Jakého papouška pro dítě? Andulku, korelu, nebo něco většího?

Není snad chovatel, který by se nesetkal s takovým dotazem. Známí se většinou ptají, zda mají dětem povolit papouška a když už, jakého. Nebo by jim ho chtěli sami dát, ale nejsou si jistí, na jaký druh by děti stačily. Pokud to má být jejich první domácí zvíře, většinou na něm chtějí testovat, zda se o něj dítě dokáže postarat. To už dopředu vylučuje mnoho náročných a choulostivých druhů papoušků a naopak předurčuje ke koupi andulky, korely nebo jiný častější druh menšího papouška.

Jenže i andulka nebo korela mohou trpět, pokud se o ně majitel, v tomto případě dítě, správně nestará. Rodiče by si tedy nejprve měli položit otázku, zda jsou připraveni o takového papouška pečovat v případě, že zvíře přestane dítě „bavit“. Pořizovat si papouška, aniž bychom byli přesvědčeni, že se o něj dokážeme tak či onak postarat, by bylo velmi nezodpovědné. Pokud půjde o jednoho ptáka, většinou považuje člověka za svého partnera a přilne k němu. Kdyby se s ním měl po krátké době loučit a seznamovat se s novým majitelem, bylo by to pro něj zbytečně stresující.

Víte, do čeho vlastně jdete?

Ještě před rozhodnutím o koupi papouška by si měli novopečení majitelé zjistit, co je vlastně čeká. Že si budou muset zvyknout na jeho křik po ránu, poletující prachové peří, častější úklid v okolí klece, kam se i přes důmyslné lapače zbytků krmení a slupek semen přeci jen dostane spousta nepořádku. A taky že ptáci jsou choulostiví na průvan, potřebují svůj klid a neměli by být zbytečně stresovaní. Pokud jde o větší druh papouška, vyžaduje denně spoustu pozornosti a času, v čemž je dokonce náročnější než pes nebo kočka. To si však lidé, které okouzlil elegantní zjev pestrobarevného ptáka, často vůbec neuvědomují.

Děti by doopravdy neměly dostávat velké a náročné papoušky, ať už jde o žaka, amazoňana, kakadua nebo aru. Tito ptáci jsou nesmírně inteligentní a potřebují majitele, který u nich bude vzbuzovat autoritu a dokáže je zkrotit. Papoušek si umí postavit hlavu a pokud zrovna „nemá svůj den“, mohl by dítě lehce zranit. Pár takových negativních zkušeností by pak vedlo k tomu, že by majitelé ptáka nechávali zavřeného v kleci, což by jeho psychiku ještě více podlomilo, začal by být hodně agresivní, neustále by křičel a začal se poškozovat.

Takové riziko u menších papoušků nehrozí. Andulky a korely se dokáží dlouhé hodiny zabavit samy, pokud mají v kleci dostatek hraček a mohou sledovat okolí, třeba výhledem z okna. Jsou to papoušci, které můžete směle chovat doma v páru a zůstanou krotcí, jen možná nebudou už tolik mluvit. Nevadí jim tolik jako velkým druhům papoušků, že zůstanou celý den zavření v kleci. I malí papoušci by ale měli mít určitý denní režim, na který by se mohli spolehnout – tedy přibližně ve stejnou dobu vstávat a chodit spát (ptákům rozhodně nesvědčí, když je jejich klec v obývacím pokoji u televize, která hraje dlouho do noci) a v určitý čas dostávat krmení.

Závazek na mnoho let dopředu

Ještě před pořízením papouška by měli rodiče zjistit, zda dítě není alergické na ptačí peří. Je smutné, když se takový problém řeší až následně a pro domácího mazlíčka se narychlo shání nový majitel. Budoucí chovatelé by také měli počítat s určitými omezeními, pokud se rozhodnou papouška pouštět po bytě. Zní to triviálně, ale pokud člověk nikdy neměl papouška, velmi těžko si najednou zvyká na fakt, že musí hlídat, zda jsou zavřená všechna okna, zda v místnosti nebo kleci nejsou nebezpečné a ostré předměty, zda květiny v pokoji nejsou jedovaté (papoušek velice rád všechno zkouší, nejlépe zobákem) a jestli knihovna neskýtá skvělé místo pro přistání a rozklování přebalů knih.

Pořízení papouška je závazkem na mnoho let, vždyť i andulka se běžně dožívá víc než deseti let, korela patnácti a větší papoušci celá desetiletí. I na to by měli lidé myslet, než si ho pořídí. Dítě vyroste, může odejít někam na školu a papoušek většinou zůstane na starost rodičům, kteří se před lety nechali přemluvit svojí ratolestí, aniž by třeba sami takové zvíře chtěli. Proto funguje jednoduchá rovnice: pokud sami domácím zvířatům a zvlášť ptákům neholdujete, dvakrát si rozmyslete, zda ho povolíte chovat svým dětem. Nakonec většinou stejně skončí u vás.

[poll id=“7″]