Velký přehled charmozinů: znáte všech čtrnáct druhů těchto menších loriů?

Řád papoušků je druhově bohatá skupina. Ne všechny zástupce v evropských chovech nalezneme, velká část z nich je však dostupná. Asi každý chovatel si musel projít takovým tím „australským“ začátkem. Jistě si vzpomeneme na okamžiky, kdy jsme se dočkali svého prvního odchovu andulek či korel. Mnohým však začne být svět běžných druhů malý. Někdo přejde na amazoňany, jiný zase na africké druhy rodu Poicephalus nebo si sestaví kolekci arating. Existují ale i méně známí papoušci, které třeba ani velká část chovatelů nezná. Tito ptáci přitom oproti zmíněným příliš nevyčnívají nedostupností ani pořizovacími náklady. Proto si myslím, že není od věci chov takových papoušků popularizovat. V tomto článku si představíme jednu ne úplně běžnou skupinu – charmoziny (Charmosyna).

Podle dnešního názvosloví mají toto rodové jméno ve svém názvu všechny druhy taxonu. Dříve tomu tak ale nebylo, a proto byl například charmozin papuánský označován jako lori papuánský. Tato skupina ptáků čítá celkem 14 menších druhů papoušků. Nejmenší z nich – charmozin Wilhelmínin (Charmosyna wilhelminae) – dosahuje velikosti 13 cm, největší charmozin papuánský (Charmosyna papou) má 45 cm. Stejně jako ostatní loriové se i charmozini živí převážně nektarem a pylem. Kromě toho se v literatuře uvádí často jen velmi obecné informace týkající se výživy. Takřka v každé publikaci nalezneme, že se druh živí doplňkově květy, pupeny, hmyzem, popřípadě i semeny. Skoro nikdy už ale není uveden název druhu rostliny, na kterém složení nektaru a pylu závisí. Nedostatek informací máme také o hnízdění těchto ptáků v jejich přirozeném prostředí.

K TÉMATU: Velký přehled loriů a jejich zastoupení v českých chovech: další druhy rodu Trichoglossus

Areál výskytu rodu Charmosyna zahrnuje území Nové Guiney a přilehlých ostrovů, některé zástupce nalezneme také v Nové Kaledonii, popřípadě na souostroví Fidži. Podle fylogenetických studií představuje tento taxon spolu s rodem Vini bazální vývojovou linii celé čeledi Loridae.

Chov v zajetí

Ve svém chovu jsem měl možnost seznámit se pouze se dvěma druhy – charmozinem červenobokým (Charmosyna placentis) a charmozinem papuánským (Charmosyna papou), a tudíž jsou mé poznatky v tomto ohledu trochu omezené. Oba druhy se výrazně lišily ve dvou zásadních věcech. Zatímco „papuánci“ vyskytující se ve volné přírodě až do nadmořské výšky 3 000 m n.m. jsou čilí i při teplotách kolem 15°C, charmozini červenobocí evidentně chřadnou. Pro tyto ptáky bychom měli v zařízení udržovat konstantní teplotu kolem 20°C. Obecně platí, že menší živočichové mají vzhledem ke svému objemu větší povrch, a tudíž také větší tepelné ztráty než organismy větší. Pokud k tomu připočteme fakt, že se charmozini červenobocí přirozeně vyskytují v nižších nadmořských výškách, je jejich náchylnost na nízké teploty pochopitelná. Oba druhy mají také rozdílné nutriční požadavky. Charmozini červenobocí vyžadují ve své potravě vyšší obsah cukrů. Papuánci na složení předkládané směsi nejsou tolik nároční a ochotně přijímají většinu dostupných instantů i domácích receptů.

Oba druhy jsem choval po párech, přičemž je ale možné ptáky držet i pohromadě. Například Tomáš Horyna se takto pokoušel o skupinový chov tří párů charmozinů červenobokých ve výletu širokém metr a dlouhém tři metry. Odchovávat se mu však podařilo pouze u jednoho dominantního páru. Podle mých zkušeností je možné ptáky různého stáří bez problému držet v jedné ubikaci. Oddělené páry, které jsou ve vizuálním kontaktu, spolu velmi intenzivně komunikují a řekl bych, že se i ruší při hnízdění, proto doporučuji neprůhledné zástěny mezi voliérami. Při konzultaci chovu charmozinů mi stejnou zkušenost potvrdil španělský chovatel Gonzalo Blanco, kterému opakovaně chovný pár charmozinů papuánských odchovával mláďata a poté co do vedlejší ubikaci neoddělené neprůhlednou zástěnou umístil jiný pár stejného druhu, ptáci začali mít čisté snůšky.

