Jan Potůček 
Pozinkované pletivo je bezesporu nejčastěji používaným materiálem pro stavbu venkovních voliér i výrobu vnitřních klecí pro papoušky. Zároveň se ale veřejně ví, že zinek je pro ptáky toxický. Proč je tedy pozinkované pletivo tak populární a jak velké zdravotní riziko hrozí papouškům chovaným v takových voliérách? Server Ararauna.cz oslovil několik veterinářů specializovaných na exotické ptactvo a pokusil se zjistit, zda lze rizika spojená s použitím tohoto materiálu eliminovat, případně co použít místo „pozinku“.
Čím je zinek tak jedovatý?
Předně je třeba vysvětlit, v čem je zinek pro ptáky nebezpečný. Jakmile se dostane do krve, rychle putuje do jater, sleziny, ledvin a svalů. Váže se na proteiny metalothioneiny a může způsobit selhání ledvin, poškozuje enzymatické systémy a vede k nechutenství, zvracení, průjmům, ale i poruchám růstu nebo zhoršené plodnosti. V akutních případech až k úhynu. Stačí, když papoušek pozře malé kovové předměty, které obsahují zinek, jenž se začne v těle uvolňovat, nebo přicházejí do styku s pozinkovaným povrchem kovů, na který dlouhodobě působí voda a je narušený.
„Pozinkované pletivo lze považovat za neškodné v případě, že se zinek z pletiva nijak neuvolňuje. Jak toto zabezpečit po technologické stránce výroby pletiva není otázkou na veterinárního lékaře, ale na technicky vzdělané odborníky v tomto oboru,“ říká veterinářka Veronika Grymová z brněnské veterinární kliniky Avetum. Zmiňuje však riziko různých nerovností a „kapek“ povrchového materiálu na pozinkovaném pletivu, které papoušci velmi rádi okusují a takto uvolněné kousky mohou lehce pozřít.
Bez rizika nejsou ani klece ošetřené práškovou barvou
V knize Veterinární toxikologie v klinické praxi (Profi Press, 2008) zmiňuje Grymová i nejběžnější klece, které se používají pro chov malých ptáků v domácnostech a jsou ošetřeny elektrostaticky naneseným kovem, nejčastěji právě zinkem nebo chrómem. Takové klece bývají zářivě stříbrné nebo zlaté, a relativně bezpečné jsou jen krátce po nákupu, dokud je jejich povrch hladký. Postupem času ale začnou vlivem mytí a trusu ptáků povrchy drátů oxidovat, přitahují pozornost ptáků a ti mohou takový povrch okusovat. To samé se týká pozinkovaných drátů pokrytých plastem. Po jeho odklovnutí se obnaží toxický zinkový podklad.
Obdobná rizika jsou i u voliérového pletiva. „Jde o nerovnosti, tenké odchlipující se drátky, dešťovou vodu, která stéká po pletivu do napáječky (dešťová voda má kyselé pH a uvolňuje zinek, který se pak v misce může významně nakoncentrovat). Obecně platí, že nejrizikovější je příliš nové a příliš staré pletivo. V americké odborné literatuře se otrava zinkem označuje jako new wire disease,“ vypočítává Grymová nejčastější rizika. Podle její kolegyně, která si nepřála být jmenována, se ale nebezpečnost pozinkového pletiva příliš přeceňuje: „Není neškodné, ale pro ptáky, kteří si ho nevšímají, neznamená žádné nebezpečí.“
Nebezpečné je zcela nové a hodně staré pozinkované pletivo
Zmíněná veterinářka doporučuje nechat pozinkované pletivo na voliérách zestárnout v období, kdy jsou v nich chovány ptačí druhy, které ho neokusují. „Čerstvé pletivo by se tedy nemělo používat u rizikových ptáků. Při pozření pozinkovaného kovu se zinek z částice uvolňuje a škodí,“ konstatuje. A které druhy jsou rizikové? Prakticky všechny destruktivní papoušci, z větších druhů zejména kakaduové nebo arové. Zvýšené riziko je především u mladých ptáků, kteří neustále prozkoumávají své okolí a zkouší zobákem pevnost pletiva.
U mnoha druhů ptáků ale nelze předvídat, jak se budou v nové voliéře chovat. „Někteří si pletiva vůbec nevšímají, jiní ho neustále opracovávají a olizují, když prší, pijí kapky vody, které po něm stékají,“ popisuje veterinární lékařka. Záleží podle ní především na stáří pozinkování pletiva. „Čím déle je pletivo vystaveno povětrnostním vlivům (v řádu let), tím menší jsou rizika,“ vysvětluje. Podle Veroniky Grymové, která s kolegyní souhlasí, však může riziko intoxikace opět vzrůstat u přestárlého pletiva, kterému právě povětrnostní podmínky mohou narušit povrch.
Jak se otrava zinkem projevuje?
