Jan Potůček 
Děsí mě představa, že i radikální aktivisté, kteří téměř nikoho nereprezentují, by mohli mít vliv na formování evropské legislativy, říká v rozhovoru pro server Ararauna.cz ředitel pražské zoologické zahrady Miroslav Bobek. Malé skupiny militantních rádoby ochránců zvířat podle něj usilují krom jiného o postupnou likvidaci zoologických zahrad. Tyto obavy posiluje i chystaná evropská směrnice, která má zakázat chov vybraných nepůvodních druhů zvířat, jež by mohly po úniku do volné přírody vytlačit původní evropskou faunu. Seznam by mohl obsahovat i papoušky, jako se tak stalo už ve Španělsku.
Ve vyjádřeních pro média jste minulý týden mluvil o jistých „trojských koních“, které se snaží jedna britská nevládní organizace prosadit do evropské legislativy a mají znepříjemnit život zoologickým zahradám. Souvisí to nějak s připravovanou směrnicí o invazivních druzích zvířat a rostlin, která by se mohla dotknout i chovatelů papoušků?
Podle mých informací to souvisí. Jsem členem Councilu EAZA, Evropské asociace zoologických zahrad a akvárií a i ta varovala před možností zneužití této směrnice. Nejde jenom o britskou organizaci Born Free Foundation (BFF), ale obecně o restriktivní přístup k chovu zvířat v lidské péči. BFF je v tomto směru nejviditelnější, úplně jasně to deklaruje, na svém webu i v oficiálních materiálech píše, že jejím dlouhodobým cílem je zlikvidovat zoologické zahrady. Proto si nemyslím, že by tyto dvě věci byly úplně oddělené.
Ovšem pokud by se mé vyjádření zredukovalo pouze na chystanou evropskou směrnici o invazivních druzích a její konkrétní znění, byla by to chyba. Podstata problému je širší: ze strany aktivistů tu existuje snaha dostat „trojské koně“ do evropské legislativy a torpédovat současné fungování zoologických zahrad. A to by se ještě dřív a fatálněji samozřejmě dotklo i soukromých chovatelů.
Je to tedy zatím potenciální hrozba.
Tato směrnice není jediným problémem a je otázka, do jaké míry se jim podařilo nebo podaří do evropské legislativy něco prosadit. Ale samotné zoologické zahrady se toho už dopředu obávají a třeba zmíněná evropská asociace EAZA, která sdružuje větší a tradičnější zoo, už kvůli tomu zavedla akreditační systém, jehož prostřednictvím bude svoje členy pravidelně prověřovat. Podle mě je to taková preventivní obrana a předčasný krok, kdyby náhodou došlo na nejhorší.
Co to pro vás znamená?
Pokud někdo má pravomoc dávat razítko, zda ta či ona zoologická zahrada může být nadále členem EAZA, je to pozice, která může být zneužita. A nebýt členem EAZA znamená problém, což velmi dobře ví třeba ZOO Dvůr Králové nad Labem.
Co konkrétně hrozí od těch „trojských koní“, zasazovaných aktivisty do evropské legislativy?
Pokud si vezmeme jako modelový příklad onu směrnici a to, co se o ní dosud napsalo, a pokud by to tak skutečně mělo být, vznikl by tady nějaký celoevropský seznam druhů, které by se nesměly chovat, protože by se po úniku ze zajetí mohly rozmnožovat v přírodě. Jenže v tomto ohledu je naprosto jiná situace ve Španělsku, Irsku nebo Finsku. Představa, že ve Finsku, Švédsku nebo Norsku mohou ve volné přírodě žít papoušci a přežít tam zimu, je naprosto absurdní. Nebo že by se tam mohly v přírodě přemnožit želvy, a proto je tam zakáží chovat – to je prostě totální nesmysl.
I kdyby to tak ale nakonec bylo a zákaz chovu by byl celoevropský, pro zoologické zahrady by to asi nebylo osudné, protože bychom dostali výjimky. Ale zase by nám přibyla nesmyslná byrokracie. Opět by nám to komplikovalo život, byl by to další krok na cestě do pekel. Když se ale vžiji do pocitu chovatele, kterému řeknou, že nesmí chovat nějaký druh papouška a ještě mu budou hrozit, že pokud už takové papoušky chová, musí je humánně zabít, nejsem si jistý, zda by je takový člověk raději nevypustil do přírody.