Jednou ze zajímavostí u charmozinů je fakt, že se obě pohlaví střídají v sezení na vejcích. U této skupiny ptáků je také výrazný pohlavní dimorfismus. Vizuální rozlišování pohlaví u mláďat však může být také matoucí. Jednou se mi poštěstilo zakoupit tříměsíční samičku charmozinů papuánských se žlutými zády. Po několika dalších měsících jí však tento pohlaví určující znak zmizel a vybarvila se mi v krásného samečka. Mladí charmozini červenobocí někdy mívají znaky obou pohlaví, které jim po přepeření zmizí.

Přehled druhů

Ze všech 14 druhů se na evropský kontinent dostalo v minulosti pouze sedm zástupců. Zbylí charmozini jsou považovány za velmi vzácné a velká část z nich je na pokraji vyhynutí. Hlášení ornitologů o jejich pozorování ve volné přírodě se objevují jen velice sporadicky. Hned u několika druhů nemáme k dispozici ani fotografie a vzhled ptáků známe díky muzejním kožkám.

1) charmozin palmový (Charmosyna palmarum) – velikost 16 cm, celý zelený, kromě malé červené skvrny pod zobákem. Právě větším rozsahem červené barvy se liší samec od samice. Vyskytuje se ve vyšších nadmořských výškách od 1 000 m n.m. Areál rozšíření zahrnuje Šalamounské ostrovy a souostroví Vanuatu, která jsou například spolu s Novou Guineou součástí regionu Melanésie. Druh je zařazen do kategorie „zranitelný“. Velikost populace ornitologové odhadují na 1 500 až 4 000 jedinců.

2) charmozin červenohrdlý (Charmosyna rubrigularis) – velmi podobný předchozímu zástupci, červené hrdlo je však zespoda lemováno žlutým okrajem. Dříve byl ustanoven poddruh karkari, který měl mít větší rozsah červené barvy, dnes se však už nerozeznává. Vyskytuje se na ostrovech New Britain, New Ireland a Karkar. Druh vytváří stabilní populace a není bezprostředně ohrožen vyhynutím.

3) charmozin zelený (Charmosyna meeki) – jak už název napovídá, pták je celý zelený, přibližně ve stejné velikosti jako předchozí zástupci. Vyskytuje se na Šalamounských ostrovech a ostrově Bougainville patřící Papua Nové Guiney. Opět se jedná o druh obývající spíše horské habitaty do nadmořské výšky 1 700 m n.m.

4) charmozin modročelý (Charmosyna toxopei) – opeření je opět převážně zelené, kromě modré skvrny na čele. Samička má na rozdíl od samce tento znak méně výrazný. Dosahuje velikosti asi 16 cm. Výskyt druhu je vázán na ostrov Buru v Indonésii. Charmozin modročelý je zařazen do kategorie kriticky ohrožený, už několik let nebyl ve volné přírodě spatřen. Velikost populace se odhaduje na pouhých 70 až 400 jedinců.

5) charmozin pruhovaný (Charmosyna multistriata) – pták je převážně zelený se žlutým svislým pruhováním, temeno je černé. V tomto případě není patrný pohlavní dimorfismus. Vyskytuje se na území Nové Guiney v podobných nadmořských výškách jako předchozí zástupci. Druh je zařazen do kategorie „blízko ohrožení“.

V tomto výčtu se jedná o první druh, který se podařilo importovat na evropský kontinent i když ve velmi omezeném množství. Podle mých informací se momentálně chová v soukromém belgickém chovu Davy Vanthuynena a německém ptačím parku Walsrode. Dříve měl tyto ptáky ve své sbírce také dánský chovatel Claus Utoft. Odchovávat se je daří úspěšně v Belgii, odchovaná mláďata jsou však v drtivě většině případů samci. Do České republiky charmozin pruhovaný dovezen nebyl.

