V přírodě jich zbývají už jen poslední tři stovky a vědci nyní přišli na to, že kriticky ohrožení latamové vlaštovčí si patrně zadělávají na další problém, který by mohl vést k jejich postupnému vyhubení. Podle nejnovějšího výzkumu Australské národní univerzity (ANU) totiž samice při sezení na snůšce mohou ovlivnit, jaké pohlaví budou mít vylíhnutá mláďata, a začaly upřednostňovat samčí potoky před samičími. A to i přes to, že samic latamů je v přírodě výrazný nedostatek. Důvod? U mladých samců je větší šance, že se dožijí dospělosti a lépe budou čelit všem nástrahám. Vědci ANU vycházejí z monitoringu přírodních hnízd a umělých hnízdních budek, v nichž mezi nejstaršími mláďaty převažovali právě samci.
Proč je u některých papoušků nedostatek samců nebo samic? Dá se to nějak regulovat?
Jak to dokáží? Intenzitou zahřívání vajec
Jak se ale může samici latama podařit ovlivnit pohlaví mláděte, které se vylíhne z vejce, na němž sedí? Je to poměrně jednoduché: podle vědců pravděpodobně záleží na teplotě zahřívání vajec. Tento vliv se podařilo prokázat u ovlivňování pohlaví budoucích mláďat u plazů a pravděpodobný je i u australských hrabavých ptáků tabonů, kteří na snůšce nesedí, ale zahrabávají ji do zetlelého listí nebo žhavého sopečného popela. Podařilo se prokázat, že taboni před umístěním vejce na konkrétní místo zobákem kontrolují, jaká je v něm teplota a mohou tak vybrat, zda vejce snesou na teplejší nebo chladnější místo. U latamů může mít vliv to, kdy samice zasedne na snůšku a jak intenzivně sedí na vejcích.
Větší produkce samců sice může souviset se snahou latamů zajistit nové generaci, aby co možná nejvíce mladých přežilo do dospělosti, aby se mohli rozmnožovat, potom ale narazí na nedostatek samic, s nimiž by se mohli spářit. Nedostatek dospělých samic latamů způsobují vačice, které stojí za likvidací až 80 procent všech hnízd latamů. Pokud totiž vačice nalezne obsazené hnízdo latamů, sežere nejen snůšku, ale i samici, která na ní sedí. Za oběť vačicím tak podle ANU padne každoročně až polovina všech hnízdících samic. Ochránci přírody proto vyvinuli speciální umělou hnízdní budku, která se na noc zavírá, aby do ní vačice, které jsou aktivní právě v noci, nemohly vlézt. Takových budek ale není příliš mnoho a ne každá samice latama si na systém zavírání budky dokáže zvyknout.
Špatná zpráva: kriticky ohrožených latamů vlaštovčích jsou v přírodě už jen pouhé tři stovky
Brání se tak vačicím, ale na účet nové generace
Produkce většího podílu samců může být podle vědců odpovědí latamů na predaci samic vačicemi. „Přestože upřednostňování synů může znít nelogicky, dává to evoluční smysl. Z pohledu jednotlivé samice nemá smysl produkovat více samičích mláďat, pokud by ta měla být posléze sežrána vačicemi. Je mnohem lepší zajistit, aby se z prvních vajec vylíhli samci, protože starší mláďata si dokáží vyžebrat více potravy a tím mají i větší šanci na přežití,“ říká profesor Rob Heinsohn, hlavní autor výzkumu ANU. Vědci si svoji teorii ověřovali tipováním pohlaví mláďat u 500 vajec snesených na začátku snůšky během šesti hnízdních sezón v Tasmánii, kde se latamové rozmnožují. „Ohromilo nás, když jsme zjistili, jak velký nepoměr je ve prospěch samců, zvláště pak v letech, kdy docházelo k velkým ztrátám hnízdících samic, které byly napadeny vačicemi,“ říká profesor Heinsohn.
Zajímavé to je i z jiného hlediska. Vačice totiž nejsou původní tasmánský druh, na ostrov se dostaly poprvé v polovině 19. století. „Ukazuje to, jak mohou původní druhy velmi rychle reagovat na nové evoluční tlaky, jako se příchod nového predátora. V tomto případě se adaptivní odezva vyvinula do 150 let od příchodu prvních vačic. Jeden by si myslel, že evoluce bude trvat mnohem déle,“ konstatuje Rob Heinsohn pro vědecký web Phys.org. Samice tak upřednostňují svoji vlastní reprodukci před tím, co by bylo dobré pro celou populaci. „Bohužel z hlediska zachování tohoto druhu bychom skutečně potřebovali, aby se líhlo více nových samiček,“ uzavírá profesor Heinsohn.
Zabiják latamů vlaštovčích: vakoveverky zlikvidují až 83% hnízd ve volné přírodě
Úvodní foto: Australská národní univerzita