Lubomír Tomiška 
Nedostatek ptáků jednoho či druhého pohlaví patří odnepaměti mezi časté problémy chovatelů při sestavování chovných párů papoušků, zvláště pak u vzácnějších druhů. Příčiny mohou být dvojí. Buď se jedná o náhodu – nadbytek samců a samic se střídá nezávisle na ostatních faktorech – a nebo za vším stojí zcela regulovatelný mechanismus, kdy jsou rodiče schopni manipulovat s poměrem pohlaví svých potomků záměrně. Samozřejmě to nemůžeme zobecnit pro všechna zvířata. Každý taxon je v tomto ohledu velice specifický, přičemž existuje mnoho variant a přechodů mezi nimi.
U plazů lze pohlaví ovlivnit inkubační teplotou
Obě řešení každopádně předpokládají vyvážený poměr pohlaví, tedy vylučují polyandrické (převaha samců) a polygamické (převaha samic) druhy, kde je primární poměr pohlaví vychýlen od vyváženého 1:1. Velkým zlomem v určování poměru pohlaví u zvířat bylo zjištění závislosti teploty na vývoji pohlaví mláďat některých druhů plazů. Je ale třeba zdůraznit, že tyto druhy plazů nemají na rozdíl od ptáků pohlavní chromozomy. Proto je velmi nepravděpodobné, že by podobná anomálie byla možná také u ptáků, přestože jsou o tom někteří chovatelé přesvědčeni.
V první řadě je třeba zmínit, které indicie nás vedou k tomu, že ptáci dokáží s pohlavím svých potomků manipulovat. Toto tvrzení podporuje hned několik prací. Asi nejznámějším příkladem je rákosník seychelský (Acrocephalus sechellensis). Tento malý ptáček dokáže produkovat drtivou většinu samců v období, kdy je v jeho teritoriu nedostatek potravních zdrojů. Mladí samečci totiž brzy po osamostatnění migrují a neokrádají tak rodiče o jejich chudé zásoby. Naopak mladé samičky pomáhají rodičům s péčí o další potomstvo a v době úrody jsou tak produkovány přednostně ony.
Dalším příkladem je australský pták z řádu hrabavých – tabon (Megapodiidae). Tito opeřenci svá vejce sami neinkubují, ale zahrabávají je do hromad kompostu nebo žhavého popela vzniklého sopečnou činností. Vědci pozorováním zjistili, že před zahrabáním vajec ptáci „testují“ teplotu takového materiálu a na základě toho se rozhodují, kam vejce uloží. Tato paralela s hnízdní ekologií plazů by nás mohla navádět k tomu, že pohlaví tabonů také reguluje teplota prostředí. Poměr takto vylíhlých samců a samic je skutečně hodně vzdálený od rovnováhy. Nicméně je třeba uvést, že plno vajec se v takových případech nevylíhne a tudíž se předpokládá, že embrya jednoho či druhého pohlaví jsou k dané teplotě více či méně citlivá. I u dalších zástupců ptačí říše byly zaznamenány podobné odchylky.
A co papoušci? To by měl zjistit speciální výzkum
Já jsem se k tomuto tématu dostal skrze chov loriů. Právě u nich je totiž velmi patrný vychýlený poměr pohlaví některých druhů ve prospěch samců, konkrétně se jedná hlavně o: loriho límcového (Phygis solitarius), loriho zelenokřídlého (Lorius hypoinochrous, na úvodním snímku) a zástupce rodu Charmosyna. Díky tomu, že studuji na Přírodovědecké fakultě UK, jsem se během loňského roku rozhodl rozběhnout studii zabývající se tímto tématem. Momentálně se nacházím ve fázi, kdy sbírám veškeré dostupné poznatky a hlavně také zkušenosti chovatelů, kteří by mi mohli moje snažení velkou měrou ulehčit. Na spolupráci už jsem dohodnutý také s Loro Parquem, několika evropskými chovateli a pražskou ZOO.
Každý si asi uvědomuje, jak hodně by tato novinka pomohla v záchranných programech některých druhů papoušků, ale i dalších ptáků. Jsem přesvědčený, že loriové nejsou jedinými postiženými touto adaptací a určitě stojí za to hledat i v jiných skupinách. Proto jsem se rozhodl oslovit všechny chovatele, kteří by mohli mít s touto věcí zkušenosti.
Veškeré dotazy a nejasnosti ohledně tohoto výzkumu rád zodpovím. Každý, kdo má zájem o spolupráci, mě může kontaktovat:
Lubomír Tomiška
e-mail: lubos.tomiska@seznam.cz
GSM: +420 774 417 807