6) charmozin Wilhelmínin (Charmosyna wilhelminae) – zbarvení je převážně zelené, kromě fialové korunky, která přechází do modré. U tohoto druhu existuje pohlavní dimorfismus, sameček má totiž narozdíl od samičky červený kostřec. Oproti předešlým zástupcům je menší, jeho velikost dosahuje pouhých 13 cm. Vyskytuje se na Nové Guiney ve vyšších nadmořských výškách od 1 000 do 2 200 m n.m. Přestože nebyla stanovena velikost populace ve volné přírodě, charmozin Wilhelmínin se považuje za taxon, který není bezprostředně ohrožený vyhynutím.

I tento zástupce rodu Charmosyna zavítal v minulosti na evropský kontinent. Jednalo se však o jedinou samičku, která se připletla do zásilky ostatních papoušků a skončila v Německu.

7) charmozin rudočelý (Charmosyna rubronotata) – jedná se o pestře zbarvený druh charmozína dosahujícího délky 17 cm. Zbarvení opeření je převážně zelené. Existuje zde výrazný pohlavní dimorfismus. Zatímco samci mají modré líce, červené čelo a ohbí křídel, samičky tyto znaky zcela postrádají a mají pouze žluté líce. Běháky a zobák jsou červené, intenzita zbarvení přitom poukazuje na zdravotní kondici jedince. Kromě nominátního poddruhu se rozlišuje ještě subspecie kordoana, která má mít větší rozsah červené barvy na čele. V privátních chovech jsem se s tímto rozdělením však nesetkal. Areál rozšíření zahrnuje ostrovy Salawati, Biak a Nová Guinea. Ptáci obývají spíše nížinné habitaty do nadmořské výšky 900m n.m. Populace druhu není momentálně ohrožena vyhynutím.

Charmozin rudočelý se na evropském kontinentě úspěšně odchovává od začátku 90.let minulého století. Většinu chovných párů nalezneme v Německu. I u nás je tento druh zastoupen v chovu Mileny Vaňkové.

8) charmozin červenoboký (Charmosyna placentis) – tento druh je velmi podobný předchozímu zástupci. Odlišuje se od něj však absencí červené skvrny na hlavě. Vyskytuje se na Nové Guineji a okolních ostrovech, obývá hlavně nížinné habitaty, setkat se s ním můžeme ale i v nadmořské výšce 1 600 m n.m. Celkem se rozlišuje pět poddruhů, které nebudu zmiňovat, protože v zajetí čisté subspecie nalezneme jen velmi stěží. Rozdíly mezi nimi totiž spočívají v intenzitě zbarvení různých znaků a zařazování jedinců k příslušnému taxonu proto bývá hodně diskutabilní. Ve volné přírodě není charmozin červenoboký ohroženým druhem.

Spolu s charmozinem papuánským se jedná o nejčastěji chovaného charmozina. Díky své velikosti je vhodný pro klecový chov. Pokud ptákům zajistíme teplo, dostatečnou hygienu a kvalitní potravu, pár nás odmění pravidelnými odchovy. V České republice je zastoupen ve více chovech. Nejvíc zkušeností s tímto druhem má ale Pavel Dohnal, kterému se ho daří odchovávat dlouhodobě.

9) charmozin modrotemenný (Charmosyna diadema) – jedná se pravděpodobně o již vyhynulého zástupce. Jakékoliv informace o jeho ekologii chybí. Z dostupných zdrojů víme jen to, že se vyskytoval na souostroví Nová Kaledonie. Dokonce ani nevíme, jak vypadá samčí pohlaví tohoto druhu, popis totiž vychází ze dvou muzejních exponátů a v obou případech se jednalo o samičky. Charmozin modrotemenný se považuje za vyhynulý už od roku 1913, přestože existují neoficiální záznamy o jeho pozorování v letech 1953 a 1976. V roce 2000 a 2002 byla uskutečněna expedice, která v patřičných lokalitách žádné jedince nenašla.

