Jak jsme zachránili kakadua růžového od člověka, který ho vyhrál v kartách v hospodě

UVNITŘ FOTO – Přednedávnem uletěla mému muži naše Růženka, ochočený kakadu růžový, náš vymazlený miláček, co celý den opravdu opakoval svým tenkým hláskem „Miláčku…“. Byla to pro mne tak velká rána a šok, že jsem se nedokázala smířit s faktem, že bych Růženku už neviděla. Pustila jsem se tedy do pátrání. Obtelefonovala jsem všechny útulky a odchytové stanice, místní rozhlas, policii, hasiče, vyvěsila letáky a také zažádala o přidání do skupiny chovatelů papoušků na Facebooku. Vzniklo několik skupinek dobrovolníků, kteří se vydali prohledávat terén, ale bohužel marně. Asi po týdnu, kdy jsem už ztrácela veškeré naděje, mi zavolal jeden pán ze skupiny na Facebooku s tím, že má o Růžence informace.

Známá tohoto chovatele měla dceru, která pracuje ve škole a ta se jí svěřila s tím, že jedno dítě se chlubilo nálezem růžového papouška, kterého teď mají doma. Prostřednictvím tohoto pána a jeho známé jsem se nakonec dostala k telefonnímu číslu paní učitelky, která mi informaci potvrdila a nakonec mi dala adresu rodičů té dívky, na kterou jsem se hned vydala. Mezitím mi nezávisle na sobě volali dva lidé, podle kterých jejich sousedka našla růžového papouška a chce si ho nechat… Podle adresy šlo o stejnou paní, ke které jsem právě jela. Jakmile jsem k ní dorazila, nejprve se snažila zapírat, že papouška nemá. Když jsem jí ale zdůraznila, že její adresu jsem získala ve škole a telefonovali mi ji i její sousedi, přiznala se, že kakadu je opravdu u ní.

Růženku někdo postřelil

Nadiktovala jsem tedy paní číslo kroužku naší Růženky, ona ho porovnala s tím, co měl kakadu, kterého odchytili venku a zjistila, že jde opravdu o našeho papouška. Jenže obrovskou radost vystřídalo velké zklamání a obavy. Paní se mnou mluvila celou dobu přes plot a když mi nakonec Růženku (za vysoké nálezné) přeci jenom dala, zjistila jsem, že má obě nožičky zlomené a visí ji jen na kůži. Byl to strašný pohled. Z „hodné“ nálezkyně nakonec vypadlo, že má Růženku celý týden doma a nikde to nehlásila, nechala ji tedy celý ten týden trápit… Šokovalo mě to o to víc, když jsem se dozvěděla, že pracuje jako zdravotní sestra u veterináře. Okamžitě jsme tedy s Růženkou jeli ke specialistce na papoušky MVDr. Heleně Vaidlové, která se při pohledu na Růženku také zhrozila a nedávala nám moc nadějí.

K TÉMATU: Jak jsme s ochočenými araraunami při volném letu zachránili ztracenou samici eklekta

S paní veterinářkou jsme se shodli na tom, že Růženku muselo chytit nějaké zvíře. Nožičky jí nakonec operovala a Růženka dostávala velmi silné léky na bolest a antibiotika. Po týdnu jsme šli na kontrolu, která dopadla dobře – nožičky se ujaly… Nechali jsme udělat kontrolní rentgen, z kterého jsme zjistili, že v nožičkách jsou kousky olova. Takže bylo jasné, že našeho papouška někdo postřelil. Osobně si myslím, že to byla právě ta „hodná“ paní nálezkyně, která nález Růženky nehlásila. Léčba trvala velmi dlouho a když jsme mysleli, že už máme vyhráno, Růžence zčernal jeden prst a bohužel jsme s ním museli na amputaci. Naštěstí zůstalo jen u toho jednoho prstu, a i když léčba trvala čtvrt roku, dnes je Růženka v pořádku doma.