Tedy přesně to, čemu má směrnice zabránit.
Ano, byla by naprosto kontraproduktivní. Pokud bychom se dál drželi tohoto hypotetického příkladu a bavili se vyloženě o invazivních druzích, myslím si, že v Evropě jsou dva takové druhy velmi silně zastoupené a mohou přežít ve volné přírodě: pes a kočka. Existuje nespočet příkladů, kdy se dokázaly rozmnožit mimo zajetí, navíc se mohou křížit s původními druhy – vlkem a kočkou divokou. Pokud by tedy někdo chtěl být se zákazem invazivních druhů skutečně důsledný, musel by zakázat i chov psů a koček.
Vraťme se ještě k organizaci BFF. Jedna věc je jejich záměr bojovat proti zoologickým zahradám, druhá věc jejich praktické kroky. Poškozují nějakým konkrétním způsobem zoo?
Posílají jakési svoje inspekce do různých zoologických zahrad. Podle všeho to jsou velmi účelové „kontroly“, které jsou potom účelově využívané k argumentaci BFF. Naše obava spočívá v tom, že právě tyto poměrně malé skupinky lidí s vyhraněnými názory můžou ovlivňovat legislativní proces a v připravovaných směrnicích by se pak mohla vyskytnout ustanovení, která by nám komplikovala život a narušovala funkčnost zoologických zahrad. Nemluvě o soukromých chovatelích, jejichž ohrožení by bylo ještě daleko větší.
Současně je ale třeba si uvědomit, že za zoologické zahrady se prohlašují i různá zařízení, která by toto označení vůbec neměla používat. České zákonodárství umožňuje, aby se za zoologické zahrady označovaly i různé zookoutky a v některých případech bych si troufnul dokonce říci, že i zvěřince.
Mají tyto akce BFF, tedy jejich „inspekce“ v zoo, reálný dopad na rozhodování poslanců Evropského parlamentu, nebo je to jenom snaha, která zatím nedopadá na úrodnou půdu?
Pokud jde o nás, reálné výsledky nemají. Na druhou stranu, někde se těmto myšlenkám a z mého pohledu velmi radikálním názorům vychází vstříc, takže třeba ve Španělsku se už tamní legislativa ubírá směrem, kterého se nyní obáváme v celoevropském kontextu. Některé jejich aktivity ale už dosáhly i k různým úřadům v České republice a je otázka, co z toho může vzniknout. Vždyť už i EAZA kvůli nim zavedla onen akreditační systém pro členské zoologické zahrady.
Stojí podle vás BFF i za onou připravovanou celoevropskou směrnicí o invazivních druzích zvířat a rostlin?
BFF za směrnicí jako takovou zcela jistě nestojí. Obavy, o kterých tu mluvíme, se týkají právě tohoto, že by se v ní mohl ocitnout zmíněný „trojský kůň“ nějakého nesmyslného ustanovení…
Evropská komise vyzývala členské země, aby se do 12. dubna vyjadřovaly k záměru směrnice o invazivních druzích, jenže v České republice o tom takřka nikdo nevěděl. Pražská ZOO se k ní vyjadřovala?
Myslím, že se o tom nevědělo nejenom v České republice. Je to jeden z prvků, který nás vybízí k poměrně jednoznačné reakci. Očekával bych, že záležitosti, které se bezprostředně týkají zoologických zahrad, budou se zoologickými zahradami konzultovány. K tomu ale nedošlo ani na úrovni pražské zoo, ani česko-slovenské Unie zoologických zahrad, dokonce ani na úrovni evropské asociace EAZA. A to je právě jeden z problémů.
Ono se nakonec může ukázat – a já v to doufám – že naše obavy u směrnice o invazivních druzích byly plané, ale bohužel, ve chvíli, kdy probíhá nějaký připomínkový proces, o kterém se vlastně vůbec nedozvíte… Trochu mi to asociuje úvodní scény ze Stopařova průvodce po galaxii, že veškerá upozornění na zbourání domu byla zveřejněna na nástěnce, kterou si dobře nikdo nemůže přečíst. Když si s tím spojíte naše povědomí o snahách velmi omezené skupiny lidí, kteří se snaží poškodit zoologické zahrady, a víme o tom, že evropská legislativa ve vší své složitosti může být skutečně napadena těmi „trojskými koni“, jsou určité obavy na místě.
