Fotíte papoušky? Nepoužívejte blesk, jsou na něj mnohem citlivější než lidé

Již delší dobu se odhodlávám napsat tento článek. Stejně jako vy čtenáři tohoto serveru se i já považuji za milovníka zvířat. Byť každý z nás vnímáme pojem „milovník zvířat“ jinak, troufám si tvrdit, že patřím mezi ty ortodoxnější představitele tohoto termínu. Moje láska k živým tvorům dospěla do situace, kdy nerozlišuji mezi selátkem či pejskem, telátkem či kočičkou a nebo mezi kuřetem a papouškem. Všechna živá stvoření jsou mi blíže než většinové populaci. Ano, hádáte správně, jsem vegetarián. Nejsem vegetariánem militantním, dokážu sdílet stůl v restauraci s přáteli „masožrouty“ a taktéž vím, že v očích veganů budu velmi pravděpodobně vyobrazen jako pokrytec. Vegani jsou v těchto věcech ještě dále a mají můj respekt, sám to (snad zatím) nedokážu. Nehodlám tu ale rozebírat otázku vege stravy, pouze jako úvod považuji za nutné zdůraznit mé etické důvody, proč se považuji za milovníka zvířat.

Pravým důvodem vzniku toho článku je moje citlivost a jistá míra empatie, která mi nedovoluje přejít jen tak ubližování, ať již vědomé či nevědomé, způsobené nevědomostí majitelů zvířat. Na sociálních sítích, kde se ve velké míře pohybuji, jsem si všimnul čím dál tím více rozšířeného nešvaru, a to focení domácích mazlíčků s bleskem. Nemám nic proti výjimečným případům fotky papouška s rodinou, kdy papoušek má odstup od fotoaparátu/blesku a není takovému focení vystaven často. To je však výjimka, naopak téměř pravidlem se stávají fotky, kdy majitelé papouška tryzní bleskem doslova z deseti centimetrů.

Proč je focení s bleskem špatné

Opusťme na chvíli říši zvířat a věnujme se lidskému druhu. Každý z nás asi někdy cíleně či omylem zažil, jak na nás působí blesk fotoaparátu ve chvíli, kdy jej nečekáme. Určitě se shodneme na tom, že tato skutečnost je přinejmenším nepříjemná, mnohdy až stresující. Kratší dobu nevidíte vůbec, následně vidíte tzv. mžitky. Zrak se nám vrátí po několika minutách. Stále se bavíme o (oproti zvířatům) ne až tak citlivém lidském zraku. Na chvíli odbočím a vrátím se ke mně. Mezi mé přátele patří i modelky. Nemíním tím dívku, jenž jednou za život osloví lokálního fotografa a svými pseudouměleckými portréty zahltí Facebook. Bavím se např. o finalistce Miss nebo o dívkách fotících pro opravdu prestižní značky zpravidla mimo Českou republiku. Proč je zmiňuji? Za úskalí jejich profesí často považují mimo „bydlení po hotelech“ i problémy se zrakem, resp. potíže jako záněty očí atd. způsobené upřeným pohledem do blesku fotoaparátu.

Zpět k papouškům a dalším domácím mazlíčkům. Problém papoušků je ten, že stejně jako ostatní zvířata mají zrak mnohem citlivější, než je ten lidský. Dalším problémem je jejich zvědavost a téměř nepřetržitý oční kontakt. Papoušek neví, co je ta zajímavá věc, kterou držíte a navíc jej zaujme, že se „v tom“ vidí (odlesk skla objektivu). A co udělá jeho majitel? Počká, až papoušek co nejlépe doostří zrak a „za odměnu“ mu narve plný výkon blesku do oka. Zvířata jsou jako lidé a některá to snáší lépe, jiná hůře. Ve většině případů se nestane nic. Papoušek sice umí mluvit, ale to že jste tupec vám pravděpodobně neřekne. Neřekne vám ani, že to pro něj nebylo příjemné. Papoušek nějakou dobu vstřebává blesk, přemýšlí, co se stalo, rozhlíží se a snaží se doostřit, tedy roztáhne zorničky. Pro majitele jasný signál: „… ještě nemá dost! Cvaknu jej znovu!“ To, že papoušek stále „žije“ je pro majitele jasný důkaz toho, že týrání se nekoná, nikomu se nic neděje a hurá s fotkou na Facebook.

Základní chyby při focení papoušků

Dovolte mi se naposled vrátit k sobě. Poznám špatnou fotku od dobré stejně spolehlivě jako poznám fotografa od „cvakače“. A těch druhých je 99% majitelů papoušků. Ne, nepohrdám jimi. Problém vidím spíše v jejich osvětě. To, že nedokážu opravit auto neznamená, že s ním nesmím jezdit. Co ovšem o autě musím vědět je to, že pro provoz potřebuje nějaké kapaliny, že na řízení musím mít doklad, že na cestě musím respektovat předpisy, atd. A totéž platí o focení. Fotka pořízená mobilem s bleskem nebo fotoaparátem za 15 tisíc korun bude neustále špatná fotka, pokud dotyčný „neví, co dělá“. Jak poznáte, že fotíte a „nevíte, co děláte“? Jestli pro vás na výše zmiňovaném přístroji existuje pouze ono jedno tlačítko mající funkci spouště a fotíte na „Auto“ neboli „Automatický program“, nevíte co děláte. V takovém případě pro vás platí jedna zásadní poučka: „Fotka focená s bleskem bude bez výjimky špatná“. Je jedno, jestli je na ní váš půlroční syn nebo jestli je na ní papoušek, je jedno, jestli fotka obdržela (od stejně postižených jedinců) na Facebooku milion „lajků“, smiřte se s tím, že fotka je špatná. Ano, je to kruté ale tak to zkrátka je. Pokud mi stále nevěříte, projděte si tyto znaky fotografie, které jasně definují kategorii „cvakač amatér ubližující mazlíčkům“:

1. Absolutní ztráta barev – převažuje pouze jedna či dvě barvy
2. Bílá barva je na fotce „posunuta“ k modré či červené
3. Ostrý stín (silueta) na pozadí – zpravidla na zdi
4. Největší „prasárna“ – vypálené mříže na papouškovi
5. Úplně černé pozadí za foceným objektem (netýká se studiového typu fotek)

Pokud máte fotky vykazující byť jen jeden výše uvedený jev, patříte do kategorie „moje fotky s bleskem jsou špatné“. Pro vás mám zásadní sdělení: Nefoťte. Pokud fotíte, nefoťte nikdy po tmě nebo ve stížených podmínkách. Pokud přesto musíte fotit, nefoťte zvířata. Pokud musíte fotit zvířata, nefoťte je s bleskem.

Pokud se chcete dozvědět, jak fotit zvířata, chystám pro vás workshop s živým ptáčkem, kde si do podrobna probereme, jak fotit dobré fotky zvířat a neubližovat jim bleskem. Dovolím si vám dát domácí úkol. Chtěl bych, aby každý z vás, kdo nesouhlasí s mým článkem, nejprve šel a blesknul si z 20 cm do naplno otevřených očí.

 

[poll id=“89″]