Stavíme voliéry pro papoušky (1.): Volba správného umístění a typu stavby

Každý chovatel papoušků, který to myslí se svojí zálibou vážně, jednoho dne dospěje do fáze, kdy mu k jeho koníčku nebude stačit ptačí pokoj se stěnou plnou klecí. Čeká ho tedy rozhodování o stavbě voliér, ideálně celoročních se zálety, které slouží i jako zimoviště. Samozřejmě lze postavit i voliéry sezónní, z nichž chovatel každoročně ptáky na podzim přestěhuje do vytápěného zimoviště (pokud to jsou teplomilné druhy), většinou umístěného v suterénu rodinného domu, a na jaře se opět umístí do venkovních voliér. Z praktického hlediska je ale určitě lepší mít voliéry celoroční a ptáky stěhováním zbytečně nestresovat. To však znamená, že se taková stavba prodraží a i její provoz nebude zrovna levný.

Co vlastně chceme chovat a proč

I samotná příprava stavby není zrovna triviální záležitost, byť by se to tak na první pohled mohlo zdát. Vždyť co je na tom, postavit si na zahradě pár větších klecí? V následujících týdnech se vás pokusím v novém seriálu serveru Ararauna.cz přesvědčit, že budování chovného zařízení je třeba dopředu řádně promyslet a nezanedbat ani veškerá potřebná povolení, jež by taková stavba měla mít. Dnes se ale ještě nepustíme do stavění, zůstaneme u záměru. Chovatel by si měl na začátek říci, co si vlastně od takových voliér slibuje? Jaké druhy papoušků v nich bude chovat a půjde o zájmový, nebo komerční chov? Chce svým svěřencům zajistit co nejpohodovější život, nebo je omezen prostorem a finančními prostředky, takže musí volit kompromis?

Na začátek je důležité si zjistit co nejvíce informací o nárocích druhů papoušků, které chcete ve voliérách chovat. Ne každý pták uvítá venkovní výlety situované na jih, kam po většinu dne intenzivně svítí slunce, ale jsou papoušci, kteří naopak takové řešení vyžadují. Některým papouškům nevadí, když je do voliér ze všech stran vidět a nejsou kryty vysázenými keři nebo stromy. Jiní naopak uvítají možnost většího soukromí. Pokud jim vytvoříte prostředí, které jim vyhovuje a jsou v něm spokojení, máte výrazně větší šanci na úspěšný chov a odchov mladých. V nevyhovujícím prostředí se naopak papoušci mohou začít škubat, vzájemně napadat a propadat letargii. Každý by se tedy měl v prvé řadě snažit o to, aby zajistil svým chovancům co největší pohodu.

Výlety na jih? Někteří papoušci to neuvítají

S výše zmíněným souvisí i vhodné umístění voliér na pozemku. Nejde jen o světové strany, ale i vnější vlivy, které jsou u každého chovatele individuální. Někde pozemek sousedí s dílnou, z níž se každý všední den ozývá poměrně intenzivní hluk, který by mohl papoušky rušit, nebo naopak provokovat k většímu křiku. Pak je dobré voliéry venkovními výlety situovat na opačnou stranu a směrem k provozovně umístit pevnou zeď zázemí. Při rozhodování o umístění stavby je třeba myslet také na sousedy. Ne vždy jsou s nimi ideální vztahy a je lepší se dopředu dohodnout, komu by blízkost venkovních voliér u hranice jeho pozemku vadila méně. Dá se tak předejít nepříjemným situacím, které mohou přerůst až ve veřejné petice a popotahování chovatele po úřadech.

Stavitel by měl mít také dost soudnosti, aby si uvědomil, že v zástavbě rodinných domů není úplně ideální stavět komplex dvaceti voliér pro ary nebo kakaduy molucké, pakliže tedy v okolí nežijí samí fandové do chovu papoušků. Jinak ale platí pravidlo, že stavba by neměla být umístěna blíže než dva metry od hranice se sousedními pozemky (pokud by měla být blíž, je nutný souhlas majitele pozemku, k němuž je stavba situovaná) a i při dodržení této minimální vzdálenosti je dobré mít záměr dopředu prokonzultovaný se sousedy, v ideálním případě od nich získat písemný souhlas s umístěním voliér, z něhož musí být jasně patrné, kde přesně bude stavba stát a v jaké vzdálenosti od jednotlivých pozemků se bude nacházet.

Myslete na bezpečnost ptáků

Při rozhodování, kam voliéry umístit, je třeba myslet i na bezpečnost papoušků a takové praktické věci, jako je dotažení vodovodu a elektřiny do zázemí. Může se to zdát jako malichernost, ale komu by se chtělo do voliér denně tahat s vodou jenom proto, že při jejich stavbě ignoroval potřebu vodovodu přímo na místě? Elektřina je nezbytná nejen pro osvětlení zázemí, ale i pro zimní vytápění (pokud ho nebudete řešit jinak). V tomto smyslu je výhodnější voliéry postavit co nejblíže rodinnému domu, ne-li je na něj (nebo na jinou stavbu) přímo napojit. Takové řešení je vhodné i z bezpečnostních důvodů. Papoušci se poměrně často kradou a není nic jednoduššího, než „vybrat“ voliéru umístěnou ve vzdáleném a tmavém cípu zahrady, kam není odnikud pořádně vidět. Propojení zázemí voliér s domem je praktické i kvůli krmení v zimních měsících nebo v době, kdy není ideální počasí – chovatel do nich může dojít fakticky v „papučích“, nezmokne ani nezmrzne.

