„Ptáci bezzobáci“: Jak zabránit, aby mláďatům araraun nepřerůstala dolní čelist zobáku?

UVNITŘ FOTO A VIDEO – Mladé ary ararauny s ukousnutými špičkami horní čelisti zobáku se při ručním odchovu vyvíjely dobře, starost mi ale dělal právě vývoj zobáku: doroste jim chybějící špička zobáku a pokud ano, nebude nějak zdeformovaná? A zvládnou normálně louskat zrní a ořechy? Nakonec se ukázalo, že si mláďata dokáží poradit. Zatímco ararauny s nepoškozeným zobákem používaly dolní čelist jako „opěrku“ pro potravu a horní čelistí „páčily“, aby se dostaly pod slupku slunečnice nebo ořechu, „bezzobáci“ to dělali úplně opačně: tlačili dolní čelistí na horní a naprosto bez problémů se takto dokázali nakrmit. Pomalu dorůstající horní čelist zobáku nakonec nebyla tak velkou obtíží jako spíš přerůstající dolní čelist.

U nedeformovaného zobáku zapadá dolní čelist do horní a tvoří spolu určité „páčidlo“. Dolní čelist nemůže přerůst horní, protože ta je už od vylíhnutí delší a širší, čímž brání té dolní vytvořit „předkus“. U mých mláďat ale horní čelist zobáku té dolní v přerůstání nijak nebránila a to se ukázalo být mnohem větším problémem než čekání na to, až ukousnuté špičky horních čelistí zobáku dorostou. Dolní čelisti skutečně začaly přerůstat nahoru a bez zákroku by se z araraun stali doživotní mrzáci. Nejdříve jsem jim zkoušela dolní čelisti obrušovat pilníkem, ale to skoro nešlo a mláďatům se to navíc vůbec nelíbilo. Mnohem účinnější se ukázalo uštipování konečků spodní čelisti zobáku kleštičkami.

Zkracování přerůstajících dolních čelistí

Každému mláděti jsem nejdříve zafixovala hlavu ručníkem a potom jsem uštipovala opatrně konečky spodní čelisti, abych se nedostala na živou tkáň a nezpůsobila jim bolest. Zobák jsem zkracovala maximálně o jeden milimetr. Odhadovalo se to dobře, protože přerostlá část nebyla zbarvená černě, jak je u araraun běžné, ale spíše okrová jako bývá zobák u arakang. Nejprve jsem si myslela, že budu dolní čelisti mláďatům zkracovat každý týden, ale nakonec stačilo jednou za čtrnáct dní. Mezitím jim postupně, i když velmi pomalu, začaly dorůstat horní čelisti ukousnuté od jejich matky. V příjmu potravy jim úprava zobáku nijak nebránila, takže odstav a přechod na samostatný příjem krmiva proběhl prakticky bez problémů.

Měla jsem několik zájemců o koupi mláďat, ale rozhodla jsem se, že je neprodám, dokud si nebudu jistá, jak se jim budou zobáky vyvíjet. A také mi všichni tři přirostli k srdci natolik, že jsem se rozhodla si je zatím ponechat. Dala jsem jim provizorní jména a všichni tři dělají společnost svým dvěma starším sourozencům z předchozího hnízdění jejich rodičovského páru, jimž rodiče škubali peří, ale zobáky jim nechali na pokoji. Celá pětice mladých araraun žije v domácnosti jako domácí mazlíčci společně s šestou araraunou, již dospělým pětiletým ochočeným samcem Samem. Svým chováním se nijak neliší od běžných mláďat araraun, která žijí pohromadě: ničí si navzájem ocasy a letky a snaží se cokoli zničit svými zobáky.

Ptáci „bezzobáci“: přežijí mláďata arů araraun, kterým samice ukousala špičky zobáků?

Zajímá další osud tohoto ararauního trojlístku? Chcete se podílet na výběru jmen pro „ptáky bezzobáky“? Sledujte dál náš web Ararauna.cz!