Jan Potůček 
Poprvé v podzimním termínu se o uplynulém víkendu sešli chovatelé papoušků ze severovýchodních Čech na tradičním setkání na Merklově statku ve Skaličce u Hradce Králové. Ačkoli plánovali dvojí setkání ročně již od loňské první akce, podzimní část se jim podařilo zorganizovat až tuto sobotu 2. prosince, kdy do Skaličky přijela třicítka skalních fanoušků chovatelských seminářů. Vyslechli si prezentaci hlavního organizátora setkání Jirky Vojtěcha o jeho chovu mutačních neofém modrohlavých a agapornisů růžohrdlých výstavního typu a přednášku veterinářky MVDr. Veroniky Milerské o preventivních opatřeních v chovech exotických ptáků a nové výjezdní ambulanci pro chovatele papoušků ve východních Čechách, již provozuje na Hradecku a Pardubicku.
„Záskok“ za Martina Papače
„Původně jsme byli domluveni, že hlavní přednášku bude mít Martin Papač o genetice a chovu mutačních papoušků. Martin se ale musel na poslední chvíli omluvit, takže došlo k tomu, k čemu by stejně došlo někdy v budoucnu a přednášky jsem se musel ujmout já,“ vysvětlil na úvod Jirka Vojtěch. Do poslední chvíle podle něj nebylo jisté, zda se podzimní setkání uskuteční či nikoli, protože počet zájemců kolísal. „O tom, že budeme tato setkání dělat dvakrát ročně, jsme uvažovali už delší dobu. Nakonec jsme si řekli, že ho uspořádáme i při nižší účasti, protože nám všem jde především o to setkat se a popovídat si,“ dodal. Což byla nakonec pravda: i tentokrát dorazili chovatelé, kteří se setkání na Skaličce účastnili vůbec poprvé.
K TÉMATU: Východočeští chovatelé papoušků se sešli ve Skaličce, ohromila je přednáška o péči ptáků v Zoo Plzeň
Úvodní přednášky se zhostila veterinářka Veronika Milerská, stejně jako letos v dubnu při jarním setkání ve Skaličce. Tentokrát ale nezastupovala brněnskou Kliniku chorob ptáků, plazů a drobných savců, již před několika měsíci opustila, ale nově vzniknou výjezdní ambulanci a budoucí specializovanou veterinární ordinaci pro exotické ptactvo, již bude provozovat v Hradci Králové. „Chovatelům z východních Čech aktuálně nabízím možnost osobní návštěvy v chovu, odběr vzorků a základní analýzu z krve a trusu. Ve spolupráci s laboratořemi v Plzni a Nizozemí můžu zajistit i testy na PFBD, AVP, chlamydie, určení pohlaví pomocí DNA a testy na bornaviry,“ upozornila Veronika Milerská.
Východočeši mají výjezdní aviární ambulanci
Výjezdní ambulance je aktivní prakticky v celém Královéhradeckém kraji a na Pardubicku, Veronika Milerská je ale podle svých slov po předchozí domluvě ochotna vyjet i dál, například do Brna, kde předtím působila. „Spíše se ale stává, že někteří moji bývalí klienti z Brna jezdí za mnou do Hradce Králové,“ přiblížila. Většinou jde o majitele domácích mazlíčků. Naopak výjezdní ambulanci uvítají větší chovatelé. „Je lepší, když odběry probíhají u nich a nemusí převážet větší počty ptáků do veterinární ordinace,“ vysvětlila Veronika Milerská, která zároveň působí na pardubické Veterině Aesculap na sídlišti Dukla jako specialistka na ptáky, plazy a drobné savce.
