Východočeští chovatelé papoušků se sešli ve Skaličce, ohromila je přednáška o péči ptáků v Zoo Plzeň

UVNITŘ FOTOGALERIE – Letošní jaro je rekordní z hlediska počtu celostátních setkání chovatelů papoušků. Po tradičním V.I.P. setkání chovatelů ve středočeských Kozovazech, na které o týden později navázalo setkání papouškářů v Bohdanči u Kutné Hory se po dalším týdnu o uplynulé sobotě 1. dubna sešli východočeští chovatelé papoušků ve Skaličce u Hradce Králové. Akci pořádal již potřetí Jirka Vojtěch, chovatel mutačních neofém modrohlavých a agapornisů. Hlavním lákadlem setkání byla přednáška ošetřovatele ptáků Milana Hřebíka z plzeňské zoologické zahrady, který se stará bezesporu o největší ptačí kolekci nejen v českých a slovenských zoo, ale obecně u chovatelů.




Nejprve o veterině

Předskokany hlavnímu řečníkovi dělaly veterinářky z brněnské Kliniky chorob ptáků, plazů a drobných savců Veronika Milerská a Veronika Sochorcová, které převzaly praxi po zesnulém doktorovi Viktoru Tukačovi (rozhovor s nimi si brzy budete moci přečíst i na Ararauně). Veronika Milerská představila činnost kliniky a služby, které nabízí chovatelům papoušků. „Konzultace poskytujeme nejen osobně na klinice nebo telefonicky, ale také po e-mailu,“ ujistila. Klinika zajišťuje prakticky všechna základní vyšetření, včetně nemocí typu PBFD, chlamydií či určení pohlaví pomocí DNA. Pro většinu těchto testů není nutný odběr krve, stačí zaslat čtyři až pět čerstvě vytrhnutých peříček (ideálně ze zad papouška).

K TÉMATU: Kurátorka Loro Parque Márcia Weinzettl v Česku: v Kozovazech přednášela o arech kobaltových

Organizátor setkání Jirka Vojtěch (Foto: Jan Potůček, Ararauna.cz)

Brněnskou Kliniku chorob ptáků, plazů a drobných savců představila doktorka Veronika Milerská (Foto: Jan Potůček, Ararauna.cz)

Zoo Plzeň, ptačí ráj to na pohled

Ale to už se slova ujal Milan Hřebík z plzeňské zoo, která chová na 150 druhů ptáků, přičemž většina z nich je umístěna v podkroví nenápadného domu poblíž výběhu tučňáků. Ve stovce klecí a voliér poletují nejen papoušci, ale i exotičtí holubi, drobní exoti či sovy. Ačkoli všichni tito ptáci nemají přístup do venkovních voliér, většinu druhů se daří úspěšně množit. Je to ale úspěch vykoupený hodinami a hodinami úmorné práce, aby se opeřenci cítili co nejlépe a dostávali co nejlepší péči. Pravidelní čtenáři internetového deníku Ararauna.cz si vzpomenou na dva roky starý rozhovor s Milanem Hřebíkem, v němž popisoval svoji každodenní anabázi v plzeňské zoo. Pro účastníky setkání na Skaličce šlo o překvapivou novinku.

ČTĚTE TAKÉ: Milan Hřebík, ošetřovatel ptáků v Zoo Plzeň: Papoušky je třeba pořád něčím zaměstnávat

Milan Hřebík je vlastně takový „bio chovatel“. Po celý rok ptákům nosí čerstvé krmivo a materiál z přírody. Nekončí u pravidelné výměny bidel a tu a tam větví na okus jako většina chovatelů. „Právě teď začíná sezóna, kdy můžete dávat ptákům spoustu užitečných věcí z přírody. Ať už jde o větve s pupeny a květy nebo pampelišky, začínají kvést špendlíky a hlohy, začínají růst trávy…“ popisoval Milan Hřebík a ukazoval fotografie z neveřejného zázemí chovu ptáků v plzeňské zoo. Obden vyměňuje ve všech klecích větve na okus, zejména na jaře u ptačího osazenstva boduje s kvetoucími větvičkami nebo kočičkami. „Ptáci je milují. Dokáží u nich strávit hodiny,“ líčí Milan Hřebík.

Zájem o setkání byl velký, sál Merklova statku ve Skaličce byl plný (Foto: Jan Potůček, Ararauna.cz)

Hlavním bodem programu byla přednáška Milana Hřebíka z plzeňské zoo (Foto: Jan Potůček, Ararauna.cz)

Chovatelské setkání ve Skaličce se konalo potřetí (Foto: Jan Potůček, Ararauna.cz)

Čím vším se dá zavděčit ptákům

Nejde však jen o větve. Milan Hřebík svým svěřencům vozí i drny s trávou, mechy, lesní hrabanku, luční klásky, šišky, pampelišky i s kořenem, šťovíky a další přírodní pochutiny. „Speciálně se mi osvědčily drny s trávou. Pokud jsou ve voliéře nějací agresivní ptáci, za drn se mohou schovat slabší jedinci, které by jinak agresor dokázal i zabít,“ popisuje Milan Hřebík. „Často se to děje s mláďaty, které náhle začne pronásledovat samec z rodičovského páru, protože jde znovu do toku.“ Mechy zase oceňují křepelky a další menší ptáci, ale i nestoři kea, kterým Milan Hřebík pravidelně plní dutý kmen lesní hrabankou a dalšími „specialitami“, které pak keové s radostí vyhazují ven a prohrabují.

