Zdeněk Krňávek 
UVNITŘ FOTO A VIDEO – Začalo se to jednoho dne, kdy jsem byl na louce s araraunami Bárou a Endym a místní děti mi sdělily, že s nimi lítá ještě jeden červený papoušek. Nejdříve jsem tomu nevěnoval pozornost, protože přeci jen, děti toho navykládají, spletou si papouška s kosem a podobně. Nicméně každý den ráno po svítání jsem slyšel zvenku pískání, jakoby od žaka, který něco napodobuje (ary při letu) a tak jsem si říkal, že si ho zřejmě někdo pořídil a má ho ještě, dokud je teplo na balkoně. Ale nedalo mi to, a jak jsem to ráno zase slyšel, vzal jsem dalekohled a zjistil, jaká je realita a musel dát za pravdu dětem, které mě o tom informovaly – venku polétávala vínově zbarvená samice eklekta různobarvého.
Jak chytit divokého papouška?
Začal se mi v hlavě rodit plán, jak ji chytit, aby jakmile začnou mrazíky, nepošla na hlad a vysílení. Nejdříve jsem přemýšlel o tom, že na břízu, kterou pták osídlil, nainstaluji přepravní klec na papoušky se žrádlem, a jakmile se tam naučí chodit, dodatečně doplním systém, který by ho v kleci po tom, co vleze dovnitř, uzavřel. Tuto variantu jsem ale po přehodnocení situace zamítnul a to např. z důvodu, že na tuto variantu vzhledem k ročnímu období nebyl dostatečný časový prostor a navíc by se tam zcela jistě naučili chodit i jiní ptáci a tím by byl plán k ničemu.
K TÉMATU: Rekord v počtu volně létajících papoušků v Česku: 12 araraun a jeden žako u Šumperka
Takže nastal plán „B“, k němuž jsem se dostal poté, co samice eklekta začala doprovázet mé ochočené ararauny Báru a Endyho při volném letu. Nejdříve se s nimi odvážila jen tak, aby měla na dohled svůj strom, který obsadila a mohla se k němu bezpečně vrátit, ale později si dodala odvahu a začala létat dále. To byl impuls, který mě vedl k tomu, že jsem začal s ary opět jezdit na louku, kam jsme chodili létat na úplném začátku. Eklektus se k araraunám přidal proto, že ho míjely při prvním letu poté, co je vypouštím od vchodu našeho paneláku. Bříza, kterou samice obsadila, je na opačné straně, než ararauny létají, strom míjí až při svém návratu a letu na louku. Poté, co zjistily, že mají parťáka na lítání, začaly ihned po vypuštění stáčet let k bříze za panelák, kde si samici „vyzvedly“ a společně letěli na louku.
Vždy když přilétli na louku, přiletěl eklektus s nimi, ale jelikož si neměl kde sednout (první den), našel si sloup, který byl poblíž. Další den jsem ale začal brát na louku dvě bidla, a jak papoušci přiletěli, Bára s Endym si sedli na jedno a samice eklekta na druhé. Zprvu jsem se k ní mohl přiblížit jen tak na dva až tři metry, ale za pár dní získala důvěru a já mohl stát těsně vedle ní. Jediné, co nedovolila, bylo krmení dobrotami z ruky. Z misky, která je součástí bidla, ale žrala jak neurvalá. A to jsem už věděl, že nebude problém ji odchytit, protože „získala důvěru“.
Na chycení byl jen jediný pokus. Vyšel
Vůbec se mi do toho nechtělo, protože vím, jak byla šťastná, když spolu lítali všichni dohromady a navzájem se doplňovali svým radostným křikem, protože přeci jenom byla svobodná, mohla si dělat, co chtěla a přitom se každý den dolétla nažrat. Kdyby byl začátek léta, nechal bych tuto akci až na podzim, ale vzhledem k ročnímu období nezbývala jiná možnost. Nachystal jsem si tedy plavačkový (rybářský) podběrák a věděl, že eklekta musím chytit hned, jak dosedne na bidlo. Měl jsem jenom jeden pokus, protože pokud by se mi to nepodařilo, pták by zcela jistě ztratil důvěru a to by byl konec. Ale povedlo se a vše se odehrálo tak rychle, že papoušek ani nevěděl, co se stalo, a byl v přepravce.
Co k tomu dodat? Že by mě nikdy nenapadlo, co všechno mohou ti dva arušáci dokázat a nebýt jich, eklektus by časem nebyl. Jsem na ně za to hrdý a opět jsem o něco chytřejší a o další krok blíž k našemu vzájemnému porozumění. Samička (mimochodem, divoký papoušek, nešlo o ochočeného domácího mazlíčka) strávila ve volné přírodě asi tři týdny a bez jakýchkoliv problémů přežila a prospívala.