ROZHOVOR: S nástupkyněmi Viktora Tukače o brněnské Klinice chorob ptáků, plazů a drobných savců
Účastníky setkání zajímalo, jak papoušky ve venkovních voliérách ochránit před ptačí chřipkou, která začátkem letošního roku postihla i Českou republiku a Státní veterinární správa aktuálně varuje před jejím možným návratem. „Papoušci nejsou vůči ptačí chřipce tolik náchylní jako drůbež,“ ujistila Veronika Milerská. „Neměli by ale přijít do kontaktu s trusem volně žijících ptáků. Doporučuje se tedy krmit papoušky v zázemí nebo krmení umisťovat pod krytá místa. Vůbec nejistější ochrana je ptáky chovat uvnitř budov, což ale není vždycky možné,“ připustila. Případy nakažení papoušků ptačí chřipkou v České republice dosud nebyly podle Veroniky Milerské doloženy.
Chovatelé u podezřelých úhynů odmítli testy
„Měli jsme podezření u několika úhynů, ale to bychom museli papouška zaslat na testy do speciální laboratoře Státní veterinární správy a s tím by musel chovatel souhlasit. Pokud by se ale ptačí chřipka prokázala, znamenalo by to, že by musel vybít celý chov, takže žádný chovatel s testováním uhynulého ptáka nesouhlasil,“ vysvětlila Veronika Milerská. Během letošního jara Státní veterinární správa zlikvidovala v ohniscích nákazy ptačí chřipky v soukromých chovech i některé papoušky. Chovatelé se ale mohou proti takovému postupu bránit včasným podáním žádosti i výjimku, kterou je třeba doručit písemně k místně příslušné Krajské veterinární správě. „Včasnost hraje klíčovou roli,“ upozornila Veronika Milerská.
ČTĚTE TAKÉ: Do Kálnice se sjelo přes 60 slovenských a českých chovatelů na seminář o papoušcích
Mimochodem, sobotního setkání ve Skaličce se stejně jako na letos na jaře účastnila i bývalá kolegyně Veroniky Milerské z brněnské Kliniky chorob ptáků, plazů a drobných savců Veronika Sochorcová, která tuto kliniku, dříve proslavenou MVDr. Viktorem Tukačem, také již opustila (s oběma veterinářkami jsme přinesli rozhovor letos v dubnu, s Veronikou Milerskou nabídneme aktuální rozhovor příští týden).
Chov mutačních neofém v uzavřených místnostech
Na veterinární přednášku navázal Jirka Vojtěch svými dvěma prezentaci o své chovu mutačních papoušků. První část věnoval neofémám modrohlavým, jejichž chovu se věnuje dlouhá léta. „Bohužel nemám prostory pro venkovní voliéry, takže můj chov je kompletně umístěný uvnitř v domě. Jde o čtyři místnosti a momentálně připravuji pátou,“ přiblížil.
Chov papoušků v uzavřených místnostech představuje od podzimu do jara problém z hlediska regulace vlhkosti a tepla. „Jde o bývalý kravín, který má velmi silné zdi a zhruba od polovina října bývají nasáklé vlhkostí. Proto musím neustále topit a větrat. Kvůli tomu v mých chovných místnostech v zimě neklesne teplota pod deset stupňů a mám hnízdní sezónu prakticky po celý rok,“ vysvětlil Jirka Vojtěch. Kvůli studené zemi upravoval o proletové voliéry pro mladé neofémy. „Původně jsem je měl postavené až k podlaze, na kterou neofémy rády sedají. Byla ale neustále studená a vlhká, takže hrozilo, že neofémy onemocní. Proto jsem vymyslel a postavil určité pódium a dno voliér zvedl,“ ukázal Jirka Vojtěch na fotografiích, jak se vypořádal s potenciální hrozbou pro mláďata.