Nevýhodou voliér napojených na rodinný dům je hluk, který by mohl snázeji pronikat do chovatelova domu. Většina papoušků se ozývá především brzy ráno a poté navečer před setměním. Pokud jsou přes noc zavřeni v zázemí, mohou se ráno hlasitým křikem dožadovat otevření průletových okének do venkovních výletů a budit celou chovatelovu rodinu. Pokud jsou voliéry od domu separované, měl by chovatel myslet na to, aby nebyly výlety situované směrem k dalšímu obytnému domu, protože křik papoušků by po ránu, byť by byli zavření v záletech, mohl obtěžovat sousedy. Vždy by se měl dodržovat alespoň noční klid, tedy pokud možno zamezit intenzivnějšímu hluku mezi desátou hodinou večer a šestou ranní.

Dřevěné nebo zděné zázemí?

Pokud už víte, kam byste chtěli voliéry umístit, je třeba se zamyslet nad typem stavby. Opět záleží na tom, jako druhy papoušků chcete chovat. Většina australských druhů vydrží v dřevostavbě, aniž by ji v průběhu několika dní zcela zničili svými zobáky. Naopak jihoamerické a často i africké a asijské druhy by v dřevěných voliérách neměli být chováni, protože hrozí jejich únik nebo přinejmenším opakované opravy voliér. Ale i u voliér se zděným zázemím je třeba myslet na takové „maličkosti“, jako je třeba obložení průletových oken, kde by jinak mohli někteří papoušci aktivně rozebrat omítku i část celé stěny. Největšími umělci sjou v tomto smyslu kakaduové, amazoňani a arové.

Při volbě typu stavby a materiálu hrají roli především finance. Dřevostavba většinou vyjde levněji, vyžaduje ale větší údržbu a rovněž je třeba počítat s tím, že vyšší budou nároky i na udržování čistoty. Dřevěné voliéry mají oproti zděným mnohem příznivější klima, proto někteří chovatelé jihoamerických druhů papoušků, o kterých je známo, že jsou velkými ničiteli dřeva, alespoň obkládají dřevem zděné zdi a snaží se papouškům vytvořit lepší prostředí. Nutno však dodat, že pokud se do dřevěných voliér dostanou paraziti jako čmelíci, je prakticky nemožné je z dřevěné konstrukce vystrnadit. Nemluvě o riziku dalších chorob, takže pokud v dřevěných voliérách propukne např. epidemie PBFD, nezbude chovateli, než je spálit a postavit nové – dřevěné zázemí nelze spolehlivě vydezinfikovat a zbavit potenciální nákazy.

Levný materiál, drahý provoz

Dřevěná stavba ale vyjde mnohem levněji než zděná, lépe dýchá a udržuje teplo. Určitým kompromisem mezi zděnou a dřevěnou stavbou jsou voliéry, které mají zázemí postavené z PUR panelů nebo OSB desek a podobných „nezničitelných“ materiálů. U nich je ale třeba myslet na vzduchotechniku, protože takové stěny jsou neprodyšné. Stavba vyjde levněji, komplikovanější je ale zajištění pravidelné cirkulace vzduchu. Klasické zděné zázemí voliér je nejdražší, na druhou stranu se ale do takového domku hůře dostanou zloději a celkově má taková stavba mnohem delší životnost než všechny ostatní varianty. Volba opravdu záleží na tom, jaké jsou chovatelovy finanční možnosti. Pro představu, stavba pěti voliér pro ary se zděným zázemím a vnitřními boxy 2 x 2 metry, výškou 3 metry a venkovními výlety 2 x 5 x 2,5 m vyjde zhruba na půl milionu korun.

Do kalkulace před volbou samotné stavby by měl chovatel započítat také budoucí náklady na topení a osvětlení voliér. Zejména topení je drahá záležitost, u výše zmíněné voliéry s pěti chovnými boxy pro ary a při udržování minimální teploty 15 stupňů po celou zimní sezónu (ale i na podzim a zjara) jde asi o 20 tisíc korun ročně. Při takových nákladech se už vyplatí myslet na případné zateplení zimoviště a opravdu řádně promyslet, z jakého materiálu budou zálety postaveny. Jiný případ jsou australští papoušci nebo nestorové kea, ale drtivá většina jihoamerických, afrických, asijských a indonéských druhů papoušků vyžaduje teplo a není radno je v zimě zkoušet, jakou minimální teplotu vydrží. Chovatelské báchorky o tom, že by některé druhy měly „přejít mrazem“, aby na jaře dobře hnízdily (neříkám, že by to nemělo fungovat), raději v praxi nezkoušejme. Akvaristé také v zimě nevytahují akvária s exotickými rybičkami na mráz, a dělat do samé s exotickými ptáky je stejný nesmysl.

Příště: Projektová dokumentace, územní řízení, stavební ohlášení a stavební povolení