Jsou ručně odchovaní papoušci použitelní v chovu? Kéž by to bylo tak jednoduché

Anket a článků na toto téma vyšlo v chovatelských časopisech a na internetu nepočítaně. Objevují se v nich zarytí příznivci ručně odchovaných ptáků i jejich zavilí odpůrci. Jenže otázka se nedá položit takhle jednoduše a zároveň se na ni ani nedá jednoduše odpovědět. To by musela existovat jednotná pravidla pro ruční dokrmování a odstav papoušků a podmínky pro takový odchov by se nesměly u různých chovatelů či dokrmovačů tolik lišit. Čím dál tím více se ale kloním k názoru, že správně ručně odchovaných mláďat, která by se dala bez problémů použít v chovu – a to mám na mysli především velké druhy papoušků, jimž to „šrotuje v palici“ – je jako šafránu bude jich ještě ubývat. Jednoduše proto, že se v odchovech jde na počty, a ne na kvalitu.

Stop sériové výrobě zmetků

Samozřejmě existují druhy, u kterých je přirozený odchov pod rodiči hodně komplikovaný. A páry, které likvidují vejce, nekrmí nebo zraňují a zabíjí mláďata, i když jiné odchovávají bez problémů až na bidlo. Bohužel ptákovi člověk do hlavy nevidí a až v praxi zjistí, že něco není v pořádku a záleží jen a jen na chovateli, zda se to bude pokoušet zlomit a za cenu ztrát případných odchovů pár naučí správně odchovávat (pokud to je vůbec možné). Poslední dobou ale mám takový pocit, že se mnoho chovatelů touto složitější cestou už ani nepokouší jít, protože chtějí mít „své jisté“. Stačí zachránit vejce a o zbytek se už postará líheň, inkubátor, dokrmovací kaše a manželka nebo najatý brigádník. Pak se na Facebook vyvěsí fotka s kbelíčky plnými roztomilých mláďat a o klientelu je postaráno.

Vše směřuje především na mazlíkáře, protože ti jsou ochotni platit vyšší sumy. Nejsou jako ti chovatelé, co si přečtou inzerát někde na internetu a pak se dohadují o slevu nebo se vymlouvají, že tolik peněz zrovna nemají, ale ptáka by určitě koupili. Dokrmovací mašinerie jede na plné obrátky bez ohledu na to, že jednou se to celé zadrhne, protože už nebudou ptáci schopní odchovat mláďata, ba dokonce ani se spářit. Jednoduše proto, že se dnes „nevyplatí“ dát páru šanci odchovat mláďata přirozeně, protože by jich bylo méně, než kdyby se samice nechala snášet za rok třikrát nebo čtyřikrát. A ručně odchovaná mláďata musí co nejdříve pryč k novým majitelům, protože by jinak zabírala místo dalším „odchovům“. Jenže právě z tohoto přístupu vypadávají ptáci, kteří se pak opravdu hodí jenom na mazlíky a celoživotní pobyt někde v kleci.

Odchovávejme pod rodiči, pokud to jde

Nikdy jsem neměl nic proti kvalitnímu ručnímu odchovu papoušků, správnému odstavu v tom správném věku a vylétání mláďat v proletové voliéře. Jenže ruku na srdce, kdo z dokrmovačů to tak dělá? Socializace mláďat probíhá v maličkých voliérkách nebo klecích, kde si v rámci hry navzájem oštípají peří a vštěpí si zlozvyky, kterých se pak už těžko zbavují. Mláďata nejsou v psychické pohodě, což se může později projevit špatným chováním vůči jejich budoucímu partnerovi. Pak je čím dál těžší sestavit pár, který by opravdu harmonizoval a do oběhu se dostávají dospělí, „nekompatibilní“ ptáci, které se chovatelé stále dokola snaží spárovat s jinými a moc se jim to nedaří. Jeden pár vám nefunguje, tak dokoupíte třetího ptáka, různě je střídáte, dokoupíte čtvrtého a pak máte dva „nekompatibilní“ páry a dvě vyblokované voliéry.

Jenže co s tím? Pro některé druhy se kvůli malému počtu ptáků v našich chovech a eliminaci příbuzenského křížení raději jezdí za hranice. Asi by bylo dobré, kdybychom vedle toho více dbali na to, aby budoucí chovné páry byly složeny pokud možno z ptáků odchovaných pod rodiči. Aby se vyplatilo odchovávat papoušky pod rodiči. Jejich cena totiž podle mě poroste. Už teď jsou nedostatkovým zbožím, po kterém se budou čím dál více poohlížet i ti, co praktikují ruční dokrmování mláďat. Zkrátka proto, aby vůbec měli od čeho ta mláďata dokrmovat.

Úvodní foto: Jan Potůček, Ararauna.cz

1 komentář

  1. Zdeněk Kettner napsal:

    Máte pravdu, špatně ručně dokrmení ptáci jsou v dalším chovu problém. Zdá se však, že některé druhy to snášejí lépe a jiné hůře. Z osobní zkušenosti mohu uvést problémy u amazónků brazilských, kde ručně dokrmení samci nemají zájem o samice a pokud jsou moc dotěrné tak po nich seknou místo páření. Samice zase snášejí vejce na zem, na snůšku vůbec nezasednou a když jsem jim zkusil podložit mláďata normálních modrohlavých tak je nekrmila a vyhodila z budky. Tady se jedná o pouze ručně dokrmené ptáky v několika generacích. Je smutné, že kvůli chamtivosti chovatelů z Francie a Rakouska byl tento nádherný druh amazónka přiveden na hranici schopností reprodukce.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..