Od mělkých k hlubokým bednovým klecím
Pro chovné páry neofém modrohlavých používal nejprve bednové klece z bílého lamina o velikosti 120 x 60 x 68 cm, u kterých používá výsuvné šuplíky z nerezu pro výměnu podestýlky (používá bukové štěpky, které mají dobré savé vlastnosti). Čelní rám je z pletiva a jsou na něm dvířka, kontrolní otvor pro budku, koupelnička a krmítka. V první chovné místnosti má umístěny tři řady takovýchto klecí nad sebou. „Bednové klece se mi osvědčily z hlediska dobrého čištění i přehledu o ptácích, ale zaberou víc prostoru, ptáci v nich mají menší klid a musím je častěji čistit,“ popsal Jirka Vojtěch zkušenosti s prvním typem bednových klecí. V druhé chovné místnosti proto zvolil pro bednové klece kombinaci hliníku a polykarbonátu, umístil pouze dvě klece nad sebe a orientoval je na hloubku.
Klece v druhé chovné místnosti mají rozměry 70 x 140 x 85 cm. „U klecí orientovaných na hloubku se ptáci cítí bezpečněji, jsou klidnější. Díky polykarbonátu, který jsem použil jako mezistěny, je v nich dobrá světelnost. Do místnosti se taky vejde víc klecí,“ shrnul výhody nového řešení Jirka Vojtěch. Do třetí místnosti umístil zmiňované voliérky na odstav mláďat a přípravu ptáků před chovnou sezónou. Zcela samostatně má Jirka Vojtěch klece pro ptáky před odvozem. „Mám je v přípravně krmiva. Od kolegů ze zahraničí jsem převzal jejich zkušenost, že ptáky, kteří jsou určení na prodej, dávají před cestou do přípravných klecí, aby si zvykli na nový prostor. Když to neofémy vydrží, bez problémů pak přežijí i delší cestu autem,“ popsal.
Jakou budku pro neofémy? Vyšlo to až napotřetí
Jirka Vojtěch dlouhou dobu předkládal neofémám modrohlavým tři typy hnízdních budek. Klasickou o rozměrech 17 x 14,5 x 26 cm s vletovým otvorem o průměru 6 cm, dvakrát lomenou s vnitřními rozměry dna 17 x 14 cm, výškou 33 cm a vletovým otvorem s průměrem 6 cm a žebříčkem z pletiva a „obrácené L“ s vnitřním rozměrem dna 17 x 14 cm, výškou 28 cm a výškou od dna k plošince „L“ 14 cm a vletovným otvorem o průměru 6 cm. „Nejvíc se mi osvědčil třetí typ. Mláďata se z ní nedostanou dříve, než jsou plně opeřená a připravená k opuštění budky. U druhého typu naopak vylézala ještě neopeřená a špatně se čistil žebříček z pletiva,“ přiblížil Jirka Vojtěch. Aby ptákům zajistil klid a měl přehled o tom, jak se chovají a zda se chystají hnízdit, zavedl si ve všech čtyřech chovných místnostech kamerový systém.
Neofémy modrohlavé mají u Jirky Vojtěcha neskutečný servis v podobě bohatých krmných dávek. Jako základ využívá krmnou směs Slaats Neophema, kterou doplňuje senegalským prosem v klasech. Dále mají všechny neofémy k dispozici dřevěné uhlí, grit Whitte Molen, sépiovou kost a vaječnou míchanici. „Suché směsi a grit jim předkládám v koupelničkách typu Shara, vaječnou směs na keramických miskách,“ popsal Jirka Vojtěch. Při přípravě vaječné míchanice se mu osvědčilo dávat jako základ rýži a doplňovat do ní také brokolici. Vyhlášený je také svojí buchtou pro neofémy, kterou poté strouhá a podává ve formě vlhčí sladké strouhanky. Jirka Vojtěch také hodně sází na doplňkové zelené krmivo z přírody.
