Jan Potůček 
Chováte papoušky a máte je v uzavřené místnosti, kde se příliš nevětrá? Pravidelně jim uklízíte a dostáváte se do styku s prachovým peřím a zbytky trusu? Raději byste měli používat respirátor. Chovatelům většího množství exotických ptáků (ale i holubů) totiž hrozí podobná nemoc „z povolání“ jako horníkům: říká se jí „farmářská plíce“, odborně pak exogenní alergická alveolitida nebo hypersenzitivní pneumonitida. Jde o chronické onemocnění plic, které jsou pravidelně vystavovány alergenům v podobě ptačího peří a trusu. Člověk, který se před nimi nechrání, si zadělává na velké zdravotní problémy, které mohou skončit až selháním plic.
Od nevinného kašle k selhání plic
„Prachové částice z ptáků jsou tak velké, že si s nimi dýchací cesty neporadí a do určité míry pak zůstávají v plicích. Je to podobné jako u horníků, kteří trpěli silikózou. Postupem času tkáň plic zbytní a dochází k takovým chronickým změnám, které jsou nevratné,“ potvrzuje veterinářka Ľubica Nečasová. „Proto by chovatelé měli při čistění chovných zařízení používat respirátory a měli by si dávat pozor na svoje zdraví.“ Nemoc má akutní nebo chronický průběh. K akutním stavům dochází asi po šesti hodinách po vystavení silného působení alergenu, tedy prachových částic z peří ptáků a jejich trusu. Typickým příznakem je záchvat kašle, horečka, třesavka, zimnice a malátnost.
K TÉMATU: Vědci objevili virus, který usnadňuje přenos chlamydií z papoušků na člověka
Problémy ustávají do 48 hodin a znovu se opakují při dalším vystavení zátěži v podobě zaprášeného prostředí. Pokud se situace neustále opakuje, nemoc přechází do chronické fáze, při které už stačí i menší koncentrace alergenu. Nemocný člověk pravidelně kašle, ztrácí na váze, je unavený, trpí dušností a začíná mít paličkovité prsty. Nakonec dochází k úplnému respiračnímu selhání – plíce přestanou fungovat a je nevyhnutelný lékařský zákrok. Ten však zdravotní problémy neodstraní, protože částečky prachu léta nutí imunitní systém k nepřiměřené zánětlivé odpovědi, která nevratně poškozuje plíce. Postižený člověk se tak v podstatě udusí.
Riziko hrozí i samotným papouškům
Jediným řešením pak bývá úplné vyloučení kontaktu postiženého člověka s alergeny, které mu způsobují problémy. Chovatel by se musel vzdát svého koníčku a papoušků se zbavit. Ovšem riziko hrozí i samotným papouškům, kteří jsou vystaveni působení stejných prachových částic, dokonce mnohem intenzivněji než jejich chovatel. „Tím, že vdechují prachové částice, je to obrovská zátěž pro jejich imunitní systém, který všechno neustále vyhodnocuje. Na prachu jsou přichycené bakterie, plísně, viry, a to se všechno dostává dovnitř do jejich organismu,“ varuje Ľubica Nečasová. Chovatelské zařízení by proto mělo mít dobrou ventilaci a pravidelně a řádně čištěno.
ČTĚTE TAKÉ: Pracovníci papouščí farmy v Hongkongu se hromadně nakazili psitakózou
Vhodnými doplňky jsou i ionizátory a další přístroje na filtraci vzduchu. „Větrání je ale důležité, i když je velká zima, třeba mínus dvacet stupňů. I v takových mrazech by se mělo větrat alespoň hodinu denně. Je to žádoucí, aby došlo k výměně vzduchu,“ upozorňuje Ľubica Nečasová. Pro ty, kdo by chtěli mít jasnější přehled o zaprášenosti prostředí, v němž chovají papoušky, je vhodný i přístroj na měření intenzity prachu – prachoměr. Hodnoty naměřené v zázemí voliér nebo v uzavřených chovech bez možnosti vypuštění ptáků do venkovních voliér by leckterého chovatele jistě překvapily.
Úvodní foto: IPFeditor/Wikimedia Commons
