Slunatec si v Rákosově pavilonu pražské zoo sjednal pořádek, nedovolil si na něj ani ara hyacintový

Na jedné straně metrový ara hyacintový, největší papoušek světa, a na druhé slunatec nádherný, nenápadně zbarvený pták podobný volavce s délkou těla 40 centrimetrů a váhou ani ne 170 gramů. Právě tito dva opeřenci se v uplynulých dnech střetli tváří v tvář ve stejné voliéře Rákosova pavilonu pražské zoologické zahrady. A vítěz tohoto podivného setkání? Slunatec! Pomohla mu k tomu široce roztažená křídla, která vytváří barevnou mozaiku a po obou stranách dojem velkých očí, před nimiž v přírodě ustupují všichni predátoři. Pražská zoo tohoto mokřadního ptáka získala ze Zoo Lipsko a již mu našla budoucí partnerku. Jde o historicky první slunatce chované v pražské zoo.

„Jakmile jsem jej položil v expozici na zem, ihned zaujmul výstražný postoj a předvedl barevné peří, které připomíná velké oči,“ popisuje vypouštění nového slunatce nádherného kurátor chovu ptáků Zoo Praha Antonín Vaidl, „jde o velmi výrazné červené, černé a žluté peří. A i když je to pták malého vzrůstu, při pohledu na něj začali okamžitě všichni ostatní ptáci v Rákosově pavilonu ustupovat a on se tak mohl nerušeně seznámit s novou expozicí.“ Významnou roli hraje zbarvení slunatce nádherného i při námluvách. „Spolu s naším kagu chocholatým patří do stejného řádu slunatců a nyní jsme tedy jedinou zoologickou zahradou v České republice, která chová oba druhy z tohoto řádu,“ přiblížil další zajímavost kurátor Antonín Vaidl.

Slunatec nádherný používá svá výstražná peří při roztažení křídel nejen pro výstrahu před predátorem, ale také při námluvách. Zoo Praha již nyní hledá novému samci vhodnou partnerku pro budoucí chov. (Foto: Petr Hamerník, Zoo Praha)

Ve zlínské zoo se je podařilo odchovat

Slunatce nádherného chová Zoo Praha úplně poprvé ve své historii. Návštěvníci jej mohou vidět v Rákosově pavilonu, kam se nově nastěhoval. Na fotografii je kurátor chovu ptáků Antonín Vaidl při vypouštění slunatce do expozice. (Foto: Petr Hamerník, Zoo Praha)

Slunatci jakožto mokřadní ptáci budou obývat stejnou voliéru jako arové hyacintoví a amazoňané rudoocasí, kterou tvoří i umělé jezírko s rákosinami, tedy ideální biotop pro tyto brodivé ptáky. Arové a amazoňané se mohou se slunatci setkat i ve volné přírodě, všechny tři druhy obývají Jižní Ameriku. Na slunatce nádherné lze narazit od Guatemaly po Brazílii, v minulosti se vyskytoval i v jižním Mexiku. Volavkám se slunatec podobá i ve způsobu lovu ryb a malých obratlovců, jimiž se živí. Číhá na ně podobně jako volavka, která postává strnule na mělčině a vystřeluje svůj dlouhý krk s ostrým zobákem. Slunatci hnízdí podobně jako brodiví ptáci na stromech (sami patří mezi krátkokřídlé, stejně jako jeřábi nebo chřástali), kde si budují hnízda z bahna, trav a listů.

Amazonští indiáni z kmene Kofán využívají slunatce nádherné ve svých chýších jako lapače švábů a dalšího škodlivého hmyzu. Mladé vybírají z hnízd, aby si na ně zvykli a nechají je žít ve společné domácnosti. Roztažená křídla a obranný postoj byly v minulosti považované za projev toku, dnes už je ale jasné, že jde o zastrašování nepřítele. Pokud slunatce překvapí nezvaný host na hnízdě, pohybuje krkem dopředu a dozadu a syčí jako had. Podobně jako volavky také útočí vetřelcům ostrým zobákem na oči. V České republice tyto ptáky nechová pouze pražská zoologická zahrada, již dříve si je pořídila i Zoo Zlín. Té se je podařilo v roce 2011 úspěšně rozmnožit v tropickém pavilonu Yucatán.

Úvodní foto: Petr Hamerník, Zoo Praha

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..