Kurátorka Loro Parque Márcia Weinzettl v Česku: v Kozovazech přednášela o arech kobaltových

UVNITŘ FOTO A VIDEO – O chovu arů kobaltových v největším papouščím parku na světě, Loro Parque na kanárském ostrovu Tenerife, přednášela na sobotním 12. ročníku V.I.P. setkání chovatelů papoušků ve středočeských Kozovazech kurátorka ptáků tohoto parku Márcia Weinzettl. Bylo to poprvé, co Weinzettl zavítala do České republiky a podruhé, co kurátor Loro Parque vystoupil na chovatelském setkání v Kozovazech. Loni zde přednášel Weinzettlin předchůdce Juan Cornejo. „Ary kobaltové chováme od roku 2006, kdy jsme si z Brazílie dovezli dva páry,“ popsala Márcia Weinzettl. Za pouhý půlrok jeden z párů odchoval první mládě.




Momentálně Loro Parque chová 29 arů kobaltových a z této skupiny vytvořil devět chovných párů. Všichni ptáci jsou majetkem brazilské vlády, jíž Loro Parque postupně zasílá část odchovaných mláďat. „Jenom za loňský rok jsme do Brazílie poslali devět arů kobaltových. Před jedenácti lety jsme tedy získali čtyři jedince, ale zpět jsme jich poslali devět,“ zdůraznila Márcia Weinzettl. Za jedenáct let, co se Loro Parque věnuje chovu arů kobaltových, dokázal tento ptačí park odchovat 34 mláďat. Z toho 65 procent přirozeným způsobem pod rodiči, 23 procent uměle ručně a 12 procent pod chůvami, například pod ary zelenokřídlými.

Loro Parque si pěstuje vlastní palmy licuri

Arové kobaltoví jsou potravní specialisté, ve své domovině v severovýchodní Brazílii se živí plody palmy licuri. Loro Parque si nechal tyto palmy dovézt a pěstuje je, aby papouškům poskytl co nejlepší podmínky pro hnízdění. Vybudoval také arům kobaltovým umělé skalní stěny, v jejichž puklinách arové hnízdí. Hnízdní nory vedou do klasických dřevěných budek, které ale mají výrazně dlouhé a zahnuté chodby a napodobují tak situaci ve volné přírodě. Chovné voliéry pro ary kobaltové jsou 12 metrů dlouhé, dva metry široké a 2,3 metru vysoké. „Uvnitř je bujná vegetace, kterou mohou arové různě opracovávat. Poskytujeme jim také různě silná bidla, protože ptáci by neměli mít všechna bidla stejně tlustá,“ uvedla Márcia Weinzettl.

K TÉMATU: Loro Parque poslal devět arů kobaltových do Brazílie, výměnou získá nepříbuzné ptáky

Po ary je důležité, aby se v chovném zařízení cítili dobře a mohli se neustále něčím zaměstnávat, zdůraznila kurátorka Loro Parque. Veterináři papoušky pravidelně kontrolují, dělají jim odběry a testy na různé nemoci. Krmné dávky arů kobaltových v Loro Parque se příliš neliší od způsobu, jakým velké ary krmí čeští chovatelé. „Krmíme třikrát denně. Ráno směsí ovoce a zeleniny, okolo poledne směsí zrní Versele Laga Prestige Premium Macaw Mix) a večer směsí ořechů,“ popsala Márcia Weinzettl. V hnízdním období se ještě přidávají zmiňované plody palmy licuri. Všechny voliéry jsou vybaveny sprchami, kterými ošetřovatelé ary pravidelně rosí.

Márcia Weinzettl při přednášce na letošním V.I.P. setkání chovatelů papoušků v Kozovazech (Foto: Jan Potůček, Ararauna.cz)

Zájem o prezentaci kurátorky ptáků Loro Parque byl enormní (Foto: Jan Potůček, Ararauna.cz)

Loro Parque úzce spolupracuje s brazilskou vládou a poskytuje jí část odchovaných mláďat arů kobaltových (Foto: Jan Potůček, Ararauna.cz)

Márcia Weinzettl přednášela ve španělštině, do češtiny překládal Sebastian Franco (Foto: Jan Potůček, Ararauna.cz)

