Jan Potůček 
Otázka, kterou si pravidelně klade řada chovatelů. Můžou sestavit chovný pár z jednoho či dvou ručně odchovaných papoušků, nebo dokonce ochočených mazlíčků? Odpověď není tak jednoduchá. Dokonce ani zkušení a dlouholetí chovatelé nemají na tuto problematiku jednoznačný názor. Existují zarytí zastánci myšlenky, že ručně odchovaní ptáci se pro další chov absolutně nehodí, ale i ti, podle nichž nemá ruční odchov na rodičovské chování ptáků žádný vliv. Pravda bude asi někde uprostřed.
Lepší ručně odchovaní, než z odchytu?
„U papoušků vůbec nemám žádné obavy, a mám to i vyzkoušené, že se ručně dokrmená mláďata hodí do dalšího chovu. A není s tím sebemenší problém,“ řekl serveru Ararauna.cz Čestmír Drozdek, největší chovatel vzácných trichů orlích v České republice, který před čtyřiatřiceti lety jako vůbec první v tehdejším Československu odchoval papoušky žako. Právě na nich dokazuje, že ručně dokrmení ptáci jsou mnohdy lepšími rodiči než divocí papoušci. Rozdíl je podle něj vidět zejména v případě, kdy se porovnává s ptáky z odchytu ve volné přírodě.
„Pokud je pták krotký, ale zase ne úplně mazlivý, zahnízdí vám spíš než úplně divoký jedinec. Třeba žakové z dovozu, pokud jen trochu bouchnete dveřmi, skákají po hlavě do budek, jsou vystresovaní a dlouho si pamatují, že byli odchyceni a týráni. Je problém od nich odchovat mladé. Ale pokud ho ručně dokrmíte a je krotký, nemělo by to nastat,“ míní Drozdek. Trochu jiného názoru je Zdeněk Špalek, známý chovatel arů. Podle něj se z ručně odchovaných jedinců hodí do chovu snad pouze samci. „U samic to může být na obtíž, protože jsou zvědavé a pokaždé, když se něco děje okolo voliéry, vylezou z budky a žebrají o dobrotu, místo toho, aby seděly na vejcích nebo se staraly o mladé,“ vysvětluje Špalek.
Dalším problémem u ručně odchovaných jedinců může být jejich agresivita během hnízdění. Zejména ochočení samci, kteří nejsou i mimo hnízdní sezónu bázliví vůči lidem, si mohou při bránění hnízdního teritoria počínat mnohem agresivněji než divocí ptáci odchovaní pod rodiči. Nejeden chovatel by mohl z vlastní zkušenosti vyprávět, jak jej takový samec napadl při kontrole voliéry. U ručně odchovaných papoušků může být také paradoxně komplikovanější kontrola hnízdních budek, protože ji před chovatelem prostě odmítnou opustit. Naopak – opět mohou na člověka zaútočit. I když opět záleží na individuálním jedinci, jindy může naopak ručně odchovaný rodič kontrolu budky usnadnit.
Co chovatel, to jiný názor
Časopis Papoušci, který vydává českobudějovické vydavatelství Dona, oslovil před pěti lety osm známých chovatelů s anketní otázkou, zda má umělý odchov vliv na budoucí hnízdní chování papoušků. Naprostá většina oslovených se shodla na tom, že ručně odchovaní ptáci se pro další chov hodí, většinou však varovali před ochočenými mazlíčky, kteří delší dobu žili pouze ve společnosti člověka. Podle Milana Bartla, provozovatele eshopu ePapoušek.cz, by měl takový papoušek vyrůstat se sourozenci a být v kontaktu s dalšími ptáky.
Chovatel Jiří Trosecký v téže anketě zmiňoval případ samce amazoňana žlutolícího, kterého sestavil do páru po dvou a půl letech strávených v bytě jako domácí mazlíček. Pták podle něj pokaždé, když někdo procházel kolem voliéry, věnoval pozornost pouze lidem a trvalo tři roky, než ptáci zahnízdili. Oproti tomu jiný chovatel Rudolf Strnad zmínil známého, jehož samice žaka zahnízdila po osmi letech strávených v domácnosti jako mazlíček a už po půl roce od pořízení samce (rovněž ručně dokrmeného) vyvedli první mláďata. A Čestmír Drozdek ve stejné anketě uvedl příklad samice amazoňana žlutolícího, která úspěšně zahnízdila po patnácti letech života v rodině coby domácí mazlíček.
Hodně však záleží i na kondici a kvalitě ručně odchovaných ptáků, z nichž chovatel sestavuje hnízdní pár. Mnoho uměle odchovaných papoušků je totiž odstavováno předčasně, nemají správnou stravu a tudíž se nevyvíjejí tak dobře jako ptáci, o které se starají jejich rodiče. Podle Zdeňka Špalka to je obecný problém českých chovatelů – mláďata bývají ručně dokrmována z komerčních důvodů a ubývá tak možností získat kvalitní chovné ptáky. Mláďata odchovaná pod rodiči jsou podle něj vždy robustnější a mají kvalitnější peří.
Zastánci myšlenky sestavování chovných párů z ručně odchovaných papoušků uznávají, že také hodně záleží na minulosti toho kterého ptáka. Traumatizovaní papoušci mohou být v chovu nevypočitatelní. Čestmír Drozdek pak dodává, že ačkoli u papoušků chov ručně dokrmovaných párů funguje, u plodožravých a hmyzožravých ptáků, jako jsou zoborožci, turaka nebo tukani, by ho nedoporučoval. „S ručně dokrmenými kuřaty je potom problém. Jednou jsme dokrmovali turaka, a potom byl zvyklý na člověka a krotký. Takoví ptáci, zejména samičky, pak nechtějí sedět na vajíčkách. Sice je snesou, ale pak si snůšky nevšímají,“ řekl Drozdek serveru Ararauna.cz.
Úvodní foto: Perthnow.com.au (mládě kakadua černého)
[poll id=“28″]
