Jak přežívají agapornisové 55 °C v arizonské poušti? Létají se chladit do průduchů klimatizací budov

O tom, že původně africký papoušek agapornis růžohrdlý, jeden z nejčastěji chovaných opeřených domácích mazlíčků, žije volně i v některých státech USA, jste možná již slyšeli. Ale jak tito drobní ptáci dokáží přežít letní vedra v Arizoně a Texasu, kde se jim daří úspěšně hnízdit a udržují si stálou populaci? Podle biologů Raegana Millse a Kevina J. McGrawyho z Arizonské státní univerzity agapornisové přišli na to, že se v největším horku mohou zchladit v průduších klimatizací budov ve městech. Oba biologové si všimli, jak agapornisové létají na budovu kampusu univerzity ve Phoenixu, které patří mezi města s nejvyšší průměrnou teplotou ve Spojených státech. Rozhodli se tedy kvantifikovat, kolik ptáků takto využívá chladný vzduch z kancelářských budov.

Arizona je teplejší než africký domov agapornisů

Agapornisové růžohrdlí se ve Phoenixu a okolí usadili již v 80. letech minulého století. Jejich adaptace na extrémní vedra během letních měsíců dokazuje, jak ptáci a další divoká zvířata dokáží měnit své chování, aby si dokázali i v horku udržet dobrou tělesnou teplotu. Vědci upozornili, že vzhledem k postupné změně klimatu a rozšiřování teplých oblastí bude tato schopnost u zvířat čím dál tím důležitější. Pro agapornise je to klíčové: v jejich původní domovině v jihovýchodní Africe zřídkakdy stoupne teplota nad 50 °C, v arizonské poušti se ale často dostává i k 55 °C. Na takové vedro nejsou ptáci stavěni a hrozí jim přehřátí organismu, šok a smrt. Zvláště když v arizonské poušti Sonoran Desert je jenom minimum zdrojů vody, jako jsou volně přístupné prameny a potoky.

Že se agapornisové za letních veder slétají na budovu univerzity ve Phoenixu, si všímaly generace studentů. Nikdo se ale dosud nepokusil tento jev vysvětlit. Až si Kevin McGraw, který na univerzitě řídí laboratoř behaviorální ekologie, řekl dost a pustil se do řádné vědecké studie. Oslovil studenta Reagana Millse, o kterém se všeobecně vědělo, že se zajímá o agapornise a jejich nepůvodní populaci v Phoenixu. Společně požádali několik dalších studentů a po dobu jednoho roku, od 2. srpna 2018 do 2. srpna 2019, každý týden monitorovali situaci na stejné budově, a to vždy ve stejnou hodinu ráno, odpoledne a večer. Vždy si zaznamenali, jaká byla zrovna teplota, vlhkost, počasí a zda byl v okolí budovy normální provoz či se tam pohybovalo více lidí než obvykle.

Americký Phoenix „okupují“ agapornisové růžohrdlí. Papoušci zde volně žijí již 30 let

Jakmile se oteplí na 50 °C, přilétnou se zchladit

Jednoho dne, když se teplota na slunci vyšplhala až 63 °C, napočítali studenti v průduších klimatizací na budově dokonce 43 agapornisů! Z dlouhodobějšího sledování vyplynulo, že papoušci se přilétají zchladit, když teplota stoupne na 50 °C. Závisí ale také na tom, jaká je vlhkost vzduchu. Podle Blaira Wolfa, vědce z Univerzity Nové Mexiko, jsou agapornisové příliš malí na to, aby jejich těla vydržela nápor tak vysoké teploty. Zrychleně dýchají a brzy se dehydratují. Ústí klimatizací ve fasádách domů pro ně představují šanci, jak takové podmínky přežít. „Musí se velice dobře orientovat ve svém okolí, protože denně vyvažují tělesnou potřebu vody a energie,“ míní Wolf. Energie ušetřená jen několikastupňovým rozdílem teploty může pomoci ptákovi udržet se pod maximálním tepelným limitem, které by ještě jeho tělo zvládlo.

Zároveň se ukazuje, že agapornisové růžohrdlí, ačkoli v Arizoně a Texasu nepatří mezi původní druhy, nemohou domácí ptáky nijak ohrozit, protože nejsou schopni extrahovat vodu z kaktusů v poušti. Sice využívají dutiny v kaktusech pro hnízdění, ale za vodou musí létat k lidský sídlům. Proto se také jejich populace nikdy nerozšířila příliš daleko od Phoenixu a dalších měst, která pro ně představují zdroj vody, potravy i stínu – a také průduchů klimatizace – jednoduše proto, že agapornisové jsou na těchto zdrojích závislí a sami by nepřežili. „Pokud by se naučili získávat vodu z plodů kaktusu Saguaro, potenciálně by připravili původní druhy o zdroj tekutin. Ale myslím, že domácí druhy mají ve většině případů nad papoušky převahu,“ dodává Simon Kiacz, ornitolog, který se věnuje sledování divokých populací nepůvodních druhů papoušků v Texasu. Neobvyklou studii o chování agapornistů v Phoenixu zveřejnil časopis Biology Letters.

Úřady v Arizoně varují Američany před invazními agapornisy růžohrdlými, kteří roznáší psitakózu

Úvodní foto: Kevin J. McGraw