ČTĚTE TAKÉ: Zoo Praha začala stavět Rákosův pavilon pro ary kobaltové, kakaduy palmové a trichy orlí

Loro Parque také podporuje in situ programy na podporu arů kobaltových ve volné přírodě. Poskytuje finanční prostředky na kompenzace zemědělcům, jimž arové zničí úrodu. Dříve se velmi často stávalo, že zemědělci ary stříleli jako škodnou, nyní mají jistotu, že za zničenou úrodu dostanou náhradu a papoušky nepronásledují. I díky tomu volně žijící populace arů kobaltových postupně posiluje. Podle posledních údajů brazilských úřadů nyní čítá přes 1 300 jedinců. Podpůrné programy s kompenzacemi škod brazilským zemědělcům pochválil na V.I.P. setkání v Kozovazech i další zahraniční host, britský chovatel Harry Sissen. „Před třiceti lety úřady na ochranu přírody tvrdily, že za poklesem stavu arů kobaltových byl nelegální odchyt a obchod. Nebyla to pravda!“ zdůraznil Sissen.

Poslední veřejné vystoupení Harryho Sissena

Osmasedmdesátiletý britský chovatel pojal vystoupení v Kozovazech jako svou poslední veřejnou chovatelskou přednášku. Jeho vyprávění účastníkům semináře tlumočila veterinářka Ľubica Nečasová. Harry Sissen se proslavil zejména chovem vzácných a velkých druhů arů, ale také kakadu nebo arararů. V Kozovazech vzpomínal, jak na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let minulého století dokázal odchovat rosely slámožluté, které byly v té době velmi vzácné a dokázal za pár těchto papoušků získat pár arů hyacintových. V jeho kolekci již v osmdesátých letech nechyběly ani takové vzácnosti jako arové kaninda nebo arové kobaltoví. „Pro ary kanindy jsem si jel k holandskému prodejci v době, kdy se o nich ještě tvrdilo, že jsou poddruhem, barevnou variací nebo mutací ary ararauny,“ vzpomínal Harry Sissen.

NAPSALI JSME: Ara kaninda je vzácnější, než se předpokládalo. Víc než ara kobaltový

„Jakmile jsem ty ptáky spatřil na vlastní oči, bylo mi jasné, že to je nový druh. Ve všem se od ararauny lišil: barvou, velikostí těla, tvarem zobáku i charakterem,“ dodal Sissen. Ary kanindy se mu podařilo rozmnožit jako prvnímu chovateli na starém kontinentu. I když to nebylo lehké. „Zahnízdili mi krátce poté, co jsem si je dovezl. Jeden den jsem v budce našel vajíčko, ale druhý den bylo vyhozené pod budkou. Naštěstí spadlo do kupy slupek od slunečnice a nic se mu nestalo. Dal jsem ho do líhně a tak se mi podařilo odchovat první kanindu v Evropě,“ líčí Harry Sissen a dodává, že se o prvenství pře s prezidentem Loro Parque Wolfgangem Kiesslingem, kterému se to podařilo o rok dříve. „Kanárské ostrovy jsou ale Afrika, takže první v Evropě jsem byl já,“ tvrdí Sissen.

Harry Sissen přednáší o svých dlouholetých zkušenostech s chovem arů, překládá veterinářka Ľubica Nečasová (Foto: Jan Potůček, Ararauna.cz)

Organizátor V.I.P. setkání chovatelů v Kozovazech Zdeněk Vandělík děkuje Harrymu Sissenovi za jeho přednášku. Uprostřed překládá Sebastian Franco. (Foto: Jan Potůček, Ararauna.cz)

Úvodní přednášku letošního chovatelského setkání v Kozovazech přednesl Martin Smrček (Foto: Jan Potůček, Ararauna.cz)

Ačkoli kakaduy nechovám, téma agrese mezi partnery u bílých kakaduů mne hodně zajímá, říká Martin Smrček (Foto: Jan Potůček, Ararauna.cz)

