Jan Potůček 
UVNITŘ DOBOVÉ FOTO – Byl to nejhezčí příbuzný papoušků žlutokřídlých a žlutoramenných. Podobně jako oni i papoušek překrásný hnízdil v norách vyhloubených v termitištích, a využíval tak teplo, které vytvářely tisíce termitů soustředěných na malém prostoru. Jenže na rozdíl od svých známějších příbuzných papoušek překrásný začal již na sklonku 19. století mizet a poslední ptáky se podařilo spatřit ve 20. letech minulého století. I když původně se mělo za to, že poslední papoušci překrásní uhynuli začátkem 20. století v souvislosti s velkými suchy, která sužovala východní Austrálii v roce 1902. Poté totiž nikdo tyto ptáky dlouhá léta nepozoroval, až se mladý novinář Alec Chisholm z Brisbane v roce 1917 rozhodl, že se je pokusí znovu objevit, píše australský deník The Guardian.
Chisholm byl amatérský ornitolog a vášnivý ochránce přírody. V novinových článcích vyzýval čtenáře, aby se pokusili papoušky překrásné najít a identifikovat jejich hnízdiště. Prověřoval desítky falešných zpráv, až se mu v roce 1921, tedy přesně před 100 lety, ozval Cyril Jerrard z okresu Burnett v Queenslandu. Právě on na svém pozemku poblíž městečka Gayndah pozoroval pár papoušků překrásných. Stalo se tak v prosinci 1921 a následně v březnu 1922 se Jerrardovi podařilo ptáky spatřit znovu, navíc s asi šesti dalšími jedinci, o nichž se domníval, že jde o jejich mláďata. Dokonce se mu podařilo dospělé ptáky vyfotografovat u vstupu do hnízdní nory v termitišti. Černobílý snímek se dochoval dodnes: bylo to vůbec poprvé, co byl papoušek překrásný vyfotografován!
Zbytkovou populaci zničil inbreeding
Snímek má ještě jedno prvenství. Bylo to vůbec poprvé, co se v Austrálii podařilo prokázat pozorování nějakého druhu ptáka pořízením fotografie. Do té doby platil za jediný důkaz odstřelený jedinec, kterého následně střelec nechal vypreparovat, nebo se zachovala kožka. Dělo se tak především s vzácnými a málo pozorovanými druhy, což samozřejmě vedlo k jejich postupné záhubě. Jerrardovy papoušky sice nikdo nezastřelil, ale zachycené hnízdění nebylo úspěšné: vejce se prý v hnízdě zkazila. Dnes se ornitologové domnívají, že zbytková populace papoušků překrásných byla už tak malá, že mezi zbývajícími ptáky docházelo k příbuzenskému křížení, jehož následkem byla minimální oplozenost vajec a postupný úbytek ptáků.
Ale co vedlo k původnímu poklesu populace tohoto ptáka na konci 19. století? I v tom má dnešní věda jasno. Papoušek překrásný obýval „obyčejné“ suché louky s termitišti a eukalypty, které však začaly vlivem přistěhovalectví z Evropy velmi rychle mizet. Pomyslným hřebíkem do rakve papoušků překrásných bylo pastevectví. Louky byly přeměněny na pastviny a dobytek postupně všechny vhodné biotopy zlikvidoval. A co nezničil dobytek, to vypálili přistěhovalci ve snaze získat zemědělskou půdu. V době, kdy se Alecu Chisholmovi a Cyrilu Jerrardovi podařilo prokázat, že papoušek překrásný není vyhynulý, už byl tento druh na cestě do záhuby. Nepomohl mu ani rozvoj ochrany přírody, i když ve 20. a 30. letech minulého století již v Austrálii vznikaly první národní parky.
Poslední jisté pozorování? V roce 1929
Papoušek překrásný měl tu smůlu, že prostředí, které obýval, nebylo tak atraktivní, aby jej úřady prohlásily za chráněné území. Nikomu neimponovaly suché trsy trávy s termitišti. Vzácný pták samozřejmě lákal profesionální i amatérské ornitology, mezi jejich běžnou výbavu ve 20. letech minulého století ale patřila kromě dalekohledu i puška. Odstřel vzácných druhů těsně před vyhynutím byl velmi kontroverzním tématem a Chisholm patřil mezi jeho nejhlasitější kritiky. Proti němu stáli i uznávaní ornitologové své doby, podle nichž bylo „zajištění vzorků“ nezbytné pro rozvoj vědy. Pár papoušků překrásných, který v roce 1921 objevil Cyril Jerrard, se na hnízdišti zdržoval až do roku 1927. Na sousedním pozemku zaregistrovali poslední pozorování v roce 1929. I když poté přišly další informace o možném pozorování ve 30. a 40. letech, později se ukázalo, že jde jen o odkazy na sledování stará několik desítek let.
Neuvažoval Chisholm s Jerrardem o odchycení posledních ptáků a jejich chovu v zajetí? Ano, měli takový plán, ale když se v roce 1922 ukázalo, že se pár nedokáže reprodukovat (patrně kvůli příbuzenskému křížení), upustili od toho. Později byla ale tato metoda úspěšně použita při záchraně neofémy oranžovobřiché. A u jiného papouščího druhu, tajemného papouška nočního, který byl po celé jedno století považován za vyhynulého, zase pomohlo rychlé vyhlášení rezervací v místech, kde se vyskytuje (mimochodem, jsou to dost podobné biotopy, které dříve obýval papoušek překrásný). Papoušek překrásný tak do jisté míry pomohl jako odstrašující příklad ptačího druhu, kterému Austrálie nepomohla a on skutečně vyhynul. Mimochodem, kde o jediný druh ptáka, který opravdu vyhynul v novodobé historii tohoto kontinentu.
Nejznámější vyhynulí papoušci: ara tyrkysový, alexandr modrolící a papoušek karolínský
Úvodní foto: rawpixel.com
