typu voliér hodně pomůže předběžná kalkulace. U zděných voliér pro velké druhy papoušků se kompletní cena bude pohybovat ve statisících korun, například soubor pěti až deseti voliér se zděným zázemím vyjde zhruba na půl milionu korun (samozřejmě záleží na materiálu a zda si chovatel staví sám svépomocí, nebo má najaté zedníky). Všechny další alternativy vyjdou levněji, ale hůře se v nich v zimě udržuje teplo a mají menší životnost. Při stavbě většího počtu voliér ale cena hraje důležitou roli a zděná varianta vychází o dost nevýhodněji než cokoli jiného. Zůstaňme ale u ní, protože v případě velkých druhů papoušků jde patrně o nejčastější volbu.
Při plánování vnitřních rozměrů zázemí nezapomeňte na tloušťku obvodových stěn! Sám jsem stavěl zimoviště z šedého Ytongu o tloušťce 30 cm, takže po sečtení dvou protilehlých zdí se původně plánované vnitřní prostory rázem zmenšily o 60 cm. Další centimetry odeberou přepážky mezi jednotlivými vnitřními voliérami. Řada chovatelů dává před zděnými přepážkami přednost PUR panelům, neprůhlednému Lexanu nebo jiné alternativní umělé stěně o minimální tloušťce, protože tak ušetří poměrně dost prostoru. Na druhou stranu, do zděných přepážek se lépe přidělávají držáky na bidla, aniž by chovatel musel pobíhat mezi sousedními kójemi a řešit, zda v té vedlejší příliš nevyčnívají šrouby, o které by se papoušci mohli zranit.
Obklady stěn se vyplatí, papoušci jsou ničitelé
Při plánování hrubé stavby je dobré myslet na přirozené osvětlení vnitřních prostor voliér. Je sice pěkné zimoviště vybavit UV lampami, sluneční světlo je ale lepší a dodává ptákům větší pohodu. Pokud tedy můžete obslužnou vnitřní chodbu obohatit o okna, kterými by se dovnitř dostalo přirozené světlo, neprohloupíte. Tedy pokud stěna, ve které ona okna budou, je situovaná „bezpečným“ směrem, odkud nehrozí, že vám někdo okna rozbije a voliéry vybere. V takovém případě je dobré myslet na střešní okna umístěná nad obslužnou chodbou. K těm se žádný nenechavec nedostane a přes den zajistí dostatek světla, takže papouškům není třeba přisvěcovat. Skvělé řešení se střešními okny mají ve svých voliérách například manželé Nečasovi. Přísun denního světla navíc umožňuje do obslužné chodby umístit květináče s živým květinami nebo keři.
U zděné stavby se rozhodně vyplatí myslet na obklady vnitřních částí voliér i vnější stěny u venkovních výletů. Papoušci totiž velmi rádi okusují omítku a rozebírají stěny. Nejkritičtějšími místy bývají průletová okna z vnitřních do venkovních voliér, jejichž okolí bývá nejčastěji narušeno všetečnými zobáky. Obklady musí být položeny velmi kvalitně, neměly by přečnívat a vytvářet výběžky, protože papoušci „rejdí“ zobákem po zdi a jsou schopni jakýkoli výčnělek využít pro „páčení“ a postupné oklovávání. Potom stačí, když se jim podaří odštípnout jeden růžek obkladu a postupně zlikvidují stěnu podél celého průletového okna, kam až dosáhnou zobákem. Chovatel, který na obklady zapomene, pak musí pravidelně zeď okolo oken opravovat.
Příště: Pletiva a vnitřní výbava voliér a zázemí
Úvodní foto: Jan Potůček, Ararauna.cz