Pašování arů kobaltových z Jugoslávie

Mezi největší Sissenovy chovatelské úspěchy patří bohaté odchovy arů červenouchých, ale také arů hyacintových. Svého času choval až sedmnáct jedinců největšího papouščího druhu na světě. Početné odchovy však upoutaly pozornost britských orgánů ochrany přírody, které se na Sissena zaměřily a provedly u něj domovní prohlídku. Bylo to krátce poté, co si z tehdejší Jugoslávie dovezl několik arů kobaltových, tehdy i dnes velmi vzácně chovaných papoušků, kteří se mezi soukromými chovateli téměř nevyskytují. Sissen si je chtěl do Británie dovézt legálně, ale protože si na všechny tyto ptáky v zajetí činí nárok brazilská vláda a ve spolupráci s úřady evropských zemí to nešlo, nepodařilo se mu takový převoz zajistit. Rozhodl se tedy, že je do Británie propašuje nelegálně.

ČTĚTE TAKÉ: Za pašování arů kobaltových do Česka padnul trest tři roky vězení

„Upravil jsem si k tomu auto, kterému jsem vyndal nádrž a místo ní jsem umístil černou bednu na ary. Papoušci jsou ve tmě klidní a neozývají se. Jenže jsem musel vyřešit, co s nádrží. Provizorně jsme tedy dali kanystr s hadičkami na místo spolujezdce a takovým způsobem jsme vždycky přejeli hranice,“ popsal účastníkům setkání v Kozovazech. Sehnat další ary kobaltové se ale ukázalo být téměř nemožné. Navíc brzy po cestě z Jugoslávie provedli na Harryho farmě razii celníci. „Vytáhli mě z postele a zabavili všechny dražší ptáky. Skoro všechny voliéry zůstaly po jejich návštěvě prázdné,“ neskrýval Harry Sissen ani po letech emoce. Ačkoli získal drtivou většinu ptáků legálně, soud jej odsoudil na několik let do vězení a uložil mu souhrnnou pokutu 180 tisíc liber.

Premiérové setkání dvou šéfredaktorů: dva dny před seminářem v Kozovazech se Ladislav Žoha (vlevo) stal šéfredaktorem časopisu Papoušci. Vpravo šéfredaktor konkurenčního časopisu Nová Exota Jan Sojka. (Foto: Jan Potůček, Ararauna.cz)

Zakladatel Papouščí zoologické zahrady Vlastimil Škrhák a chovatel mutačních pyrur Vítězslav Eliáš předávají upomínkové hodiny Zdeňkovi Vandělíkovi, zakladateli chovatelských setkání v Jirnech a Kozovazech (Foto: Jan Potůček, Ararauna.cz)

Účastníci setkání při jedné z přestávek mezi přednáškami (Foto: Jan Potůček, Ararauna.cz)

Organizátoři V.I.P. setkání chovatelů v Kozovazech Ladislav Žoha a Zdeněk Vandělík (Foto: Jan Potůček, Ararauna.cz)

Harryho farma skončila v dražbě, on ve vězení

Takovou sumu Harry Sissen neměl, proto se úřady rozhodly zkonfiskovat jeho chovatelskou farmu a vydražit ji za oněch 180 tisíc dolarů. „Naštěstí ji koupil můj vnuk, který prodal své podíly v cenných papírech. Farma je teď tedy oficiálně psaná na něj,“ prozradil Harry Sissen. Léta ve vězení zasvětil kresbám ptáků a především papoušků. Ukázky jeho děl byly k vidění a prodeji i v Kozovazech. „Neměl jsem žádné umělecké školy, učil jsem se od základů sám. Třeba jsem koumal nad tím, jak dospět ke správné barvě ary zeleného. Má takové žlutější peří, ale když jsem přidal do zelené žlutou, stále to nebylo ono. Nakonec jsem přišel na to, že je třeba přimíchat i hnědou. Kdybych studoval uměleckou školu, věděl bych to hned,“ popisoval své kreslířské začátky.

Příběh Harryho Sissena jistě není tak jednobarevný, jak mohlo vyplynout z jeho přednášky v Kozovazech, ukazuje však, že některá rozhodnutí orgánů ochrany přírody vycházejí z předpojatosti vůči chovatelům a z neznalosti. Sissenovi bylo například vyčítáno, že si propašoval do Británie vajíčka některých druhů arů z Brazílie, přitom tento chovatel v Jižní Americe nikdy nebyl. Odchovy vzácných papoušků řádně registroval, přesto čelil podezření, že nejde o jeho mláďata, ale o ptáky propašované ze zahraničí. Příběhem o pašování arů kobaltových z někdejší Jugoslávie sice Harry Sissen do značné míry sám ničí svůj obraz slušného chovatele, ale z videí, která se v Kozovazech promítala k jeho přednášce, je jasně patrné, že tohle není žádný překupník, kterému by šlo výhradně o peníze.

