„Ptáci bezzobáci“: Jak zabránit, aby mláďatům araraun nepřerůstala dolní čelist zobáku?

UVNITŘ FOTO A VIDEO – Mladé ary ararauny s ukousnutými špičkami horní čelisti zobáku se při ručním odchovu vyvíjely dobře, starost mi ale dělal právě vývoj zobáku: doroste jim chybějící špička zobáku a pokud ano, nebude nějak zdeformovaná? A zvládnou normálně louskat zrní a ořechy? Nakonec se ukázalo, že si mláďata dokáží poradit. Zatímco ararauny s nepoškozeným zobákem používaly dolní čelist jako „opěrku“ pro potravu a horní čelistí „páčily“, aby se dostaly pod slupku slunečnice nebo ořechu, „bezzobáci“ to dělali úplně opačně: tlačili dolní čelistí na horní a naprosto bez problémů se takto dokázali nakrmit. Pomalu dorůstající horní čelist zobáku nakonec nebyla tak velkou obtíží jako spíš přerůstající dolní čelist.

U nedeformovaného zobáku zapadá dolní čelist do horní a tvoří spolu určité „páčidlo“. Dolní čelist nemůže přerůst horní, protože ta je už od vylíhnutí delší a širší, čímž brání té dolní vytvořit „předkus“. U mých mláďat ale horní čelist zobáku té dolní v přerůstání nijak nebránila a to se ukázalo být mnohem větším problémem než čekání na to, až ukousnuté špičky horních čelistí zobáku dorostou. Dolní čelisti skutečně začaly přerůstat nahoru a bez zákroku by se z araraun stali doživotní mrzáci. Nejdříve jsem jim zkoušela dolní čelisti obrušovat pilníkem, ale to skoro nešlo a mláďatům se to navíc vůbec nelíbilo. Mnohem účinnější se ukázalo uštipování konečků spodní čelisti zobáku kleštičkami.

Zkracování přerůstajících dolních čelistí

Každému mláděti jsem nejdříve zafixovala hlavu ručníkem a potom jsem uštipovala opatrně konečky spodní čelisti, abych se nedostala na živou tkáň a nezpůsobila jim bolest. Zobák jsem zkracovala maximálně o jeden milimetr. Odhadovalo se to dobře, protože přerostlá část nebyla zbarvená černě, jak je u araraun běžné, ale spíše okrová jako bývá zobák u arakang. Nejprve jsem si myslela, že budu dolní čelisti mláďatům zkracovat každý týden, ale nakonec stačilo jednou za čtrnáct dní. Mezitím jim postupně, i když velmi pomalu, začaly dorůstat horní čelisti ukousnuté od jejich matky. V příjmu potravy jim úprava zobáku nijak nebránila, takže odstav a přechod na samostatný příjem krmiva proběhl prakticky bez problémů.

Měla jsem několik zájemců o koupi mláďat, ale rozhodla jsem se, že je neprodám, dokud si nebudu jistá, jak se jim budou zobáky vyvíjet. A také mi všichni tři přirostli k srdci natolik, že jsem se rozhodla si je zatím ponechat. Dala jsem jim provizorní jména a všichni tři dělají společnost svým dvěma starším sourozencům z předchozího hnízdění jejich rodičovského páru, jimž rodiče škubali peří, ale zobáky jim nechali na pokoji. Celá pětice mladých araraun žije v domácnosti jako domácí mazlíčci společně s šestou araraunou, již dospělým pětiletým ochočeným samcem Samem. Svým chováním se nijak neliší od běžných mláďat araraun, která žijí pohromadě: ničí si navzájem ocasy a letky a snaží se cokoli zničit svými zobáky.

Ptáci „bezzobáci“: přežijí mláďata arů araraun, kterým samice ukousala špičky zobáků?

Zajímá další osud tohoto ararauního trojlístku? Chcete se podílet na výběru jmen pro „ptáky bezzobáky“? Sledujte dál náš web Ararauna.cz!

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..