Jan Potůček 
UVNITŘ FOTOGALERIE – Otice u Opavy jsou malá slezská obec s ani ne půldruhým tisícem obyvatel. Těžko byste odhadovali, že zrovna tady žije několikanásobný vítěz světových šampionátů výstavních korel. René Poštulka posledních deset let prakticky každoročně dováží ze světových výstav zlaté medaile. Je nejznámějším a nejúspěšnějším chovatelem výstavních korel u nás, takovým synonymem mnohem známějšího šlechtitele výstavních andulek Ladislava Grody. Od něj se René Poštulka leccos přiučil, společně vybírali první ptáky do jeho chovu výstavních korel a společně také už léta objíždí světové šampionáty, kde sbírají jednoho ocenění za druhým.
Z každé sezóny maximálně 10 dobrých mláďat
S chovem výstavních korel začal René Poštulka těsně po vojně, před více než dvaceti lety. Shánět první výstavní ptáky v době, kdy se u nás nikdo výstavními korelami nezabýval, bylo nesmírně těžké. A dá se říci, že i po těch dvaceti letech je šlechtění výstavních korel u nás stále ještě v plenkách, je mnohem méně rozšířené než chov výstavních andulek. První výstavní ptáky si René Poštulka dovezl z Německa, kde je takto specializovaných chovatelů asi nejvíc na světě. Postupně začal šlechtit vlastní ptáky. Nastala drobná mravenčí, mnoho let trvající práce, než se mohl odhodlat se svými korelami zajet na nějakou výstavu.
K TÉMATU: Na návštěvě u Ladislava Grody, nejúspěšnějšího chovatele výstavních andulek v Česku
Dnes chová okolo stovky výstavních korel a z nich si každoročně sestavuje dvacet až pětadvacet chovných párů. Od nich odchová padesát až šedesát mláďat, ale jen okolo deseti jich je tak dobrých, že si je nechá na další chov a výstavy. „Dobrý pták se pozná už v budce, jakmile se začne opeřovat. Musí mít co největší a nehustší chocholu,“ popisuje René Poštulka. Mladé ptáky po opuštění budky přemisťuje do větších proletových voliér. Letos si vystavěl úplně nové výlety, které přiléhají k patrovému domku plnému klecí a chovných voliér. Proletová část je v přízemí, chovné páry jsou ve vnitřních voliérách v prvním patře. Jakmile vejdeme do této chovné části, po pravé i po levé straně vidíme řadu voliérek s budkami a napáječkami.
Nejen korely, ale i výstavní agapornisové
Chovné voliéry jsou dokonce patrové, část ptáků hnízdí v prostoru do 70 centimetrů nad zemí a nad nimi je řada stejně vysokých voliér. „Chov v takovém prostředí se mi osvědčil,“ říká René Poštulka a na ukázku otevírá jednu z budek, v níž jsou už plně opeřená mláďata. Ještě než jsme vystoupali do chovného patra, zaslechli jsme mezi korelím trilkováním hlas agapornisů. A skutečně, v chovném patře je hned několik párů agapornisů růžohrdlých. „Jsou to taky výstavní ptáci. Dělám posuzovatele na každoroční celostátní výstavě agapornisů v Újezdu u Brna, tak jsem je taky začal chovat, abych byl v obraze,“ vysvětluje chovatel.
Zajímá nás, proč ve voliérách nejsou klasické misky s vodou, ale napáčejky známé spíš z klecí s ochočenými andulkami. Vysvětlení je prosté. „Na výstavách mají ptáci v bodovací kleci k dispozici jen napáječku. Kdyby ji neznali a neuměli se z ní napít, po celou výstavu se nedostanou k vodě,“ popisuje René Poštulka. Krmivo korely dostávají v keramických miskách na zemi. Jde o komerční zrninovou směs Deli Nature 69, do které chovatel přimíchává ještě čtyři druhy prosa a loupaný i neloupaný oves. Před hnízdní sezónou jim podává denně naklíčené zrniny a průmyslovou vaječnou směs. Mláďata občas v budkách dokrmuje směsí Kaytee, ale nechává je u rodičů.
Cesta k první světové medaili trvala 12 let
Výstavní korely jsou vlivem šlechtění a křížení příbuzných ptáků náchylnější na zimu a celkově mají horší imunitu, takže v zimě je René Poštulka za velkých mrazů nepouští do venkovních výletů. Zázemí se zimovištěm má zateplené, ale ptákům nepřitápí – jen v případě, že mráz pronikne i přes zatepletí do zimoviště. „Ale když jsou v zimě hezké dny, vypouštím ptáky alespoň na chvíli do venkovních výletů, přeci jenom se potřebují dostat na vzduch,“ líčí. Chov výstavních korel nechce René Poštulka rozšiřovat, spíš se chce soustředit na kvalitu odchovávaných ptáků. Vysvětluje, že i největší guru německých chovatelů výstavních korel nemá více než 200 ptáků.
Určité rozšiřování chovného zařízení ale René Poštulka zvažuje. Jen ne kvůli korelám, ale výstavním agapornisům a větším papouškům. Zatím jde ale o předběžné úvahy bez jasnějších plánů. S čím naopak počítá, je účast na dalších světových šampionátech výstavních korel. První zlatou mediali si z takové akce dovezl v roce 2004 a od té doby slaví úspěchy každoročně. Cesta k úspěchu ale byla dlouhá. Od začátku chovu výstavních korel po získání první medaile uplynulo dlouhých dvanáct let. „Ale na prvním vyhraném svěťáku jsem si potvrdil, že jsem zvolil správnou cestu,“ uzavírá René Poštulka, který by rád obhajoval světové zlato i letos.
Připravujeme rozhovor s René Poštulkou o jeho chovu a pozadí světových šampionátů