Zlínská zoo předělává průchozí voliéru pro ary

Nejen zahraniční hosté se letos v Kozovazech věnovali problematice chovu arů. Inspektor chovu ptáků ve zlínské zoologické zahradě Václav Štraub měl přednášku o chovu arů v této zoo. Zmínil v ní i loňský případ ary hyacintového, který ulétl z velké proletové a průchozí voliéry a zaměstnanci zoo se jej několik dní marně snažili chytit. Průchozí voliéra je kvůli tomuto kousku momentálně prázdná a čeká na kompletní výměnu pletiva, protože dosavadní pletené pletivo začali arové rozplétat. „Všechny ary z této voliéry jsme museli dočasně přemístit, abychom se vyvarovali dalších útěků,“ řekl Štraub. Návštěvníci zoo se proto momentálně nemohou setkat s velkými ary jinak než přes pletivo jiných voliér.

Zlínská zoo podle Štrauba v uplynulých letech přehodnotila chov některých druhů arů. „Ukončili jsme chov arů araraun a arů zelenokřídlých. Zbyl nám také jeden ara červenoramenný a toho jsme nakonec také vyřadili z chovu,“ popsal. Ve Zlíně si tak ponechali ary arakangy, ary vojenské, ary hyacintové, ary malé a ary rudobřiché. „Odchov se nám daří o dvou druhů: arů arakang a arů vojenských. U arů hyacintových jsme zatím měli dvě čisté snůšky a na úspěch teprve čekáme,“ uvedl inspektor. Zajímavé je, že jeden pár arů vojenských pravidelně vyvádí mladé v chovném zařízení vyrobeném z bývalého novinového stánku umístěného v lesoparku poblíž zámku Lešná.

O chovu arů ve zlínské zoo v Kozovazech přednášel Václav Štraub (Foto: Jan Potůček, Ararauna.cz)

Typy budek pro ary, které používá zlínská zoo (Foto: Jan Potůček, Ararauna.cz)

„Tito ptáci mají přistřižená křídla a mohou ze stánku vylézt volně na stromy vedle něj,“ líčí Václav Štraub. „Památkáři nám nedovolí na stejném místě postavit klasickou voliéru, takže necháváme ary takto a oni nám každoročně vyvádějí mladé. Samozřejmě do budoucna bychom se rádi obešli bez nutnosti stříhat jim letky,“ podotkl Václav Štraub. Odchovy mláďat velkých arů nechává zlínská zoo výhradně na rodičích. „Kontroly budek děláme dle potřeby, na umělý odchov mláďat ale nejsme příliš zařízeni, takže dáváme opravdu přednost přirozeným odchovům,“ vysvětlil Václav Štraub.

Jak na asistované líhnutí arů?

Arům věnovali svoji přednášku v Kozovazech také zakladatelka společnosti Laguna Magdalena Žohová a veterinář Sebastian Franco. Zaměřili se na problematiku umělého líhnutí arů a popsali důvody, při kterých se líhnutí mláděte neobejde bez asistence chovatele nebo veterináře. „Existují případy, kdy mládě nemá tolik síly, aby se vyklubalo samo. Může jít například o opravovanou a zalakovanou skořápku, kterou mládě nemůže prorazit vaječným zubem,“ popsala Magdalena Žohová. Asistované líhnutí rozhodně není jednoduchá disciplína. „Při odloupávání částí skořápky se musí dávat pozor, aby nedošlo k narušení cévy a žloutkového vaku. Mládě se také musí vlhčit, ale při přehnaném vlhčení hrozí, že se utopí,“ varovala Magdalena Žohová.

