Jan Potůček Zásadní spor o existenci a způsob provozu desítek větrných elektráren na severním pobřezí Tasmánie se rozhořel mezi energetickou společností ACEN Renewables a australskými ochránci přírody. Projekt, který počítá s až stovkou turbín přímo v migrační trase kriticky ohrožených neofém oranžovobřichých, měl podle regulačních úřadů právě kvůli vzácným ptákům pět měsíců v roce zastavit veškerý provoz. Největší větrná farma na jižní polokouli by totiž představovala vážnou hrozbu pro táhnoucí papoušky, jichž ve volné přírodě přežívá pouhých 77 jedinců. ACEN Renewables se ale snaží rozhodnutí regulačních úřadů zvrátit a argumentuje tím, že pokud by větrníky měly pět měsíců v roce pouze stát, projekt se firmě nevyplatí.
Projekt Robbins Island Renewable Energy Park za 1,1 miliardy dolarů má produkovat 900 MW elektrické energie ročně. Developer již oznámil, že kvůli ochraně papoušků snížil původně plánovaný počet větrníků o 22 a snížil jejich maximální výšku na 212 metrů. Případné kolize migrujících papoušků s listy větrných elektráren by podle společnosti ACEN Renewables neměly mít přímý vliv na přežití neofém oranžovobřichých v přírodě. Jak řekli zástupci společnosti podle zpravodajského serveru ABC News, i kdyby došlo k úhynu některých ptáků, nebude to znamenat zánik celého druhu. Ochránci ale upozorňují, že ze zimovišť v jižní Austrálii se každoročně na Tasmánii vrací jen asi čtvrtina ptáků, kteří tam odlétli z hnízdišť. A z mladých papoušků vypuštěných ze zajetí do přírody přežije první rok migrace jen jeden z pěti.
„Co je jeden pták oproti změně klimatu?“
Právní zástupce ACEN Renewables na jednání před soudním tribunálem prohlásil, že projekty větrných elektráren v Austrálii čelí stále větším překážkám a že změna klimatu představuje větší hrozbu pro ohrožené druhy než riziko kolize s turbínami. Firma nabídla pomoc s financováním záchovného programu a monitorování kolizí ptáků s turbínami. Kritici plánované větrné farmy konstatovali, že nemá smysl utrácet veřejné prostředky na ochranu ptačího druhu, když stát poté umožní soukromé společnosti, aby v rámci svého podnikání mohla platit za zabíjení stejného druhu. Podle ACEN Renewables, což je dceřiná společnost filipínského energetického gigantu Ayala, je Robbinsův ostrov jednou z největrnějších lokalit v Austrálii. Energie získaná z větrníků by putovala 115 km dlouhou přenosovou trasou do tasmánské elektrické sítě.
Jde o jeden z mnoha podobných sporů, které se odehrávají například i v Brazílii, kde velká energetická společnost staví větrné elektrárny přímo na trase, kudy létají ohrožení arové kobaltoví z hnízdišť a nocovišť za potravou. Energetické společnosti stále častěji argumentují, že je třeba správně vyvážit dopad na životní prostředí při vědomí boje proti změně klimatu. Například dánský ministr pro klima a energetiku Lars Aagaard na letošní konferenci WindEurope v Kodani prohlásil, že ekologická byrokracie příliš často vede ke zpoždění mnoha projektů větrných elektráren na moři. „Pokud nám naše pravidla zabrání v rozšiřování masivních kapacit větrných elektráren na pobřeží, nezbude v budoucnu mnoho ekosystémů, které bychom mohli chránit,“ uvedl tehdy ministr.
Úvodní foto: Wikimedia Commons / Ron Knight
