Jan Potůček 
UVNITŘ VIDEO – Nečekaný problém řeší biologové, kteří se starají o reintrodukční program kriticky ohrožených amazoňanů portorických. Šéfka projektu Tanya Martínezová dlouhodobým zkoumáním vokálních projevů divokých a v zajetí odchovávaných amazoňanů portorických zjistila, že jedna ze záložních populací těchto papoušků používá jiný „dialekt“ než ostatní. Jde o ptáky, kteří vyrostli v zajetí a pro jejichž odchov byli jako chůvy využiti blízcí příbuzní amazoňané haitští. Rozdílné hlasové projevy ale komplikují snahy ochránců přírody posilovat divokou populaci amazoňanů portorických ptáky odchovanými v zajetí. Pokud by se totiž tito papoušci nedokázali vokálně domluvit se zástupci svého druhu v přírodě, vážně by to ohrozilo jejich integraci mezi divoké ptáky.
Amazoňany haitské jako chůvy v záchranném projektu amazoňanů portorických začali ochránci používat již v polovině 70. let minulého století. Tehdy čítala zbytková populace amazoňanů portorických pouze 13 jedinců a chůvy měly pomoci v rychlejším rozmnožování amazoňanů portorických v zajetí. To se povedlo, z původních 13 papoušků je dnes více než 600 ve čtyřech samostatných populacích. Dvě žijí v přírodě a dvě jsou záložní v zajetí. Divocí ptáci obývají národní park El Yunque, což je historický biotop amazoňanů portorických. Uměle pak byli vypuštěni v lesní rezervaci Rio Abajo. V obou lokalitách existují také chovná centra, která si drží další dvě populace těchto papoušků jako pojistku. Díky nim mohl amazoňan portorický přežít ničivý hurikán Maria, který v roce 2017 zcela zpustošil Portoriko.
Sedm let podrobných studií potvrdilo obavy
Faktu, že jedna ze záložních populací amazoňanů portorických má jiné vokální projevy než ostatní ptáci, si Martínezová všimla již v roce 2013, tehdy jako studentka magisterského studia na Portorické univerzitě. „Když jste to porovnali s divokou populací v národním parku El Yunque, znělo to jako jiný druh,“ popsala Martínezová časopisu National Geographic. Poté se začala intenzivněji věnovat akustickým projevům všech čtyř populací vzácných papoušků a její dojem se potvrdil. To však zásadně ovlivnilo plány s vypouštěním ptáků do volné přírody. „Potenciální jazyková bariéra vzbuzuje oprávněné obavy,“ vysvětluje Timothy Wright, biolog ze Státní univerzity v Novém Mexiku. Pokud mají být papoušci vypuštěni do přírody, musí se spolehnout na komunikaci s ptáky svého druhu, zejména pokud jde ochráncům o posílení vztahů mezi papoušky v jednotlivých komunitách.
„Pokud nemůžete ostatním sdělit, že jste součástí jejich druhu, nemůžete získat výhody, které plynou z členství ve skupině,“ poznamenal Wright. To znamená, že takoví ptáci se nemohou navzájem varovat před predátory nebo spolupracovat při hledání potravy. Další experimenty potvrdily, že amazoňané portoričtí dokáží měnit své vokální projevy na základě kontaktu s jinými papoušky. Pokaždé, když je ochránci rozdělili do nových skupin, do jejich hlasových projevů se vkradly nějaké inovace. Skupina ptáků ze zajetí v chovné stanici Rio Abajo začala mít odlišné hlasové projevy než její rodičovská skupina v El Yunque. Poté, co byli ptáci ze stanice Rio Abajo vypuštěni do stejnojmenné lesní rezervace, jejich vokální projevy se znovu změnily.
Vypouštění ptáci nejdříve absolvují nějaký čas s „lektory“
Podle Timothyho Wrighta může změna v hlasových projevech ovlivnit chování papouška. Sám si to vyzkoušel na amazoňanech žlutokrkých v Kostarice, když zkušebně přemístil několik ptáků do populace, která používala jiné vokální projevy. Mladší ptáci se prý rychle dokázali přeorientovat na nový dialekt, ale starší ptáci to nezvládli. „Dospělí jedinci se zjevně nechtěli učit novým vokálním projevům a toulali se po okolí pouze s ptáky, kteří se hlasově projevovali jako oni,“ popsal Wright. A stejně tak někteří amazoňané portoričtí, kteří byli převezeni k jiné populaci svého druhu, neměli talent naučit se nové vokální projevy. „Je to stejné jako s lidmi, kteří se učí cizí jazyk. Někteří to zvládnou mnohem rychleji a snadněji než ostatní,“ podotýká Wright. Pro záchovný program amazoňanů portorických to znamenalo mírné komplikace: ptákům, kteří měli být vypuštěni do přírody, museli nejprve poskytnout „ptačí lektory“, kteří je naučili používat správné hlasové projevy.
Před vypuštěním do národního parku El Yunque tak amazoňané nejprve stráví nějakou dobu na místě, kde mohou sledovat, poslouchat a učit se fráze od svých vrstevníků z přírody. Záchranný projekt také přestal používat amazoňany haitské jako náhradní rodiče pro amazoňany portorické odchovávané v zajetí. Není to už třeba: amazoňanů portorických je v zajetí dost na to, aby se náhradní rodiče mohli najít právě mezi nimi a nemusel za ně zaskakovat jiný druh. Začátkem letošního roku vypustili ochránci přírody do národního parku El Yunque třicítku amazoňanů portorických odchovaných v zajetí, aby nahradila původní divokou populaci zdecimovanou hurikánem Maria. Jejich hlasové projevy sice nejsou úplně stejné, ale existuje naděje, že se nakonec přizpůsobí původním divokým „skřekům“ tohoto vzácného papouška a přežijí.
Konečný účet za hurikány Irma a Maria? Až polovina volně žijících amazoňanů portorických nepřežila
Úvodní foto: Jan Potůček, Ararauna.cz a Wikimedia Commons / Tom MacKenzie, U.S. Fish and Wildlife Service