I když se asistované líhnutí nepovede a mládě uhyne, neměl by ho chovatel vyhazovat. „Naopak, jeho tělíčko je v tu chvíli velmi důležité, protože díky němu je možné zjistit, proč se mládě nevylíhlo samo a zda nemělo nějaké vrozené vady nebo infekci,“ vysvětlil Sebastian Franco. Mnohé příčiny špatné líhnivosti vajec pramení z nedostatečně pestrého složení krmiva u rodičů. Proto je důležité každé neúspěšné líhnutí analyzovat a nechat uhynulé mládě vyšetřit. Magdalena Žohová se Sebastianem Francem také prezentovali snímky mláďat uhynulých ve vejci v různém stádiu vývoje a komentovali pravděpodobné důvody jejich úhynu.

Magdalena Žohová a Sebastian Franco během přednášky o asistovaném líhnutí arů (Foto: Jan Potůček, Ararauna.cz)

Ukázka asistovaného líhnutí ary ararauny (Foto: Jan Potůček, Ararauna.cz)

Zvlhčování mláděte během asistovaného líhnutí (Foto: Jan Potůček, Ararauna.cz)

Uhynulá embrya mláďat v různém stupni vývoje (Foto: Jan Potůček, Ararauna.cz)

Choroby a vady zobáku u papoušků

Na ary se ve své přednášce zaměřil také slovenský veterinář Miloš Kelecsényi, i když ne výhradně. V prezentaci o vadách a nemocích zobáku ukázal nejčastější problémy, s nimiž se mohou potýkat papoušci. Nechyběla ani videoukázka obrušování dolní čelisti ary ararauny, která se potýká s vychýlenou horní částí zobáku. Mládě, kterého se Miloš Kelecsényi ujal a chová ho doma, musí každé tři týdny podstupovat zákrok obrušování dolní čelisti, který veterinář provádí bez anestezie, pouze se zafixovanou hlavou papouška a pomocí brusky. Ararauna si na pravidelné zabrušování zvykla, ale musí při něm asistovat minimálně ještě jeden člověk.

„U divokých arů, chovných ptáků, bych doporučoval takový zákrok provádět alespoň ve třech lidech,“ uvedl Miloš Kelecsényi. Arové mají poměrně velkou sílu a je třeba jim fixovat nejen hlavu, ale i křídla. Z častějších nemocí zobáku Miloš Kelecsényi zmínil svrab, který je častá u andulek. „Neléčený svrab vede k naprostému narušení zobáku, s kterým se už nedá nic dělat. V minulosti jsem se pokoušel takovým ptákům pomáhat, ale zůstala mi v ruce jejich horní čelist. Zobák je zkrátka tak narušený, že se úplně rozpadne,“ varoval Miloš Kelecsényi. Účastníkům setkání zdůraznil, že papoušci potřebují pro dobrý vývoj zobáku nejen správné krmivo, ale také možnost si zobák neustále obrušovat. Zdravý zobák totiž neustále roste a pokud by pták neměl možnost obrušování, přerostl by mu.

Miloš Kelecsényi přednášel o vadách zobáků u papoušků (Foto: Jan Potůček, Ararauna.cz)

Jak má vypadat zdravý zobák papouška? (Foto: Jan Potůček, Ararauna.cz)

V Kozovazech bylo letos opět plno (Foto: Jan Potůček, Ararauna.cz)

Ukázka křivého zobáku ary ararauny (Foto: Jan Potůček, Ararauna.cz)

Zabrušování dolní čelisti zobáku u stejné ararauny (Foto: Jan Potůček, Ararauna.cz)

Po loňském hvězdně obsazeném ročníku V.I.P. setkání chovatelů v Kozovazech se zdálo, že bude těžké navázat v příštích ročnících podobně kvalitním složením řečníků. Organizátorům se ale povedlo hned další rok sehnat velmi zajímavé speakry a opět zcela zaplnit konferenční sál v penzionu Lony. A i když se závěrečná přednáška Harryho Sissena poněkud protáhla, rozhodně stálo za to si vyslechnout jeho dlouholeté zkušenosti s chovem velmi vzácných a i dnes raritních druhů papoušků. Pokud se pořadatelům setkání v Kozovazech – Klubu přátel exotického ptactva a Asociaci chovatelů exotického ptactva – podaří udržet laťku tak vysoko i v dalších letech, klobouk dolů.

Úvodní foto: Jan Potůček, Ararauna.cz




Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..