Jan Potůček 
Nedávné změny v systematice papoušků, které obsahuje encyklopedie HBW and BirdLife International Illustrated Checklist of the Birds of the World od týmu ornitologů pod vedením Josepha del Hoya, významně zasáhly i papouščí rod vazů (Coracopsis). Počet druhů těchto nenápadných ptáků se zdvojnásobil: místo dvou jsou momentálně uznávány čtyři. Dva noví představitelé se oddělili od vazy malého (Coracopsis nigra). Jde o endemity žijící v izolovaných populacích na dvou ostrovech poblíž Afriky: vazu seychelského a vazu komorského. Zajímavé je, že na Komorských ostrovech žije i poddruh vazy velkého (Coracopsis vasa), který však v nové systematice není považován za samostatný druh.
Vaza komorský (Coracopsis sibilans)
Do letošního roku byl považován za poddruh vazy malého (Coracopsis nigra) pod názvem vaza malý komorský (Coracopsis nigra sibilans). Oproti vazovi malému postrádá modrošedé zbarvení, vaza komorský je spíše hnědavý. Jinak jsou rozdíly mezi oběma druhy minimální. Vaza komorský obývá jen dvě lokality: ostrovy Grande Comore a Anjouanu na Komorách, kde je poměrně vzácný. Četnější je spíše na Grande Comore. Na Anjouanu byl při intenzivním výzkumu v letech 2010 až 2011 zaznamenán jen v 81 případech na 13 lokalitách. Mezinárodní organizace BirdLife International předpokládá, že celková populace tohoto druhu nepřesahuje 1 000 až 2 500 pohlavně dospělých jedinců (1 500 až 3 800 i s nedospělými ptáky).
Vaza komorský byl ihned po uznání za samostatný druh zapsán do Červené knihy ohrožených živočichů IUCN a stal se z něj druhý nejohroženější zástupce rodu. Byl zařazen do kategorie „potenciálně ohrožený“ (NT). Nejvíce jej ohrožuje odlesňování, ztráta hnízdních biotopů zapříčiněná těžbou palivového dřeva a rozšiřování zemědělské půdy do oblastí přirozených lesů. BirdLife International předpkládá, že vazů komorských ubývá, i když tempo poklesu jeho populace a míra ztráty přirozeného prostředí dosud nebyly oficiálně kvantifikovány. V zajetí se tento druh téměř nevyskytuje, jde o velkou raritu. Do České republiky patrně nebyl nikdy dovezen, tuzemští chovatelé mívají původní nominátní formu vazy malého (Coracopsis nigra nigra).
Vaza seychelský (Coracopsis barklyi)
Nejvzácnější z vazů. Do letošního května byl považován za poddruh vazy malého coby vaza malý seychelský (Coracopsis nigra barklyi). Od původní nominátní formy se liší celkově bledším zbarvením, je spíše šedohnědý než černý. Na Seychelách je považován za národního ptáka. Obývá výhradně ostrov Praslin, kde podle odhadů organizace BirdLife International přežívá posledních 340 až 600 pohlavně dospělých ptáků (520 až 900 i s mladými jedinci). Proto byl ihned zapsán do Červené knihy ohrožených živočichl IUCN jako „zranitelný“ (VU). Pro zajímavost, ve stejné kategorii je od letošního roku veden také ara hyacintový. Populaci vazy seychelského v minulosti drancovali potkani zavlečení přistěhovalci a později také nelegální odchyt.
Nyní jej nejvíce ohrožuje nemoc PBFD (na Praslinu ji roznáší zavlečení nepůvodní papoušci alexandři malí), ničení původních biotopů a konkurence ze strany dalších druhů ptáků, s nimiž musí soupeřit o volné hnízdní dutiny. Velkým problémem jsou také lesní požáry, které od roku 1980 zhruba každých deset let sužují Seychelské ostrovy. Vědci předpokládají, že problém může být i v málo početné populaci, která postrádá genetickou rozmanitost. Vaza seychelský si oblíbil palmové lesy v kopcích, ale také v říčních údolích. Za potravou běžně létá do ovocných sadů i zahrad v obydlených oblastech, ale není považován za velkého škůdce. Navíc jej už léta chrání seychelské zákony.
