Jan Potůček 
Velmi dobré zprávy přineslo každoroční sčítání kriticky ohrožených tasmánských papoušků neofém oranžovobřichých, které se v těchto dnech vydávají po hnízdní sezóně do zimovišť v jižní Austrálii. Poprvé za posledních deset let překročil počet migrujících ptáků hranici 100 jedinců. Podle australské mutace deníku The Guardian jich ornitologové napočítali 118. To výrazně víc, než kolik se jich loni na jaře vrátilo na jediné známé hnízdiště v tasmánském Melaleucu. Tehdy jich bylo pouze 23. V zajetí zůstává víc než 300 dalších neofém oranžovobřichých rozdělených do několika speciálních chovných stanic. Ochránci každoročně doplňují divokou populaci ptáky odchovanými v zajetí, aby ji udrželi při životě.
Před třemi lety zbývaly poslední tři divoké samice
Nejkritičtější situaci čelil tento aktuálně nejohroženější papoušek světa v roce 2017, kdy v přírodě přežívaly poslední tři pohlavně dospělé samice. Tehdy vědci odhadovali, že pokud se neprovedou radikální kroky k ochraně tohoto druhu, do pěti let v přírodě zcela vyhyne. Za nynějším nárůstem stojí podle bioložky Shannon Troyové z tasmánského ministerstva životního prostředí tři faktory. Během letošní hnízdní sezóny byla divoká populace doplněna 34 ptáky odchovanými v zajetí. Společně s divokými neofémami vytvořili páry a vyvedly 37 mláďat. K nim vědci vypustili dalších 49 mláďat odchovaných v zajetí. Ne každý pták ale dokáže přežít náročnou cestu do zimovišť na pobřeží jižní Austrálie. Běžně se jich na jaře do Tasmánie vrací méně než polovina.
Shanon Troyová by považovala za pozitivní, kdyby se v září, kdy na Tasmánii začíná hnízdní sezóna, do Melaleuca vrátilo 40 až 50 neofém oranžovobřichých. I když by to bylo stále velmi nízké číslo, byl by to víc než dvojnásobek divoké populace před několika lety, kdy se ze zimovišť vrátilo jen 17 ptáků. „Některá léta se nevyvíjí dobře a je to pro nás opravdu skličující, takže nyní slavíme takové malé vítězství,“ říká Shanon Troyová. „Je opravdu úžasné, že se nám podařilo vyslat do zimovišť přes 100 neofém, ale zároveň to je jen první krok.“ Skutečný důvod k oslavám bude až ve chvíli, kdy bude jasné, kolik papoušků se na jaře vrátí na hnízdiště. V tu dobu proběhne další vlna sčítání neofém oranžovobřichých.
Poslední pokus o záchranu neofém oranžovobřichých: polovinu letošních mláďat před zimou odchytí
Největší zkouškou je zimování a migrace
Jednou z největších výzev pro záchovný program těchto ptáků je zajistit i při tak málo početné populaci co největší genetickou rozmanitost. Když v roce 2017 zůstaly v přírodě poslední tři samice, ochránci je na poslední chvíli před hnízděním doplnili dalšími deseti samicemi ze zajetí. Snížená genetické rozmanitost ale zvyšuje riziko nemocí, které by měly dopad na celý druh, protože zbytková populace má podobně nastavenou imunitu. Podle Troyové ale existuje precendens pro rekonstrukci téměř vymizelého ptačího druhu. Argumentuje případem drobného pěvce lejsčíka chathamského od Nového Zélandu, jehož populaci se podařilo rekonstruovat z pouhých pěti posledních jedinců, přičemž mezi nimi byla jediná samice. Nyní jich v přírodě žije 230.
„Na světě existuje spousta populací ptáků, jejich genetická rozmanitost je nízká, ale druh se podařilo zachránit,“ říká Sharon Troyová. „Je to složité, ale určitě ne nemožné.“ Podle Dejana Stojanovice, vedoucího vědecké skupiny pro kriticky ohrožené ptáky na Australské národní univerzitě je informace o vydařené hnízdní sezóně neofémy oranžovobřiché skvělou zprávou. Zdůrazňuje však, že největší hrozbou pro tento druh jsou zimní měsíce a migrace na sever. „Doufejme, že z ptáků, kteří nyní opouští Tasmánii, přežije co nejvíce a vrátí se v maximálním počtu na jaře na hnízdiště,“ řekl Stojanovic australské verzi deníku The Guardian. „Velká zkouška je teprve před nimi.“
Úvodní foto: Tasmania Parks and Wildlife Service