Mladé samičky pomáhají matce s krmením
„Do vody se mi osvědčil přípravek Avidres Plus, dva mililitry na jeden litr vody. Vodu předkládám neofémám v pítkách pro křečky, takže do ní nedostanou žádnou nečistotu a vydrží jim i několik dní čistá. Každá neoféma si na tento způsob pití zvykne do dvou dnů,“ ujišťuje Jirka Vojtěch. Chovnou sezónu u neofém má od poloviny ledna do října, kdy musí ptákům přitápět a uměle prodlužovat den. Nikdy mu ovšem nehnízdí úplně všechny páry. „Hodně důležité je hlídat vlhkost vzduchu, neofémy jsou na ni hodně háklivé,“ varuje. U odchovaných mláďat se snaží mladé samečky co nejdříve oddělit od chovného páru, protože na ně často útočí otec, který je vnímá jako konkurenty. Naopak mladé samičky nezřídka pomáhají matce s krmením mláďat při dalším hnízdění.
A kterým mutacím neofém modrohlavých se Jirka Vojtěch věnuje? Jde o modré běloprsé, aqua, tyrkys, modré pallid, lutino, šedé modré, šedé skořicové a pallid, opalinové a lemované. Naopak v chovu agapornisů růžohrdlých je v podstatě nováčkem, věnuje se jim teprve druhým rokem. „Původně jsem je choval v bednových klecích po neofémách, ale teď pro ně už chystám samostatnou chovnou místnost, která bude řešena trochu jinak,“ přiblížil svoje plány. A proč se pustil zrovna do agapornisů? „Neofémy se nedají moc vystavovat, hodně ptáků uhyne. U agapornisů to je jiné. Specializoval jsem se tedy na agapornise výstavního typu a vstoupil jsem i do českého Agaporis klubu,“ vysvětlil Jirka Vojtěch.
Velké plány s výstavními agapornisy
Oproti neofémám jsou agapornisové velmi odolní ptáci, ale také jsou to velcí ničitelé. Bidla jim chovatel musí předkládat buková, protože jiná by okamžitě zničili. Před hnízděním párům předkládá i vrbové proutky, z nichž samice vytváří vystýlku hnízdní budky. Budky používá klasické ležaté o vnitřních rozměrech 15 x 28 x 15 cm bez bidla u vletového otvorů. Dno a boky budky jsou ze spárových borových desek, zbytek k překližky o tloušťce 8 mm. Základem krmení agapornisů u Jirky Vojtěcha je suchá směs zrnin Slaats – Agapornis Champ Rudi Bleyen. Při odchovu mláďat pak každý pár dostává jeden až dva klasy senegalského prosa týdně. Doplňkové krmivo je podobné jako u neofém, včetně dřevěného uhlí a sépiové kosti.
Jak se připravují agapornisové na výstavu? „Samotná příprava trvá jeden až dva měsíce. Ptáci si musí zvyknout na cizí lidi, takže je nejprve zklidním v menších klecích, které dávám do svojí kanceláře v práci, kam neustále někdo chodí. Poslední týden až dva před výstavou je přendám do bodovaček a opět je nechám v kanceláři,“ popisuje Jirka Vojtěch. Před samotným vystavováním je důležité koupání a úprava peří. Z jednotlivých mutací agapornisů růžohrdlých se Jirka Vojtěch soustředí na zelené, D zelené a DD zelené, aqua, skořicové aqua, D aqua, modré opalinové violet, lutino, opalinové lutino, D lutino, skořicové zelené, oranžovolící zelené, DD a pallid a nejnověji také na bronzově plavé. „Tyto ptáky jsem si dovezl z Belgie od chovatele, kterému je asi dvacet let a neskutečně agapornisy žije,“ svěřil se Jirka Vojtěch, kterého v březnu čeká přijetí mezi řádné členy Agapornis klubu.
Podzimní chovatelské setkání se Skaličce se vydařilo a i přes nižší účast než na jaře šlo o velmi povedenou akci. Řada chovatelů zůstala na Merklově statku do pozdních nočních hodin a vyměňovala si informace a zkušenosti ze svých chovů. Dalšího podobné setkání se ve Skaličce u Hradce Králové odehraje už za necelý půlrok.
Úvodní foto: Jan Potůček, Ararauna.cz
