Jan Potůček 
UVNITŘ VIDEO – Prosincové přeřazení ary zeleného, mezi laiky jednoho z nejméně známých druhů arů, do nejvyšší kategorie Červené knihy ohrožených živočichů IUCN, poměrně překvapilo. O tom, že arů zelených je ve Střední Americe málo a jejich populace jsou roztříštěné, se sice vědělo již delší dobu, ale nic nenasvědčovalo tomu, že by jejich situace byla vyloženě kritická. Až do loňského podzimu se předpokládalo, že divokou populaci tohoto druhého největšího papouška na světě tvoří si 2 500 pohlavně dospělých ptáků. Podle nejnovějších statistik by jich však mělo být jen mezi 500 a 1 000, přičemž podle mezinárodní organizace BirdLife International jde minimálně o 525 dospělých ptáků. To už jsou čísla blížící se stavům dalšího kriticky ohroženého ary kanindy v Bolívii.
Statistiky ovšem nejsou úplné, protože biologové nemají dostatek dat z některých zemí, kde se ara zelený přirozeně vyskytuje, například z Hondurasu a z Panamy, kde je místy poměrně běžný. Naopak v Ekvádoru, kde žije izolovaná malá populace ekvádorského poddruhu ary zeleného, má podle sčítání organizace Macaw Recovery Network žít jen 50 až 70 ptáků oproti 60 až 90, kteří tam byli v roce 20002. Výrazný úbytek arů zelených zaznamenali během pouhých 10 let, mezi lety 2009 a 2019, v Nikaragui a Kostarice. Zatímco v roce 2009 zde napočítali 834 jedinců, předloni to byly už jen pouhé dvě stovky. Nejasná je situace v Kolumbii, kde v roce 2014 odhadovali celkovou populaci arů zelených na 1 700 jedinců, ale podle nadace Fundación ProAves šlo o nadhodnocené číslo a ve skutečnosti je jich tam pouze 100.
Madloň, jejímiž ořechy se živí, je také ohrožená
Dá se tedy říci, že arové zelení obývají malé ostrůvky uprostřed středoamerických pralesů a čelí hned několika rizikům: tím největším je odlesňování a úbytek hnízdních biotopů i zdrojů potravy. Ara zelený je přímo závislý na horské madloni Dipteryx panamensis, jejíž ořechy tvoří drtivou většinu potravy arů a v jejichž stromech tento druh hnízdí. Tato mandloň je ale také ohrožena, protože představuje velmi žádaný druh exotického dřeva, s nímž se výrazně obchodovalo. Proto je dnes stejně jako ara zelený zapsaná v první příloze CITES, úmluvy o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy zvířat a planě rostoucích rostlin a nesmí se bez povolení vyvážet (neplatí to ovšem ve všech zemích, kde roste). Dalším rizikem, které snižuje stavy arů zelených v přírodě, je pytláctví – přeci jenom jde o populární druh, který má na černém trhu poměrně vysokou cenu.
Ekvádor se chystá vypustit do přírody dalších 20 arů zelených. Zvýší tak jejich populaci o třetinu
V neposlední řadě pak arové zelení čelí plíživému nebezpečí příbuzenského křížení, protože jednotlivé populace jsou opravdu malé. Proto také existuje hned několik záchranných projektů, jejichž cílem je odchovávat v zajetí mladé ary zelené, kteří se v aklimatizačních centrech připravují na vypouštění do přírody, kde posílí volně žijící skupiny. Svého času byl těmito aktivitami známý The Ara Project v Kostarice, který se později rozdělil na dvě samostatné organizace: Ara Manzallino sídlící v Mazallinu a Macaw Recovery Network se sídlem v Punta Islitě. V Ekvádoru se reintrodukci arů zelených věnuje organizace Jocotoco Conservation Foundation, která získala od města Las Tunas pozemky pro aklimatizační voliéru v rezervaci Ayampe. Na tomto projektu se podílí i Loro Parque z kanárského ostrova Tenerife.
Úvodní foto: Ara Project / Jk2011