„Naše ošetřovatelky mě proto nemají moc rády, protože papoušci pak dělají v klecích větší nepořádek, ale jde hlavně o to, aby se nějak zabavili a cítili se dobře,“ líčí Milan Hřebík. Jeho hlavní touhou je každému druhu poskytnout takové podmínky, aby se mohl přirozeným způsobem rozmnožit. „Mimo naše zázemí máme v areálu zoo voliéru s ary vojenskými. Koordinátor chovného programu pro zoologické zahrady zakázal jejich rozmnožování, ale samice snesla vejce z bidla na zem, kde se rozbilo. Bylo mi to líto, tak jsem navrhl kolegyním, které se o ary starají, aby jim poskytly budku. Nakonec jsem jim ji instaloval sám a podařilo se nám odchovat jedno mládě,“ říká Milan Hřebík.

S ary vojenskými to ale v Plzni nedopadlo dobře, protože chovná samice se nakazila tuberkulózou a uhynula. Zahradě tak zůstal chovný samec a odchované mládě. „Tuberkulóza se bohužel u ptáků nedá rozeznat jinak než postmortálně,“ posteskl si Milan Hřebík. „Samice se zřejmě nakazila od vrabců, kteří se díky velkým okům voliéry běžně dostávají dovnitř a uzobávají arům z misek,“ vysvětlil. Zoo si nyní není jista, zda i samec není nakažen tuberkulózou, ale nelze to nijak ověřit. „Rádi bychom chovného samce vyměnili za mladého ptáka do páru k našemu odchovanému mláděti, ale když nemáme jistotu, zda náhodou také netrpí turberkulózou, raději to neuděláme,“ dodal Milan Hřebík.

Tvrdé jádro účastníků setkání ve Skaličce (Foto: Jan Potůček, Ararauna.cz)

Kakadu filipínští i přírodní andulky

Plzeňská zoo je mezi chovateli papoušků proslulá i chovem kakadu filipínských. Momentálně chová pět ptáků tohoto nejvzácnějšího druhu kakadu. „Máme jeden pár, dva samce a jednu samici, která je ale oškubaná a momentálně se ji snažíme dát dohromady,“ přiblížil Milan Hřebík. Zajímavý je i chov přírodních andulek, které jsou druhou až třetí generací ptáků dovezených z volné přírody. Plzenští je získali ze Zoo Kolín nad Rýnem. „Původně jsme měli dva páry, z těch však jeden už uhynul. Nyní máme společně s našimi odchovy osmnáct přírodních andulek,“ konstatoval Milan Hřebík. „Hnízdí však hůře než domestikované andulky, které jsou běžné v českých chovech,“ varoval.

V plzeňské zoo mají přírodní andulky obvykle snůšku tří vajec a pár odchová jedno až tři mláďata, zatímco běžné andulky mívají snůšku až pěti vajec a dokáží odchovat všechna mláďata. „Nové páry si už sestavujeme z vlastních odchovů,“ uvedl Milan Hřebík. Samostatnou část přednášky poté věnoval dokrmování nestorů kea, které se ale netýkalo odchovů plzeňské zoo, ale od soukromého chovatele Luboše Palkoviče, který se na Hřebíka obrátil s žádostí o pomoc. „Keové jsou neskutečně hraví ptáci, ale také velcí likvidátoři. Jsem celkem rád, že už šli z domu, protože nám úplně zdevastovali kuchyň,“ přiznal Milan Hřebík.

Většina ošetřovatelů dělá spíš „na pohodu“

Ošetřovatel plzeňské zoo také porovnal úroveň chovatelského zázemí pro papoušky v dalších českých zoologických zahradách. Pozastavil se nad tím, že některá zoo jsou schopna chovat vzácné papoušky, kteří byli předtím zabaveni Českou inspekcí životního prostředí, ve voliérách, kde jsou místo bidel topůrka od sekyr a místo čerstvých větví jim dávají k okusu vyřazené staré skříně. „Je to o pohodlnosti toho kterého ošetřovatele. Měli jsme u nás v Plzni na stáži kolegu z jiné zoo a ten si mi po několika dnech postěžoval, že tempo, kterým pracuji, je pro něj smrtelné. Že on to chce dělat víc na pohodu,“ popsal Milan Hřebík. S takovým přístupem ale zoo končí u klasických voliér s dvěma bidly a průměrným krmivem, což v konečném důsledku ptáky příliš nemotivuje k hnízdění.

Milan Hřebík se vedle ptáků v plzeňské zoo stará i o svůj soukromý chov papoušků, v němž má ary zelenokřídlé, ararauny, kakadu bílé, amazoňany a další velké papoušky. I díky tomu je jeho pracovní den opravdu nabitý a rozhodně nekončí v pět hodin odpoledne, kdy odchází ze zoologické zahrady. „Není to ale takový zápřah, jaký jsem zažíval předtím, než jsem nastoupil do zoo,“ ujišťuje Milan Hřebík. „Předtím jsem pracoval jako zootechnik v JZD a tam jsem trávil o mnoho hodin více, do práce jsem vstával ve dvě ráno a končil jsem pozdě večer.“ Přesto je pro většinu chovatelů nemyslitelné, aby se o papoušky starali podobně intenzivně jako dnes Milan Hřebík v plzeňské zoo.

Přednáška ze Skaličky však určitě mnohé přítomné motivovala. Vždyť víc než padesátku přítomných na východočeském setkání tvořila i zvučná jména opravdu velkých chovatelů, z nichž minimálně tři již dosáhli vlastních odchovů arů hyacintových. Pokud vše půjde podle plánu, mělo by se setkání ve Skaličce letos zopakovat ještě jednou na podzim.

Úvodní foto: Jan Potůček, Ararauna.cz




Komentáře jsou uzavřené.