10) charmozin rudokrký (Charmosyna amabilis) – prakticky identický s charmozinem červenohrdlým. Liší se pouze větším rozsahem červeného zbarvení hrdla. Není zde patrný pohlavní dimorfismus. Vyskytuje se na souostroví Fiji. Tento druh je kriticky ohrožený a velikost jeho populace se odhaduje na méně než 50 jedinců. Podle záznamů však nebyl tento druh spatřen už od roku 2001, přestože má jeho ochranu v programu třeba také organizace World Parrot Trust, která vynakládá značné prostředky na jeho znovuobjevení.

11) charmozin nádherný (Charmosyna pulchella) – červeně zbarvený pták se svislým žlutým proužkováním na prsou a černým temenem. Křídla jsou zelená. Kromě nominátního poddruhu existuje subspecie rothschildi, která má prsa a břicho tmavě zelená. Jeho výskyt je vázán na Novou Guineu. Nalezneme ho i ve vyšších nadmořských výškách až do 2 300 m n.m. Ve volné přírodě nepatří tento druh mezi ohrožené druhy.

Přestože se dnes jedná v Evropě o chovatelskou raritu, odchovává se zde už od roku 1976. Většinu ptáků nalezneme v Německu. U nás jako první vlastnil pár subspecie rothschildi Tomáš Horyna a vystavil ho také na Exotě Olomouc v roce 2007. Poté však přišel o samici a samce prodal zpět do Německa. Dále získala stejný poddruh Milena Vaňková v roce 2011. Odchovy se v celé Evropě daří jen sporadicky.

12) charmozin horský (Charmosyna josefinae) – další červený druh charmozína. Modrá korunka přechází do černého temena, křídla jsou zelená, spodní část břicha je černá. Celkem rozlišujeme tři poddruhy. V zajetí jsou však pravděpodobně prokříženy. Rozdíly navíc spočívají ve variabilitě rozsahu zbarvení určitých znaků, a proto je momentálně zařazování jedinců chovaných v Evropě do určitých subspecií složité. Výskyt druhu je vázán na Novou Guineu, nalezneme ho přitom i ve vyšších nadmořských výškách. Jeho populace jsou stabilní a není tedy bezprostředně ohrožen vyhynutím.

Charmozini horští se v Evropě odchovávají od 80. let minulého století. Vašíček uvádí, že v roce 2003 byl tento druh zastoupen v chovu Marcela Kohouta. Pokud je mi však známo, tak odchován nebyl a momentálně ho u nás ani v žádné kolekci nenajdeme. Úspěšně odchovávají tento druh v Německu a Itálii. Na trhu je převaha samečků.

13) charmozin žlutoprsý (Charmosyna margarethae) – podobný předchozímu zástupci, výrazným rozlišovacím znakem je však žlutý pruh na prsou s černým lemováním. Areál rozšíření je vázán na Šalamounské ostrovy a ostrov Bougainville. Druh je zařazen do kategorie „blízký ohrožení“. V roce 2000 a 2001 bylo ze Šalamounských ostrovů do Singapuru exportováno 200 jedinců. V Evropě se momentálně s největší pravděpodobností nevyskytují.

14) charmozin papuánský (Charmosyna papou) – spolu s charmozínem nádherným, horským a žlutoprsým patří do čtveřice červených charmozinů. Tento druh má čtyři poddruhy, přičemž některé z nich se do Evropy vůbec nedostaly. Ty, které se dostaly, je obtížné rozeznat. Na první pohled je především od charmozina horského jen stěží rozeznatelný. Na rozdíl od něj je ale větší a má větší rozsah modré barvy na korunce. Stejně jako například lori tmavý vytváří dvě morfy (nikoliv poddruhy) – melanistickou a červenou. Tmavé zbarvení je pravděpodobně adaptací k životu ve vyšších nadmořských výškách. Ve volné přírodě není bezprostředně ohrožen vyhynutím. Jeho výskyt je vázán na Novou Guineu.

Jako první choval v České republice tyto ptáky Pavel Adamčík v roce 1993. Dnes jsou již běžně zastoupeny ve více chovech a daří se je také pravidelně odchovávat. Díky velmi osobitému chování patří mezi jedny z nejpopulárnějších loriů chovaných v zajetí.