Navíc je tu další aspekt: tito aktivisté míří na zoologické zahrady, ale najednou zapadá otázka welfare domácích zvířat, tedy to, co profesor Stanislav Komárek označuje za holocaust naší doby: ty strašné podmínky, v nichž žijí zvířata ve velkochovech. A když se něco udělá pro zlepšení jejich situace, jako v případě slepic a zvětšení jejich klecí, nakonec se to zneužije jako záminka pro zdražení vajec. Je přeci úplný nesmysl zásadně zdražit vejce kvůli tomu, že se klece pro slepice zvětšily o pár centimetrů. A tohle je skutečný problém, nikoli zoologické zahrady.
Obeslal jste všechny české europoslance výzvou, aby se pokusili přijetí takové směrnice zabránit. Kolik vám jich odpovědělo a jak?
Reakcí mám asi osm, potvrzují mi přijetí dopisu a slibují, že se tím budou zabývat. Dvě reakce byly podrobnější a detailnější. Jednak od pana europoslance Pavla Poce (ČSSD), který se touto problematikou přímo zaobírá, a potom pana europoslance Edvarda Kožušníka (ODS), který dopisem vyjádřil plnou podporu zoologickým zahradám.
Ono to z těch reakcí zatím skutečně vypadá tak, že chystanou směrnici všichni považují za nafouknutou bublinu a uklidňují, že se chovatelů nijak dramaticky nedotkne. Seznam zakázaných druhů má být malý, což tvrdí i Jan Šíma z ministerstva životního prostředí, který má koordinovat postup České republiky v této věci. Dokonce tvrdí, že tam budou snad jen želvy nádherné a z rostlin třeba bolševník. Nicméně ten seznam stále neexistuje, ale v dotazníku, který Evropská komise zveřejnila, se objevují formulace o zabavování zvířat a jejich možné humánní likvidaci. To mi připadá naprosto neuvěřitelné, když se neví, jakých zvířat by se to mohlo dotknout.
Proto jsem také napsal docela zlý sloupek do Deníku, v němž popisuji naše obavy. Byl bych ale nerad, kdyby moje reakce a dopis europoslancům byly vztaženy jen ke směrnici o invazivních druzích. Proto pořád opakuji, že tady existují nějací aktivisté, kteří téměř nikoho nereprezentují, vnímají svět úplně jinak než my a můžou nám nesmyslně znepříjemnit život. Mám obavy z toho, že některé prvky ze svého programu dokáží prosadit do evropské legislativy a ty jim potom umožní jejich ideově podbarvené cíle naplňovat.
Budete se snažit do legislativního procesu v Bruselu zasáhnout i jinak než dopisem českým europoslancům?
Dopisem jsme s europoslanci navázali prvotní kontakt a s těmi, kteří k tomu budou ochotni, se osobně sejdeme. Předběžně je už domluvená schůzka s panem poslancem Pocem. Rád bych s nimi nadále udržoval kontakt. Další cesta může vést přes evropskou asociaci EAZA, kde se budou tento týden probírat záležitosti okolo chystané směrnice i vlivu lobistů na evropskou legislativu. Jako dobrou příležitost vidím i medializaci tohoto tématu. Upozornilo se tím na celý problém s legislativou zaměřenou na chov zvířat, nikoli jen na jednu směrnici. Považuji to za dobrou cestu k tomu, abychom později nebyli velmi nemile překvapeni.
Mají v tomto směru možnost něco udělat i soukromí chovatelé nebo lidé, kteří doma chovají ochočené zvíře, jehož druh by se mohl objevit na seznamu potenciálně invazivních? Mohou třeba vaším prostřednictvím, nebo přes nějakou organizaci dát najevo svůj nesouhlas s případným zákazem chovu vybraných druhů zvířat, konkrétně papoušků?
Já mluvím za Zoo Praha, eventuálně organizace, v nichž jsem členem vedení, jako je EAZA. Hájím především zájmy pražské zoologické zahrady. Rozhodně nechci stanout v čele nějaké jiné zájmové skupiny, řekněme chovatelů, a tlumočit jejich názory.
Foto pro Ararauna.cz: Aleš Masner
