Nelétavý papoušek kakapo soví patrně uniknul vyhubení. Žilo jich jen 51, nyní už 127

Ještě před sedmnácti lety to vypadalo, že se kakapo soví (Strigops habroptilus) zařadí vedle papouška karolinského nebo ary škraboškového na seznam vyhubených druhů papoušků. Tento nelétavý druh ptáka, který vzezřením připomíná spíše větší slepici a je aktivní především za soumraku a v noci, obývá výhradně Nový Zéland a přilehlé ostrovy. Do jejich kolonizace v předminulém století byl kakapo poměrně častý, poté ale začaly jeho stavy rapidně klesat až na pouhých 51 jedinců v roce 1995.

Příliš nebojácný papoušek je snadnou kořistí

Kakapům, kteří neměli na ostrovech téměř žádné přirozené nepřátele a tudíž se u nich skoro vůbec nevyvinul obranný instinkt, začaly škodit importované druhy zvířat – lasice, krysy a zdivočelí psi. Stal se také snadnou kořistí člověka. Tříkilový kakapo je vůbec nejmohutnějším papouškem světa (pro porovnání: na délku největší ara hyacintový sice měří metr, zatímco kakapo „pouhých“ 64 centimetrů, ara hyacintový ale váží jen 1,3 kilogramu) a není vůbec bázlivý, což nedávno zažil na vlastní kůži reportér BBC (viz video níže). Právě to se mu ale téměř vymstilo.

Nový Zéland proto přijal v polovině 90. let minulého století desetiletý plán na záchranu tohoto druhu. Předcházel mu podrobný výzkum kakapů na všech lokalitách, kde tito papoušci ještě žili. Samotný projekt začal v roce 1996 a spočíval v odchytu, převozu a izolaci posledních volně žijících kakapů na přísně chráněném území, které bylo zbaveno všech potenciálních škůdců. Vědci monitorovali hnízdící ptáky a dokrmovali je. Ve spolupráci s aucklandskou zoologickou zahradou odebírali z hnízd příliš slabá a nemocná mláďata, aby je odchovali ručně.

Pomáhají umělé odchovy a dokrmování

Díky přísné ochraně a denodennímu monitoringu volně žijících ptáků se podařilo populaci kakapů do roku 2002 rozmnožit na 86 jedinců. Nový Zéland zákonem zakázal nejen vývoz těchto ptáků mimo své území, ale kakapo soví byl také zapsán do první přílohy mezinárodní úmluvy CITES na ochranu volně žijících živočichů, kteří jsou ohroženi komerčním obchodováním. Na jejich chov v zajetí, dovoz, či prodej se tak vztahuje povinná registrace. Mimo Nový Zéland však tyto papoušky prakticky nikdo nechová (chovný pár vlastnila koncem 19. století londýnská zoologická zahrada, papoušci si podle záznamů v literatuře dokonce hloubili hnízdní noru).

Záchranný program zažil i krušné chvilky, když v červenci 2004 uhynuly tři mladé samice kakapa na neznámou infekci. Novozélandský ústav pro výzkum medicíny ale velmi rychle zareagoval, vyvinul vakcínu s antibiotiky a vědci ji aplikovali zbývajícím ptákům. Díky tomu počet volně žijících ptáků stoupl do dalších pěti let z 83 na 124 v roce 2009. O rok později jeden samec kakapa uhynul, ale do ledna letošního roku se papouškům podařilo odchovat další čtyři mladé, takže momentálně na Novém Zélenadu žije celkem 127 kakapů sovích.

Bez lidské pomoci už kakapo zřejmě nepřežije

Kakapo málem doplatil na totéž jako jeho vzdálený příbuzný kiwi, který rovněž obývá Nový Zéland a je mnohem populárnější. Kiwi je také nelétavý a jeho populaci takřka zdecimovaly zavlečené krysy a další nepůvodní druhy hlodavců, kočky a psi. Jenže těch je na ostrovech stále dost, a tak je budoucnost kakapů mimo přísně chráněné a celkem malé území značně nejistá. Bez stálé pomoci člověka se tento papoušek patrně už neobejde, leda že by vědci vybrali menší neobydlené ostrovy, které by zbavili škůdců a část populace kakapů na ně vysadili. Opět by se to ale neobešlo bez pravidelného monitoringu a ochrany.

Právě kvůli závislosti kakapů na lidské péči je podle profesora Cory Bradshawa z University of Adelaide otázka, zda se vyplatí investovat do jejich další ochrany. Bradshaw upozorňuje, že kakapo je kriticky ohrožen a na pokraji vyhynutí již několik desetiletí. „Je to úžasné, podivné stvoření a je škoda, že o ně patrně přijdeme bez ohledu na to, jak mu nyní pomáháme. Je to kruté, ale někdo to říci musí,“ citovala profesora novozélandská agentura Fairfax NZ News. Potřebné finanční prostředky by podle Bradshawa měly jít na záchranu druhů, které mají šanci přežít v přírodě bez stálé lidské pomoci.

Vědci, kteří pracují na záchranném programu kakapů, ale i novozélandská vláda jsou naštěstí jiného názoru a hodlají v projektu nadále pokračovat.

Úvodní foto: Stuff.co.nz

[poll id=“29″]