Pepíček, kakadu z hospody

Na nešťastnou událost s Růženkou navazuje příběh s Pepíčkem, dalším kakaduem růžovým. Jelikož jsme všude rozhlásili, že postrádáme ochočeného růžového papouška, mnoho lidí o této ztrátě vědělo a ozývali se nám ještě v době, kdy už Růženka byla doma. V jednu chvíli bylo těch telefonátů opravdu hodně, protože se na internetu objevil velice podivný inzerát s nabídkou kakadua růžového. Všem jsem odpovídala, že to není náš papoušek, ale nedalo mi to a na inzerát jsem se také podívala. Byla u něj fotografie, na které byl kakadu růžový zavřený v kleci pro andulku. To mne natolik šokovalo, že jsem se na něj jela podívat osobně. Po velice dlouhé domluvě s majitelem jsem se dopídila jeho adresy a vydala se tam ještě téhož večera.

ČTĚTE TAKÉ: Stop týrání papoušků ve zverimexech! Rozjíždíme akci na podporu slušných obchodů se zvířaty

Kakadu byl opravdu zavřený v kleci pro andulku, byl ve velice špatném stavu, měl výrůstky na nohách, přerostlé zakroucené drápy, divně nafukoval volátko a byl oškubaný pod křídly. V kleci neměl krmivo ani vodu. Z pána vypadlo, že ho před rokem vyhrál v hospodě v kartách a od té doby ho má zavřeného v té malé kleci, z níž ho nikdy nepustil ven. Když jsem viděla jeho špinavý byt a nepořádek jako na smetišti, ani mne to nepřekvapilo. Za papouška chtěl 10 tisíc korun a další dva tisíce za klec. Vzhledem k tomu, že pták neměl kroužek, doklady ani žádné testy na nemoci, snažila jsem se majiteli vysvětlit, že cena je neadekvátní, protože papoušek se prodraží už jen těmi testy, které bude muset podstoupit. Nabídla jsem mu šest tisíc korun, ale neuspěla jsem. Bohužel mám poněkud temperamentní povahu, takže jsem pánovi lehce naznačila, že pták u něj trpí a proto na něj pošlu veterinární správu.

Podaří se ho zachránit?

Pán mě tedy ze svého bytu vyhodil, ale já jsem se nedala a spojila se se známým, který mu zavolal a dál zjišťoval informace, přičemž se snažil srazit cenu papouška dolů. Legrační bylo, když majitel týraného kakadua známému líčil, jak se na papouška přijela podívat jedna paní, která si myslí, že všechno ví, všechno zná, všude byla a vše viděla, a ta mu za něj nabídla šest tisíc… Mezitím jsem se snažila pro papouška sehnat nového majitele, protože mi došlo, že kakadua nemůžu vzít k nám domů, když není testovaný a mohl by něčím nakazit naši Růženku a ochočeného aru. Ozvalo se mi několik zájemců, ale když jsem jim popsala stav papouška a přidala informaci o neexistujících testech, všichni nakonec couvli.

NAPSALI JSME: Přibývá týraných papoušků. Lidé často nevědí, co všechno jejich chov obnáší

Nemohla jsem z toho v noci spát, a tak jsem se rozhodla, že zanedbávaného kakadua zachráním sama. Domluvila jsem pro něj karanténu. Známý zavolal majiteli ptáka, já vzala muže, který se tam vypravil s tím mým známým, zatímco jsem čekala v autě, protože jakmile by mě ten člověk uviděl, opět by nás všechny vyhodil. Manžel mu dal pět tisíc a papouška donesl během pěti minut. Takže nakonec dostal ještě o tisíc korun méně, než jsem mu nabízela původně já, a stejně kakadu skončil u mě. Ihned jsme jeli na veterinu nabrat vzorky pro testy. Paní veterinářka zjistila, že kakadu má nádor, který je třeba odstranit, a taktéž výrůstky na nohách. Pepíček, jak jsme kakadua pojmenovali, je v tuto chvíli už po karanténě u nás doma, zatím ve vlastní kleci, z níž sleduje Růženku.

Uvidíme, zda se s Růženkou spřátelí a snad jednou vytvoří pár. Doufám, že se vše povede a Pepíček to ve zdraví přežije. Vzhledem k tomu, že nám mnoho lidí drží palce a někteří dokonce poslali dárky pro Pepíčka, ráda bych jim prostřednictvím tohoto článku chtěla veřejně poděkovat. Udělali mi radost a jejich pomoc se nám nesmírně hodí, protože léčba Pepíčka bude hodně nákladná a zřejmě i dlouhá.

Úvodní foto: Kateřina Marečková