Jan Potůček 
Na jedné straně metrový ara hyacintový, největší papoušek světa, a na druhé slunatec nádherný, nenápadně zbarvený pták podobný volavce s délkou těla 40 centrimetrů a váhou ani ne 170 gramů. Právě tito dva opeřenci se v uplynulých dnech střetli tváří v tvář ve stejné voliéře Rákosova pavilonu pražské zoologické zahrady. A vítěz tohoto podivného setkání? Slunatec! Pomohla mu k tomu široce roztažená křídla, která vytváří barevnou mozaiku a po obou stranách dojem velkých očí, před nimiž v přírodě ustupují všichni predátoři. Pražská zoo tohoto mokřadního ptáka získala ze Zoo Lipsko a již mu našla budoucí partnerku. Jde o historicky první slunatce chované v pražské zoo.
„Jakmile jsem jej položil v expozici na zem, ihned zaujmul výstražný postoj a předvedl barevné peří, které připomíná velké oči,“ popisuje vypouštění nového slunatce nádherného kurátor chovu ptáků Zoo Praha Antonín Vaidl, „jde o velmi výrazné červené, černé a žluté peří. A i když je to pták malého vzrůstu, při pohledu na něj začali okamžitě všichni ostatní ptáci v Rákosově pavilonu ustupovat a on se tak mohl nerušeně seznámit s novou expozicí.“ Významnou roli hraje zbarvení slunatce nádherného i při námluvách. „Spolu s naším kagu chocholatým patří do stejného řádu slunatců a nyní jsme tedy jedinou zoologickou zahradou v České republice, která chová oba druhy z tohoto řádu,“ přiblížil další zajímavost kurátor Antonín Vaidl.
Ve zlínské zoo se je podařilo odchovat
Slunatci jakožto mokřadní ptáci budou obývat stejnou voliéru jako arové hyacintoví a amazoňané rudoocasí, kterou tvoří i umělé jezírko s rákosinami, tedy ideální biotop pro tyto brodivé ptáky. Arové a amazoňané se mohou se slunatci setkat i ve volné přírodě, všechny tři druhy obývají Jižní Ameriku. Na slunatce nádherné lze narazit od Guatemaly po Brazílii, v minulosti se vyskytoval i v jižním Mexiku. Volavkám se slunatec podobá i ve způsobu lovu ryb a malých obratlovců, jimiž se živí. Číhá na ně podobně jako volavka, která postává strnule na mělčině a vystřeluje svůj dlouhý krk s ostrým zobákem. Slunatci hnízdí podobně jako brodiví ptáci na stromech (sami patří mezi krátkokřídlé, stejně jako jeřábi nebo chřástali), kde si budují hnízda z bahna, trav a listů.
Amazonští indiáni z kmene Kofán využívají slunatce nádherné ve svých chýších jako lapače švábů a dalšího škodlivého hmyzu. Mladé vybírají z hnízd, aby si na ně zvykli a nechají je žít ve společné domácnosti. Roztažená křídla a obranný postoj byly v minulosti považované za projev toku, dnes už je ale jasné, že jde o zastrašování nepřítele. Pokud slunatce překvapí nezvaný host na hnízdě, pohybuje krkem dopředu a dozadu a syčí jako had. Podobně jako volavky také útočí vetřelcům ostrým zobákem na oči. V České republice tyto ptáky nechová pouze pražská zoologická zahrada, již dříve si je pořídila i Zoo Zlín. Té se je podařilo v roce 2011 úspěšně rozmnožit v tropickém pavilonu Yucatán.
Úvodní foto: Petr Hamerník, Zoo Praha