„Příznaky záleží na množství pozřeném za určité časové období, Otrava může být chronická bez klinických příznaků až perakutní, která může končit úhynem. Příznaky jsou často velmi nespecifické, které se objevují i u jiných onemocnění,“ popisuje kolegyně Veroniky Grymové. „Může se objevit lehká dlouhodobá únava, nechutenství, hubnutí, nadměrné močení, neplodnost, někdy i křeče až úhyn,“ dodává. Diagnóza otravy zinkem se stanovuje na základě naměřené hladiny zinku v krvi, ale ani tato metoda není podle specialistky na ptačí nemoci naprosto spolehlivá, zvláště v případech, kdy hladina zinku není jednoznačně vysoká.
I Veronika Grymová upozorňuje na problematickou diagnózu chronické, tedy dlouhodobé otravy zinkem, zatímco u akutních otrav jsou příznaky vcelku jednoznačné. U ptáků otrávených zinkem dochází k poškození slinivky břišní, u kterého dominují příznaky nechutenství a zvracení, někdy také hnědé zabarvení moči v důsledku rozpadu červených krvinek. „Dlouhodobá subklinická expozice zinku není dosud dobře probádaná, existují teorie, že může způsobovat celkové neprospívání, neplodnost, sebeoškubávání, atd. Opakované akutní otravy jsou smrtelné i přes dobře a včas poskytnutou léčbu,“ varuje.
Léčba papoušků svépomocí se nevyplácí
Chovatel, který má podezření, že se jeho papoušci otrávili zinkem, by se rozhodně neměl pokoušet je léčit sám. „Měl by kontaktovat veterináře zabývajícího se ptáky. Každý případ je individuální, otrava se léčí podáním antidot,“ líčí Grymová. „Otravu nelze v žádném případě řešit svépomocí a je nezbytné co nejdříve vyhledat veterináře,“ potvrzuje její kolegyně. I v případech, že dojde přímo k úhynu ptáka, jehož důvod není zcela zřejmý, by chovatel měl pro jistotu nechat specializované veterinární pracoviště určit příčinu pitvou a vyloučit možnost otravy zinkem, aby mohl předejít dalším ztrátám.
Existuje nějaká dostupná alternativa k pozinkovanému pletivu, která by neznamenala takové zdravotní riziko pro papoušky? Veronika Grymová i další veterinářka se shodují na tom, že zcela bezproblémové je nerezové pletivo nebo pletivo natřené netoxickými barvami. „Ideální je nerezová ocel, dobře může posloužit i kvalitně vyrobený komaxit (prášková barva, bez obsahu zinku a olova). Pro použití žárově zinkovaného pletiva mluví pouze nízká cena – jiné výhody nemá a je toxikologicky nejrizikovější,“ konstatuje Grymová. Netoxickými barvami ošetřené pletivo považuje za nejlepší a nejlevnější alternativu i další z oslovených veterinářek.
Jedinou jistotou je nerez, ten si ale nemůže dovolit každý
Někteří výrobci ale podle Veroniky Grymové přidávají do práškových barev zinek, protože tím dosahují ještě vyšší tvrdosti a zkracují čas nutný ke konečnému ošetření povrchu, což šetří jejich výrobní náklady. „Při kupování takové klece či materiálu je proto nutné vyžádat si atest o kvalitě výrobku a záruční list, kde bude absence zinku výslovně uvedena jako záruka prodejce, neboť přidání zinku nejde odhalit pouhou prohlídkou klece,“ píše Grymová v knize Veterinární toxikologie v klinické praxi. Snížení výrobních nákladů lze podle ní docílit i tím, že práškovou barvou ošetřená klec byla původně vyrobena z žárově pozinkovaného pletiva.
„U nich je vyšší riziko konzumace zinku papouškem, protože aby barva dobře přilnula, je nutné povrch zdrsnit, což má za následek různé nerovnosti a nepravidelnost povrchu. Povrchová barva se často olupuje, přičemž je kontaminovaná vespod zinkem a pták tyto oloupané šupiny konzumuje,“ pokračuje Grymová ve zmíněné knize. Jedinou opravdovou jistotou zdravotně nezávadného pletiva tak zůstává nerez, který si však většina chovatelů nemůže kvůli jeho ceně dovolit. Zejména pak v případě, že by z něj chtěli postavit venkovní voliéry pro větší druhy papoušků.
Server Ararauna.cz si nechal pro srovnání vypracovat kalkulaci na opláštění souboru pěti venkovních voliér o jednotlivých rozměrech 5 x 2 x 3 metry (délka x šířka x výška; celkem tedy 5 x 10 x 3 metry) a dvojitým pletivem mezi nimi. U nerezového pletiva by materiál vyšel na 500 tisíc korun, u žárově pozinkovaného a mechanicky upraveného na méně než třetinu: 150 tisíc korun (oka 20 x 20 mm, šířka drátu 3 mm). A to už je opravdu rozdíl, kvůli kterému většina chovatelů sáhne spíš po pozinkovaném pletivu.
Úvodní foto: amazoňan modročelý (Zdroj: free-pet-wallpapers.com)
[poll id=“72″]
